Souboj vodních chladičů Cooler Master a Corsair

 

Prvním z testovaných chladičů firmy Cooler Master je základní model Seidon 120M, jenž je vybaven tenkým radiátorem pro jeden 120mm ventilátor. Ten se tak hodí pro montáž na pozici zadního skříňového ventilátoru, a to je jedna z výhod oproti klasickému vzduchovému chladiči - jedním ventilátorem budeme chladit procesor i odvětrávat vzduch ze skříně. Na druhou stranu bude mít takový ventilátor velmi těžkou pozici, což se zcela jistě projeví snížením průtoku vzduchu.

Chladič přišel zabalený v klasickém fialovo-černo-bílém obalu, uvnitř nějž jsou jednotlivé části zabaleny v igelitu a uloženy v přihrádkách vaničky vylisované z recyklovaného papíru. Dostaneme vše potřebné pro instalaci a zprovoznění chladiče.

Když uvedené specifikace tohoto modelu porovnáme s ostatními modely Cooler Master v tomto testu, pak poznáme, že ty se od sebe dle uvedených specifikací liší jen v několika aspektech, ovšem jsou tu i jiné podstatné rozdíly a něco můžeme vyčíst i mezi řádky. Některé vlastnosti se ani nedozvíme, jako je třeba výkon pumpy, ale i tak je Cooler Master ohledně specifikací daleko sdílnější než Corsair.

Seidon 120M se od ostatních dvou modelů Seidon v tomto testu liší ve třech hlavních bodech. Jednak má evidentně nejmenší radiátor, dále má dle popisu výrobce měděný vodní blok s mikrokanálky, jež jsou u ostatních dvou modelů jemnější a nabízí 2x větší plochu pro přechod tepla do chladicího média a dle uvedených specifikací má také slabší pumpu, která by však měla pracovat daleko tišeji. Na druhou stranu všechny tři modely Seidon využívají naprosto stejné modely ventilátorů, liší se pouze počet.

Popis samotných vodních chladičů v tomto testu bude zpravidla jednoduchý, neboť stejně jednoduché je i jejich provedení. Ve všech případech jde o radiátor vyrobený z hliníku, jehož design je všude stejný. ten je pak dvěma hadičkami z FEP (fluorovaný etylenpropylen) propojen s nejsložitější částí celého produktu.

Tou je vodní blok vyrobený z mědi, jenž má na sobě kryt s integrovanou vodní pumpou, která se stará o oběh chladicího média skrz celý uzavřený okruh. Ten má mimochodem poblíž výpusti u radiátoru umístěný ventil, jenž je však přelepen samolepkou varující před ztrátou záruky. Je ale dobré vědět, že v případě potřeby bude možné médium doplnit či zcela nahradit, jen je samozřejmě třeba nezapomenout na antikorozivní činidlo, neboť v okruhu máme hliník a měď.

Plastový kryt vodního bloku nám u svých fitinek naznačuje i směr proudění kapaliny. Pod kulatou kovovou částí se pak nachází keramická ložiska pumpy, jež mají vydržet pracovat kolem 70000 hodin, což je cca 8 let nepřetržitého provozu. A poblíž je také pod krytem umístěna modrá LED signalizující, že pumpa pracuje, a vše je tedy v pořádku.

Vodní blok má čtyři montážní závity pro přichycení na socket a samotný procesor a pak tu vidíme také šroubky, na jejichž uvolnění vám základní PC výbava se šroubovákem Philips stačit nebude. Nicméně uživatel by ani neměl cítit potřebu se kouknout, co se skrývá uvnitř vodního bloku. Napájení vodní pumpy zajišťuje klasická třípinová koncovka do základní desky. Ta ji určitě bude schopna napájet bez problémů, neboť spotřeba pumpy odpovídá nárokům ventilátorů.

Styčná plocha má kruhový tvar a v našem případě byla vybroušena do dokonalé roviny. Vidět jsou sice podélné rýhy, ale ve skutečnosti je povrch hladký, i když ne vyleštěný jako zrcadlo. To ale není na škodu.

Soubor příslušenství ukázaný na následující fotografii je stejný pro všechny tři modely Seidon, což odpovídá způsobu montáže. Ostatní dva modely mají tento základ plus něco navíc. Máme tu tedy dva zadní rámečky - široký pro AMD a plastový pro procesory Intel, dále dvě sady vrchních spon, nějaké ty šroubky či matky a pak také jeden malý sáček s drobnostmi pro montáž výhradně na socket LGA 2011 a nakonec malou tubu šedé teplovodivé pasty.

Dále jsem již také uvedl, že všechny tři Seidony jsou vybaveny stejnými ventilátory. Jde o 120mm modely A12025-24RB-4CP-F1 (zde tedy jeden), s řízením otáček pomocí PWM, díky čemuž je rozpětí velmi široké - od 600 do 2400 RPM. Tomu odpovídá i maximální hluk 40 dBA.

Ventilátory mají speciálně tvarované lopatky, od čehož si Cooler Master slibuje vyšší výkon a nižší hlučnost. Nicméně s nimi jsme se už několikrát setkali, takže nejde o žádnou novinku. Zpracování těchto ventilátorů je slušné. Nejde o žádný levný plast a kvalita jeho opracování (či spíše kvalita výlisků) je také dobrá.

My si budeme v těchto podkapitolách všímat pouze instalace vodních bloků na socket, a to konkrétně použitý AMD a vedle toho i na sockety Intel. Naopak nebudeme brát v potaz umístění radiátoru do skříně, protože ty na rozdíl od socketů nejsou univerzální, takže bychom museli vždy stejně jen suše konstatovat, že radiátor se vejde všude tam, kde se pro něj najde místo s montážními otvory a kam dosáhnou hadičky.

Co se týče socketů AMD, pak zde je situace velmi jednoduchá. Pro ty využijeme zadní kovový rámeček, který stačí pouze přiložit na zadní desku (popřípadě přilepit pomocí jeho lepicí vrstvy). Na samotný vodní blok našroubujeme kratší dvojici kovových spon s využitím malých stříbrných šroubků. Závity jsou pouze v bloku a spony se do něj musí zaklesnout, pro což jsou připraveny příslušné drážky. Nainstalovat je můžeme tedy pouze jedním způsobem, takže se nelze splést. Můžete je tedy našroubovat vzhůru nohama, ale to trkne naprosto každého, že to má špatně.

Na socketu AMD tedy nelze blok natáček libovolně po 90°, ovšem to v tomto případě na rozdíl od vzduchových chladičů vůbec nevadí. Důležitější je, že blok je přichycen ve čtyřech bodech, díky čemuž se zajistí rovnoměrný přítlak (to i díky pružinám ve sponách) a také se nemá šanci ani hnout. V případě instalace na sockety Intel je instalace velmi podobná. Jen je třeba využít jiný zadní rámeček a delší vrchní spony a také se onen rámeček nejdříve přichytí na socket pomocí distančních sloupků a spony se našroubují až na ně.