Thermaltake Mozart TX: počítačová almara
24.4.2007, Jan Vítek, recenze
Thermaltake neustává v představování nových a aktualizovaných modelů skříní, mezi nimiž se objevily i Mozart TX. Tyto modely musí zaujmout už jen svou mohutností dávající příslib velkého a snad i dobře využitelného vnitřního prostoru. Co je na tom pravdy?
Kapitoly článku:
Thermaltake Mozart TX je tedy velmi objemná skříň, která uživateli dokáže nabídnout velký komfort, ale také si leccos nárokuje. Především je to zabraný prostor daný výškou, kvůli které bude leckterou hospodyni lákat, aby přes ni přehodila ubrus a navrch postavila vázu.
Mozart TX se skládá převážně ze dvou typů materiálu – čelo tvoří masivní hliníková maska, jejíž hmotnost se na celkovém počtu 16,5 kg výrazně podílí. Zbytek, tedy hlavní tělo skříně tvoří 1mm SECC ocel. Tuto tloušťku vidím jako správně zvolenou, aby se skříň kvůli svým rozměrům nebortila, ale také aby nebyla příliš těžká.
Z přední strany si můžete snadno utvořit obrázek o tom, jak je skříň rozměrná. Do černého pole z perforovaného plechu by se totiž snadno vešel běžný middletower. Zde je také jasně vidět, že přes své rozměry je Mozart TX vepředu poměrně chudý a některé prvky jsou až nesmyslně špatně vyřešeny. Někomu může už od prvního pohledu vadit pohled na pouhých pět 5,25“ pozic, avšak musíme vzít v potaz, že i přes svou velikost se nejedná o serverovou skříň, nýbrž o produkt určený do domácností, kde však nemají nouzi o volný prostor.
Zůstaneme v černém poli, kde kromě pozic pro mechaniky najdeme i základní čtyři prvky, tedy dvojici lesklých plastových tlačítek Power a Reset a také dvojici světelných diod indikujících stav počítače (modrá) a práci disku (červená).
Vedle vrchní 5,25 pozice nad logem Mozart TX se skví jediné místo, do nějž si můžete nainstalovat disketovou mechaniku, či v dnešní době spíše čtečku paměťových karet. Na touto pozicí máme podlouhlý začernalý prostor. Ten reprezentuje místo, kam si můžete vložit zařízení Media Lab. Jedná se o displej spojený s dálkovým ovladačem určený pro ovládání HTPC.
Dále tu máme bohatou výbavu předních I/O portů, v níž prvně vidím i napájecí konektor pro HDD boxy využívající rozhraní eSATA. To je velmi dobrý nápad, avšak nesmíme zapomenout na fakt, že napájení HDD boxů nebude standardizované, takže pro zajištění kompatibility bude nutné opět sáhnout do repertoáru firmy Thermaltake. Vedle napájecího eSATA konektoru je již umístěn bezpečně standardizovaný eSATA datový konektor a pak již zde máme klasickou portovou výbavu reprezentovanou čtyřmi USB 2.0, jedním FireWire a dvěma audio konektory. Celé je to sice velmi pěkné, ale jednoduše nechápu, proč jsou všechny tyto prvky v tak rozměrné skříni na sebe tolik natěsnány. Zvláště z uspořádání USB konektorů by si jeden ukroutil hlavu.
Přesuneme se k levé bočnici, nebo zde spíše dvířkům. Ta jsou opticky rozdělena na dvě poloviny s využitím dvou rozměrných plexiskel. Ta drží pomocí černých nýtků obehnaných okolo každého z otvorů. Jednoduché tvary jsou ale přeci jen narušeny dvěma plastovými zámky, z nichž onen horní je vybaven klasickým kulatým PC klíčem, což ale může sloužit tak maximálně jako dětská pojistka. S těmito zámky se operuje velice snadno – stačí jejich jezdce posunout směrem k přednímu panelu a dvířka se otevřou.
Kvůli vnitřnímu uspořádání je důležité, aby byl stejně snadný přístup zajištěn i z pravé strany, z níž budete spravovat zdroj a 5,25“ zařízení. Právě proto je pravá bočnice v podstatě shodná s levou, tedy se dvěma plexiskly a dvěma plastovými zámky. Avšak jedna odlišnost tu přeci jenom je. V rohu dolního plexiskla najdeme kulatý otvor opatřený jemně perforovaným plechem. Hádáte správně, je určen právě pro napájecí zdroj, který by tak měl mít pro svou práci výborné podmínky, protože přes něj nepůjde zahřátý vzduch ze skříně. Otázkou však zůstává, jak velký podíl vzduchu si zdroj vezme právě přes tento otvor, protože nějaké utěsnění zde neexistuje. Avšak zdroj se i tak nachází v oblasti, kam opravdu teplý vzduch zavítá jen stěží.
Neméně zajímavý pohled nabízí zadní část skříně. Zde můžete jasně vidět, jak je řešeno vnitřní rozvržení. Začneme s dolní polovinou, kde máme oblast pro základní desku. Ta je vybavena sedmi záslepkami opatřenými černými plastovými zámky, jedním 120mm ventilátorem a již od výroby osazeným štítkem I/O konektorů desky. Jistě vám neuniklo, že tato oblast je celá obehnána šroubky. To proto, aby bylo možné skříň předělat na formát BTX.
