Souboj vodních chladičů Cooler Master a Corsair

Nyní se již zaměříme na první z vodních chladičů Corsair, které jsou dle mého názoru zajímavější než kterýkoliv ze třech testovaných modelů Cooler Master. Tento si to zaslouží díky tomu, že patří mezi produkty podporující Corsair Link (to určuje ono písmeno "i" na konci označení). Druhý a zároveň poslední dnes testovaný chladič - Corsair H110 - má zase největší radiátor ze všech testovaných. Vraťme se ale k funkci Corsair Link, o níž se firma zmínila již na začátku roku 2011. Jedná se o soubor funkcí prostupující vybraným hardwarem značky Corsair a tvořící systém, díky němuž můžeme monitorovat stav podporovaných komponent a také ovlivňovat jejich běh.

V případě chlazení H100i budeme moci využít aplikaci Corsair Link Dashboard a s její pomocí monitorovat teplotu chladicího média a nastavit výkon. To je teoreticky možné jednak úpravou otáček ventilátorů nebo vodní pumpy, takže uvidíme, co to nakonec bude (viz konec této kapitoly). Nyní se už podívejme na ne zrovna podrobné specifikace tohoto chlazení, které přichází zabaleno v podstatě stejně jako modely Cooler Master, jen krabice má samozřejmě jiný potisk.

Corsair je vyhlášený tím, že je mimořádně skoupý na specifikace, a to bohužel platí také zde. Nedozvíme se tedy nic o vodní pumpě či bloku, leda tedy to, že jsou součástí dodávky. Alespoň že o ventilátorech SP120L se Corsair zmínil v detailech a uvedl přesné rozměry radiátoru, díky čemuž si uživatel může ověřit, zda se ten vejde do jeho skříně.

Co se týče funkce Corsair Link, pak ta si usurpuje jeden interní port USB pro své účely, takže s ohledem na to je vybaven samotný chladič.

Corsair H110i má velmi podobný radiátor, jaký najdeme i u modelu Cooler Master Seidon 240M. Je tedy učený pro dva 120mm ventilátory a patří mezi ty tenké. Rozdíl však je ten, že zde nenajdeme ventil poblíž jedné z fitinek.

O poznání mohutnější jsou také černé hadičky. Spoje v bloku je sice možné stejně jako u chladičů Cooler Master dle možností natáčet, ale jinak je třeba si dopředu rozmyslet, jak obě hlavní části chladiče poskládat do skříně, aby hadičky vystačily se svou délkou a hlavně aby se v nějakém ohybu nezlomily.

Hadičky od radiátoru vedou k hlavnímu modulu s pumpou, jenž je již od těch předchozích už velmi odlišný. Především je vyšší a má také ne kulatý, ale čtvercový tvar. Vedou z něj pak dva kabely - jeden čistě pro napájení vodní pumpy (jenomže pouze s jedním vodičem) a druhý pak pro přivedení energie z konektoru SATA Power. Vodní blok má totiž na opačné straně od fitinek také ještě port Mini USB, jenž obstará komunikaci s počítačem a pak ještě další speciální porty. Na to vše se podíváme v kapitole s popisem instalace.

Vodní blok s pumpou má pevný plastový plášť, do nějž je zespoda našroubován měděný blok. A na rozdíl od bloků chladičů Seidon se do tohoto můžete klidně podívat i s využitím prostého křížového šroubováku. Styčná plocha schovaná pod vrstvou teplovodivé pasty (kterou nepoužijeme) má pěkně vybroušený a rovný povrch, jenž je podobný jako u modelů Cooler Master

Mezi sadou šroubků, podložek a jiných drobných součástí, podrobným manuálem a rámečky tu máme také tři kabely. Jeden se zalomeným konektorem poslouží pro propojení s dvojitým headerem rozhraní USB a pak tu jsou dva stejné konektory, jež zvládnou napájet až čtyři ventilátory s řízením otáček pomocí PWM.

