Souboj vodních chladičů Cooler Master a Corsair

Chladiče se budou muset postarat o odvod více než 125 W tepla, což je hodnota TDP procesoru Phenom II X6 1100T s výchozím napětím, které jsme v našem případě zvýšili na 1,55 V. Sestava byla uložena na stole, takže všechny chladiče uvedené ve výsledcích měly stejné podmínky, a to při teplotě kolísající kolem 21 °C (plus/minus pár desetinek), tedy při normální pokojové teplotě. Teploty procesoru jsme odečítali pomocí utility Core Temp, zátěž všech čtyř jader obstaral Prime95 a výsledky byly potvrzeny tím, že chladiče byly sundány, opět se aplikovala teplovodivá pasta a proběhlo další měření.

Vodní chladiče Cooler Master měly společné to, že jejich vodní pumpy (dle Speedfanu pracovaly na 1350 - 1400 RPM) se ozývaly jemným a vysoko položeným vrčením, jehož hluk měl tu vlastnost, že se již po metrovém odstupu v podstatě ztratil a byl spolehlivě přehlušen hučením ventilátorů. Dá se také říci, že po nastavení otáček ventilátoru na chladiči na 1100 RPM již svým hlukem zaujal především ventilátor chladící napájecí zdroj. Poklesem otáček pod 1000 RPM tak už můžeme vodní chladiče Cooler Master označit za tiché, přičemž modely vybavené dvěma ventilátory jsou samozřejmě celkově o hlučnější, ale při nižších otáčkách byl nárůst hluku v podstatě neznatelný. To až při nastavení na 1600 RPM jde mluvit o tom, že hlučnost jde podstatně nahoru a vypnutím jednoho z ventilátorů svým uším ulevíme.

Modely firmy Corsair na tom jsou dosti odlišně, a to především kvůli hlučnosti pumpy. V obou sice pracují na cca 1500 RPM, ovšem pumpa v modelu H110 je o trochu hlučnější než u H100i a její vrčení navíc otravuje tím, že je přerývané, takže o sobě dává dát víc, než kdyby vydávala neměnný hluk. Nicméně tento hluk stejně jako u předchozích modelů začíná už s metrovým odstupem velmi zanikat, takže to ve výsledku není tak hrozné. Ventilátory jsou ale kvalitní, protože ty žádné pazvuky nevydávají, ale pochopitelně stejně jako jakýkoliv jiný hučí a pro jejich ztišení je nutné snížit otáčky pod 1000 RPM. Velké 140mm modely jsou pak slyšet podobně jako 120mm, v tom téměř žádný rozdíl není, takže lze říci, že hluk bude stejný u 140mm ventilátoru běžících na otáčky o 100 RPM nižší v porovnání se 120mm modelem.

Vzhledem k tomu, že jde o vodní chladiče, jejichž výhoda by měla spočívat také v tichém běhu při velmi dobrém výkonu, nehnal jsem otáčky ventilátorů na maximum. Namísto toho bylo jako maximum v případě 120mm ventilátorů zvoleno 1600 RPM a pak tu byly další tři stupně otáček. Konkrétně tedy šlo o 1600 RPM, 1300 RPM, 1100 RPM a 900 RPM, přičemž jediné opravdu tiché nastavení je na 900 RPM. Pak tu máme ale také chladič Corsair H110 se 140mm ventilátory, přičemž jejich otáčky končí na 1500 RPM. Rozhodl jsem se jej zařadit ve výsledcích po bok ostatních, neboť jinak by musel být v grafech sám. Ovšem jeho handicap byl, že mu byly na všech stupních sníženy otáčky o 100, takže to bylo 1500, 1200, 1000 a 800 RPM.

Testované modely a stručné charakteristiky:

A nyní už k výsledkům testů, kde se v případě modlu Seidon 120XL objeví dvě sady výsledků - s jedním ventilátorem a se dvěma ventilátory. V ostatních případech bylo možné testovat pouze jedním způsobem.

Výsledné sloupky nám ve všech 4 grafech tvoří pěknou křivku, což je vzhledem k vlastnostem chladičů celkem pochopitelné. U nejlevnějšího chladiče Seidon 120M je patrné, že ten už především na nízkých otáčkách téměř přestal stíhat a teplota začala stoupat. V případě modelu Seidon 120XL s jedním ventilátorem, pak to je konfigurace, která se zhruba vyrovná vzduchovému modelu Noctua NH-U12P, takže se dvěma ventilátory je již tento Seidon výrazně lepší, a to především na nízkých otáčkách. Provozovat jej tedy s oběma ventilátory rozhodně má smysl.

Pak už tu máme chladiče s velkými radiátory, na něž se vejdou dva ventilátory vedle sebe. Modely Seidon 240M a Corsair H100i můžeme postavit na stejnou úroveň, i když Corsair byl ve třech případech mírně lepší, ale to pouze na hranici měřitelnosti. A jako první se umístil Corsair H110, jenž má výhodu v největším radiátoru pro dva 140mm ventilátory a jehož teploty byly nejlepší. Navíc je rozdíl mezi nejlepším a nejhorším výsledkem pouze 5 °C, což je velmi dobré.

Z výsledků je také patrné, že teploty procesory v klidu se dostaly pod úroveň teploty okolního vzduchu, což je samozřejmě nesmysl a chyba čidla. Nicméně uvádím přesně to, co bylo naměřeno a co shodně ukazoval Speedfan i Core Temp. Podstatné jsou ostatně rozdíly a ne absolutní hodnoty.