Sumicom PC - hliníkové miniatury

P4-865-B samozřejmě přišel ve stejném balení, takže jeho popis přeskočíme a podíváme se rovnou na samotný produkt. Oproti předchozí verzi je tento počítač již výrazně rozměrnější, avšak pouze co se týče jeho výšky, jinak je o něco málo méně široký, kterýžto rozdíl dělá ono žebroví.




Dočkáme se tedy rozměrů 255 x 147 x 72 a v podstatě stejně provedené vnější konstrukce. Tělo skříně se skládá z hlavního profilu s obdélníkovým půdorysem, jejž zakončují dva hliníkové plechy s vyřezanými otvory pro ovládací prvky a I/O porty. Vespod skříně se dočkáme také čtyřech jednoduchých gumových podstavců, aby si počítač na rovnou desku stolu mohl dobře sednout.


Přední panel se od onoho předchozího také téměř neliší a jediným podstatným rozdílem je, že výrobce měl dostatek místa pro zakomponování průduchů, které se vzhledem k aktivnímu chlazení procesoru velmi hodí. V horní části tedy máme stejnou mechaniku - CD-224E-N od firmy Teac a v dolní části stejně rozestavěné ovládací prvky a I/O datové a audio porty. Odlišná jsou pouze tlačítka Power a Reset, jež mají před mikrospínači na základní desce malé membrány a to působí poněkud lepším dojmem.


Zadní panel je pak již naprosto shodný s panelem Car PC a najdeme na něm tedy LPT port, sériový port, D-Sub analogový výstup na monitor, Line-Out audio jack, dvojici PS/2 portů, RJ-45 Ethernet port a dva USB 2.0. Liší se pouze v napájecím konektoru, který je čtyřpinový. V horní polovině si dále můžeme všimnout různých a často prapodivně tvarovaných otvorů, z nichž nás může zajímat pouze ten největší na pravé straně, skrz nějž proudí vzduch nasávaný radiálním ventilátorem na chladiči procesoru. Dovnitř se dostaneme naprosto stejně jako v předchozím případě, tedy odšroubováním čtyřech rohových šroubků a vysunutím základní desky.




Pohled dovnitř počítače

Uvnitř najdeme velmi podobné uspořádání jako v případě předchozího Car PC, avšak zaznamenáme i několik změn, jimž vévodí aktivní chladič procesoru a také 3,5“ pevný disk. Jinak se v podstatě nic nezměnilo, tedy až na to, že vzhledem k velikosti pevného disku bylo nutné použít k jeho připojení klasické kabely.


Modul s CD mechanikou a diskem stojí na čtyřech kovových sloupkách, jež je třeba zespodu odšroubovat, čímž se celý modul jednoduše uvolní. Pak již jen stačí společně s Peripheral Power konektorem vysunout ploché kabely vedoucí k disku a mechanice z konektorů na základní desce a je hotovo.


Pohledem zespodu na modul uvidíme pevný disk Western Digital WD400JB. Ten má tedy pouze 40GB ale snad nebude problém na přání zákazníka jej vyměnit za větší a rychlejší model. Pokud se zamyslíme nad jeho chlazením, pak vzhledem k tomu, že počítač má neustále zapnutý ventilátor nasávající vzduch přes přední otvory skříně, který dále nuceně proudí právě kolem pevného disku, mělo by být jeho chlazení bezproblémové.


Pod pevným diskem se zjeví jednoduchý chladič, nebo zde by se měl nazývat spíše heatspreader, pro čipovou sadu. Ten můžeme stejně jako v předchozím případě odejmout odšroubováním dvou řezných šroubků. Stejně jednoduše můžeme sejmout masivní měděný chladič procesoru, jenž drží za čtyři šroubky. U nich si také můžete všimnout lesklé kovové spony zajišťující rozložení tlaku na celou plochu CPU. To však není ani tak nutné, protože v důsledku se stejně všechny čtyři šroubky utáhnou na doraz a museli byste být velmi ‘šikovní’ abyste dokázali CPU s heatspreaderem při montáži mechanicky poškodit.




Přes jemné žebroví měděného chladiče nasává vzduch ventilátor Sunon (PMB1275PNB1-AV). Ten dokáže vytvořit opravdu mohutný proud vzduchu, ale k tomu se potřebuje roztočit na velmi vysoké otáčky, čímž tvoří i nezanedbatelný hluk. O tom si ostatně popovídáme později.


Základní desku tedy máme svlečenou a můžeme se tedy pustit do její prohlídky. Bezkonkurenčně nejvýkonnějším – jak výpočetně, tak tepelně – je mezi testovanými počítači právě tento s procesorem Intel Pentium 4 na frekvenci 2,53GHz v patici mPGA478B.




Dalším na řadě je čipová sada se severním můstkem natočeným o 45°, což je konkrétně Intel 865GV s integrovanou grafikou Intel Extreme Graphics 2. Ta však i přes své jméno grafické orgie rozhodně nezaručí a hodí se tak maximálně na nenáročné DirectX 8 hry a kancelářské aplikace.


Tento model si malinko polepšil u jižního můstku. Použit byl 82801EB, což je jinými slovy ICH5 a pro účely tohoto PC by měl i přes svou zastaralost bez problémů stačit. Kromě něj zde máme také I/O čipy Winbond, jeden Agere řadič starající se o provoz rozhraní FireWire a audio kodek Realtek ALC655.


Operační paměť tvoří rovněž jeden nízkoprofilový 512MB modul DDR400 s čipy od firmy Hynix. Oproti předchozímu počítači však tento dokáže využít frekvenci pamětí DDR400 a ne pouze DDR333, tudíž bychom se v testech měli dočkat zvýšené propustnosti RAM. Dle vlastní potřeby si můžete paměť rozšířit pomocí druhého slotu. Navíc není ani nutné použít nízkoprofilový modul, protože optická mechanika je v dostatečné výšce. Ale samozřejmě onen modul nesmí být příliš vysoký, jak dokáží dnešní paměti s objemnými chladiči být.



Nezapomeneme se ještě na modul podívat zezdola, kde uzříme mohutný hliníkový profil, jenž podporuje základní desku a snad i kontaktem se skříní napomáhá chlazení.

To bychom měli k modelu S620 vše a na řadě je poslední počítač – P4-915-S, neboli S631.