Blok tedy bude získávat energii s konektoru SATA Power a tu pak přerozdělovat dále, přičemž funkce Corsair Link mají přitom možnost řízení připojených komponent, a to tedy především těchto dvou ventilátorů Corsair SP120L s otáčkami až 2700 RPM. Jejich provedení je klasické, takže nabídnou běžný tvar lopatek a vcelku nic pozoruhodného.

Na rozdíl od modelů Cooler Master mají chladiče Corsair naprosto odlišné montážní mechanismy, ale to nám může být víceméně jasné už při pohledu na tvar jejich vodních bloků. Zde se na rozdíl od H110 využije v případě socketu AMD standardní plastový rámeček, který jste dostali se základní deskou. O to je instalace jednodušší. Musíme jen na vodní blok navléknout sponu se dvěma otvory a do nich nasunout očka z vrchu zajištěná velkými matkami. Ty musíme před dotáhnutím navléknout na packy plastového rámečku a až pak je utáhnout, díky čemuž se blok přitlačí na procesor. Tento mechanismus nám tedy dovolí stejně jako u chlazení Cooler Master orientovat fitinky jen na jednu či druhou stranu.

V případě socketu Intel už musíme využít zadní rámeček, který na základní desce zajistíme distančními sloupky. Pak už je instalace v podstatě stejná jako u AMD, jenom musíme využít vrchní rámeček se čtyřmi otvory, a tedy i čtyři matky, jimiž blok na procesoru zajistíme.

Ovšem v případě chladiče Corsair H100i tu máme i funkci Corsair Link, která nám dovolí pomocí příslušného softwaru monitorovat teplotu média a především řídit ventilátory pomocí PWM, a to až čtyři. Předem ale musíme do bloku jednak zapojit USB kabel vedený k interním headerům na základní desce, pak také do něj zapojit jeden či dva kabely pro napájení ventilátorů a ještě navíc zajistit napájení celé soustavy ze zdroje, a to pomocí konektoru SATA Power.

Pak už si můžeme stáhnout příslušnou aplikaci Corsair Link, která v době testování byla k dispozici ve verzi 2.3.4816 i pro Windows 8. Ta si při instalaci ještě stáhne příslušný .net framework, takže mějte na paměti, že je třeba mít aktivní internetové připojení, jinak se vám ukáže hezká, ale nic neříkající chybová hláška.

Po nainstalování se otevře okno se čtyřmi záložkami - System, Groups, Graph a Options. Důležitá je především ta první, kde můžeme monitorovat výkon chlazení a také nám Corsair povolí nastavit otáčky ventilátorů, a to buď ručně na nějakou statickou hodnotu, nebo automaticky dle teploty. Krom toho můžeme také libovolně nastavit podsvícení loga firmy Corsair na vrchu vodního bloku (viz screenshot nahoře), o čemž se kupodivu z popisu chladiče na stránkách výrobce ani nedozvíme. V Groups můžeme také vytvářet skupiny různých zařízení, která můžeme dohromady sledovat a případně nechat systém reagovat třeba na překročení prahové hodnoty otáček ventilátoru. Následná akce může být ta, že systém odešle e-mail, spustí nějaký soubor, vypne PC, zapne připojené LED či nechá všechy řízené ventilátory rozběhnout na sto procent.

Teploty, aktivitu procesoru či vodní pumpů můžeme sledovat v záložce Graph, přičemž účel je zřejmý. V poslední záložce máme různá nastavení, a to včetně skinu a barvy použitého fontu, možnosti pro spuštění aplikace a přednastvení upozorňující e-mailové zprávy. Pak se můžeme v Devices podívat, co všecho máme připojeno a nakonec aktivovat systém vytváření a ukládání logů vztahujících se k jednotlivým komponentám. Software je to tedy vyspělý, i když osobně mi moc nevonělo jeho uživatelské prostředí s vysouvacími okny.