Zdroj je zde kvůli způsobu jeho chlazení a vůbec rozměrům komory pro něj vyhrazené položen nastojato, tedy přesně tak, jak jsme zdroje provozovali (někteří ještě možná provozují) ve skříních typu miditower. Pod zdrojem najdeme jedinou pozici pro 80mm ventilátor, která je vyhrazena pro účely odvodu vzduchu od sekundárního ITX systému. Ten zde však bude jen těžko trpět vysokou okolní teplotou, protože okolo sebe má dostatečný prostor a teplý vzduch navíc může nerušeně stoupat vzhůru ke čtyřem pozicím 120mm ventilátorů.
Na ně je možné, jak jsem již podotkl, připojit nejen ventilátory, ale také rovnou celé sestavy ventilátorů a radiátorů vodního chlazení. Takové uspořádání je naprosto ideální, protože ventilátory tak plní dvojí funkci. Jednak se starají o odvod tepla z žeber radiátorů a potom k tomu používají vzduch zevnitř skříně. V té se tak bude obměňovat vzduch a tím se zlepší chlazení prvků, na něž nejsou napojeny vodní bloky. Navíc se ani nemusíme bát, že by se pro ochlazování radiátoru používal teplý vzduch, protože energeticky nejnáročnější komponenty se samozřejmě ochladí pomocí vodního okruhu. A když už mluvíme o vodním chlazení, musím zmínit také zaslepené otvory v dolní části skříně. Je jich celkem osm kruhových a jeden podélný. Jejich záslepky stačí jen prstem ohnout, vylomit a rázem máte k dispozici otvor k protažení hadice vodního chlazení. Ten ještě můžete v případě potřeby vyložit plastovým kroužkem, aby ostré kovové hrany hadice neničily.
Nakonec se na této stránce podíváme na dno skříně, kde máme čtveřici plastových nožek. Ty můžeme libovolně natáčet kolem vlastní osy, avšak pro maximální stabilitu je nejvhodnější právě poloha znázorněná na fotografii. Zde narážíme na první zásadní problém. Thermaltake sice ke skříni nabízí množství různých doplňků, ale zapomíná na to, že by někdo chtěl se skříní pohodlně manipulovat. V nabídce tedy nejsou žádná kolečka a skříň také není vybavena žádnými úchyty, čímž se z jejího přenášení stává vpravdě otrava.
Model | VE1000BWS |
Rozměry | 330 x 360 x 720 mm (š x h x v) |
Hmotnost | 16,5 kg |
Materiál | hliníkové čelo 1mm SECC |
Barva | černá/stříbrna |
Kompatibilita | Primární: ATX,Micro ATX, BTX, Micro BTX, Nano BTX, Pico BTX Sekundární: Mini ITX |
Chlazení | 5x přední 120mm 5x zadní 120mm 1x zadní 80mm |
Šachty | 5x 5,25" 6x interní 3,5" 1x externí 3,5" |
Přední I/O | eSATA (napájení a data) 4x USB 2.0 1x IEEE1394 FireWire Audio - Mic/Headphones |
Rozšiřující sloty | 7x |
Mozart TX se skládá převážně ze dvou typů materiálu – čelo tvoří masivní hliníková maska, jejíž hmotnost se na celkovém počtu 16,5 kg výrazně podílí. Zbytek, tedy hlavní tělo skříně tvoří 1mm SECC ocel. Tuto tloušťku vidím jako správně zvolenou, aby se skříň kvůli svým rozměrům nebortila, ale také aby nebyla příliš těžká.
Z přední strany si můžete snadno utvořit obrázek o tom, jak je skříň rozměrná. Do černého pole z perforovaného plechu by se totiž snadno vešel běžný middletower. Zde je také jasně vidět, že přes své rozměry je Mozart TX vepředu poměrně chudý a některé prvky jsou až nesmyslně špatně vyřešeny. Někomu může už od prvního pohledu vadit pohled na pouhých pět 5,25“ pozic, avšak musíme vzít v potaz, že i přes svou velikost se nejedná o serverovou skříň, nýbrž o produkt určený do domácností, kde však nemají nouzi o volný prostor.
Zůstaneme v černém poli, kde kromě pozic pro mechaniky najdeme i základní čtyři prvky, tedy dvojici lesklých plastových tlačítek Power a Reset a také dvojici světelných diod indikujících stav počítače (modrá) a práci disku (červená).
Vedle vrchní 5,25 pozice nad logem Mozart TX se skví jediné místo, do nějž si můžete nainstalovat disketovou mechaniku, či v dnešní době spíše čtečku paměťových karet. Na touto pozicí máme podlouhlý začernalý prostor. Ten reprezentuje místo, kam si můžete vložit zařízení Media Lab. Jedná se o displej spojený s dálkovým ovladačem určený pro ovládání HTPC.
