Thermaltake Chaser MK-1: herní velikán

O instalaci komponent do Thermaltake Chaser MK-1 se povíme nyní. Pokud začneme popořadě, tak nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která byla následující:

Testovací konfigurace:

V této skříni je opravdu mnoho místa, že i deska formátu Full ATX v ní vypadá poněkud utopeně. Však dovnitř můžeme nainstalovat až 33 cm dlouhé grafické karty a cca 18 - 19 cm vysoký chladič procesoru. Při instalaci jsme také nezaznamenali žádné problémy, snad až na to, že napájecí zdroj si dovnitř sedal trošku obtížně, ale to není nic podstatného. Větší pozornost budete muset věnovat rozvedením kabelů od vrchního I/O panelu, protože těch je hodně a jsou vesměs daleko delší, než by bylo zapotřebí.

V našem případě jsme neměli problém s tím, aby kabely od zdroje dosáhly i oklikou kolem traye ke svým cílům na základní desce či jinde a procesorový chladič Noctua NH-U12P měl kolem sebe také více než dost místa, přičemž vrchní ventilátor na něj nebyl vůbec "přilepený".

Pevné disky se instalují konektory směřujícími k pravé bočnici, takže kabely budou mít k nim kratší cestu.

Co se týče dokovací stanice pro pevné disky na vrchu, tu lze dobře využít, ale s opatrností. Disky je jednak třeba bezpečně navést na připravené konektory a pak vzhledem k tomu, že jeho podstatná část kouká z doku ven, není vhodné mít disk takto zapojený dlouhodobě.

Chladicí systém je u Thermaltake Chaser MK-1 opravdu mohutný. Už od výrobce dostaneme přední 200mm ventilátor, stejný kousek v horní poloze a zadní 140mm ventilátor. Ty větší jsou přitom regulovány pomocí tlačítek na vrchu skříně na 600 - 800 otáček za minutu a zadní má fixní 1000 otáček. Další 200mm ventilátory ale můžeme ještě dokoupit a umístit ještě jeden nahoru a jeden do levé bočnice. A aby toho nebylo málo, je tu ještě 120mm pozice vespod vedle napájecího zdroje.

V našem případě ale bude bohatě stačit skříň provozovat tak, jak přišla, neboť i základní trojice ventilátorů by stačila na výrazně "žravější" sestavu. Skříň je také připravena na instalaci vodního chlazení, jehož radiátor pro dva 120mm ventilátory můžete nainstalovat do jejího stropu, kde jsou na to připraveny úchyty.

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 22 °C, tedy v běžné pokojové teplotě. Ventilátory byly ponechány na maximálních otáčkách.

Vyzkoušíme si, jakých teplot dosáhneme s využitím vrchního ventilátoru, pak to bude také klasická konfigurace se zadním. Provozovat oba najednou je vzhledem k typu použitého procesorového chladiče nesmysl, neboť ten jako věžovitý typ usměrňuje tok vzduchu jedním směrem, takže si musíme vybrat. Horní ventilátor je zde uložen přímo nad pozicí procesorového chladiče, takže bude moci dobře vyfukovat vzduch, pokud tedy chladič vhodně natočíme.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde bude z pochopitelného důvodu chybět pevný disk. Ten má stejně jako napájecí zdroj v podstatě svůj vlastní okruh a svůj vlastní ventilátor, jenž jej dokázal zchladit o 6 °C, což odpovídá jeho uložení přímo před ventilátorem.

Rozdíl mezi chlazením pomocí zadního 140mm ventilátoru na 1000 RPM a vrchního 200mm na 800 RPM tu je, ale mírný. Větší ventilátor ze skříně vysaje více vzduchu, který dovnitř proudí také přímo skrz levou bočnici, takže grafická karta a procesor mají čerstvý přísun.

Pokud zapneme oba ventilátory najednou, pak procesoru už je to šumafuk, ale grafická karta a čipová sada si ještě o něco polepší. Ovšem provozovat oba ventilátory v našem případě nebylo vůbec nutné.