Thermaltake Mozart TX: počítačová almara

Instalace a teplotní testy

Do Thermaltake Mozart TX jsme instalovali naši obvyklou sestavu v následujícím složení:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
• Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 N/2GLE (92mm, 1600RPM)
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: Club3D GF6600
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Samotný proces zapojování různých komponent proběhl bez problémů, ale od jiných skříní se samozřejmě liší v jedné podstatné věci. Nevím jak vy, ale já jsem zvyklý téměř veškeré komponenty do skříně instalovat a komponenty uvnitř spravovat tak, že si ji položím na bok. To je zde sice také možné, ale když si uvědomíme, že dvířka jdou otevřít pouze do pravého úhlu, pak je potíž na světě. Stačí tedy slabý záchvěv, aby se tiše poroučely a vy jste je tak přinejlepším zachytili. Na toto je třeba při manipulací se skříní myslet a nečekat na situaci, kdy vás na to dvířka sama upozorní seknutím do prstů.



Dalším problémem je samotná velikost a hmotnost skříně, ale s tím se již musíte smířit před koupí. Jen škoda, že zde nejsou žádné prvky pro bezpečné uchycení, nebo možnost dokoupit kolečka (i když jen trochu schopný člověk samozřejmě může nějaká dokoupit a Mozarta si upravit).



Také otvor v plexiskle pro přísun studeného vzduchu ke zdroji není zrovna šťastně proveden. Zdroj je totiž částečně schován za plexisklem a částečně za plechem bočnice, takže otvor v plexisklu je na poněkud jiném místě, než by měl být.



Jinak si ale není na co stěžovat. Místa je všude více než dost a díky oddělení zdroje od komponent si můžete bez následků dovolit mít i menší nepořádek v kabelech. Hlavní je, že je budeme vést těmi pravými otvory k desce, aby na druhé straně nedělaly neplechu.

Teplotní testy

Teplotní testy probíhaly při teplotě 23 - 24°C za pomoci aplikací Prime 95, 3DMark03 (opakovaný test Mother Nature) a h2benchw (opakovaný seek). Teploty jsem následně sledoval programy SpeedFan a Rivatuner. Rozhodl jsem se provést celkem tři. Nejprve jsem nechal všechny ventilátory zapnuté a vnitřek se tedy chladil pomocí pěti 120mm ventilátorů - třech vzadu a dvou vepředu. Poté jsem zkusil vypojit dvojici horních ventilátorů a nakonec jsem vyzkoušel provoz s jediným ventilátorem vzadu u základní desky.

Ještě připomenu, že ventilátory najdeme v klasické poloze u základní desky, dva nad základní deskou, jeden vepředu pro chlazení pevných disků a jeden vepředu posazený proti grafické kartě.

Thermaltake bohužel ve specifikacích skříně neuvádí otáčky těchto modelů a vzhledem ke způsobu napájení, či spíše kvůli absenci třetího vodiče pro měření otáček je ani nemůžeme sami zjistit. Dle označení TT-1225 však můžeme určit, že se budou točit na 1300 RPM (plus/mínus 10%) a tomu i odpovídá celkový hluk, který u všech pěti citelně naroste a regulace otáček by se tedy velmi hodila. Dále jsem také kvůli nemožnosti ověřit otáčky nemohl ani využít anemometr pro změření průtoku vzduchu a srovnání s ostatními modely.


Z první a druhé tabulky můžete snadno vyčíst, že dva zadní ventilátory v horní polovině skříně nemají na teplotu komponent až takový vliv, což by se samozřejmě razantně změnilo tehdy, kdy by byla skříň opravdu napěchována výkonnými grafickými kartami, množstvím pevných disků a mechanik. Pak horní pozice konečně získají smysl.


S pouze zadním zapnutým ventilátorem se situace pochopitelně markantně zhorší především u pevného disku. V této skříni se ale také velmi projeví přítomnost předního ventilátoru naproti grafické kartě a čipové sadě. Je tomu tak právě kvůli konstrukci skříně, kde vzduchu vanoucímu od předního ventilátoru nestojí v cestě žádná disková šachta, a tak jej grafická karta a čipová sada mohou naplno využít. Zvlášť vhod vám tato vlastnost bude, když si do svého systému dáte dvě výkonné grafické karty v SLi nebo CrossFire módu. Tam obyčejně mezi nimi příliš volného místa není a je tedy jen vhod, když vám mezi ně bude proudit čerstvý vzduch.