Dále tu máme bohatou výbavu předních I/O portů, v níž prvně vidím i napájecí konektor pro HDD boxy využívající rozhraní eSATA. To je velmi dobrý nápad, avšak nesmíme zapomenout na fakt, že napájení HDD boxů nebude standardizované, takže pro zajištění kompatibility bude nutné opět sáhnout do repertoáru firmy Thermaltake. Vedle napájecího eSATA konektoru je již umístěn bezpečně standardizovaný eSATA datový konektor a pak již zde máme klasickou portovou výbavu reprezentovanou čtyřmi USB 2.0, jedním FireWire a dvěma audio konektory. Celé je to sice velmi pěkné, ale jednoduše nechápu, proč jsou všechny tyto prvky v tak rozměrné skříni na sebe tolik natěsnány. Zvláště z uspořádání USB konektorů by si jeden ukroutil hlavu.
Přesuneme se k levé bočnici, nebo zde spíše dvířkům. Ta jsou opticky rozdělena na dvě poloviny s využitím dvou rozměrných plexiskel. Ta drží pomocí černých nýtků obehnaných okolo každého z otvorů. Jednoduché tvary jsou ale přeci jen narušeny dvěma plastovými zámky, z nichž onen horní je vybaven klasickým kulatým PC klíčem, což ale může sloužit tak maximálně jako dětská pojistka. S těmito zámky se operuje velice snadno – stačí jejich jezdce posunout směrem k přednímu panelu a dvířka se otevřou.
Kvůli vnitřnímu uspořádání je důležité, aby byl stejně snadný přístup zajištěn i z pravé strany, z níž budete spravovat zdroj a 5,25“ zařízení. Právě proto je pravá bočnice v podstatě shodná s levou, tedy se dvěma plexiskly a dvěma plastovými zámky. Avšak jedna odlišnost tu přeci jenom je. V rohu dolního plexiskla najdeme kulatý otvor opatřený jemně perforovaným plechem. Hádáte správně, je určen právě pro napájecí zdroj, který by tak měl mít pro svou práci výborné podmínky, protože přes něj nepůjde zahřátý vzduch ze skříně. Otázkou však zůstává, jak velký podíl vzduchu si zdroj vezme právě přes tento otvor, protože nějaké utěsnění zde neexistuje. Avšak zdroj se i tak nachází v oblasti, kam opravdu teplý vzduch zavítá jen stěží.
Neméně zajímavý pohled nabízí zadní část skříně. Zde můžete jasně vidět, jak je řešeno vnitřní rozvržení. Začneme s dolní polovinou, kde máme oblast pro základní desku. Ta je vybavena sedmi záslepkami opatřenými černými plastovými zámky, jedním 120mm ventilátorem a již od výroby osazeným štítkem I/O konektorů desky. Jistě vám neuniklo, že tato oblast je celá obehnána šroubky. To proto, aby bylo možné skříň předělat na formát BTX.
Zdroj je zde kvůli způsobu jeho chlazení a vůbec rozměrům komory pro něj vyhrazené položen nastojato, tedy přesně tak, jak jsme zdroje provozovali (někteří ještě možná provozují) ve skříních typu miditower. Pod zdrojem najdeme jedinou pozici pro 80mm ventilátor, která je vyhrazena pro účely odvodu vzduchu od sekundárního ITX systému. Ten zde však bude jen těžko trpět vysokou okolní teplotou, protože okolo sebe má dostatečný prostor a teplý vzduch navíc může nerušeně stoupat vzhůru ke čtyřem pozicím 120mm ventilátorů.
Na ně je možné, jak jsem již podotkl, připojit nejen ventilátory, ale také rovnou celé sestavy ventilátorů a radiátorů vodního chlazení. Takové uspořádání je naprosto ideální, protože ventilátory tak plní dvojí funkci. Jednak se starají o odvod tepla z žeber radiátorů a potom k tomu používají vzduch zevnitř skříně. V té se tak bude obměňovat vzduch a tím se zlepší chlazení prvků, na něž nejsou napojeny vodní bloky. Navíc se ani nemusíme bát, že by se pro ochlazování radiátoru používal teplý vzduch, protože energeticky nejnáročnější komponenty se samozřejmě ochladí pomocí vodního okruhu. A když už mluvíme o vodním chlazení, musím zmínit také zaslepené otvory v dolní části skříně. Je jich celkem osm kruhových a jeden podélný. Jejich záslepky stačí jen prstem ohnout, vylomit a rázem máte k dispozici otvor k protažení hadice vodního chlazení. Ten ještě můžete v případě potřeby vyložit plastovým kroužkem, aby ostré kovové hrany hadice neničily.
Nakonec se na této stránce podíváme na dno skříně, kde máme čtveřici plastových nožek. Ty můžeme libovolně natáčet kolem vlastní osy, avšak pro maximální stabilitu je nejvhodnější právě poloha znázorněná na fotografii. Zde narážíme na první zásadní problém. Thermaltake sice ke skříni nabízí množství různých doplňků, ale zapomíná na to, že by někdo chtěl se skříní pohodlně manipulovat. V nabídce tedy nejsou žádná kolečka a skříň také není vybavena žádnými úchyty, čímž se z jejího přenášení stává vpravdě otrava.