Thermaltake Water 2.0 Extreme: instantní vodník

Podívejme se nyní na testovací sestavu a vůbec celé nastavení testu. Základem byl ještě stále aktuální procesor AMD Phenom II X6 1100T, jehož frekvence byla ponechána na základní hodnotě, pouze napětí bylo pro dosažení větší spotřeby upraveno na 1,5 V (základ 1,45 V). Stejné napětí používáme i u testů výkonných vzduchových chladičů, tedy naposledy zde. Výsledky tohoto ne zas tak dávného testu se nám budou ještě hodit, neboť šlo v některých případech o velmi slušné modely.

Technologie Cool'n'Quiet byla vypnuta, stejně jako snižování výkonu při přehřívání procesoru a teplotní řízení otáček ventilátorů , které jsme si korigovali sami pomocí zátěžových potenciometrů. Záleží nám zde tedy pouze na procesoru jako topném tělesu, z jehož ztrátovým teplem se mají chladiče vypořádat.

Stejně jako v případě Corsair H70 a jiných chladičů s původem ve firmě Asetek je pro nainstalování tohoto chladiče nutné si nejdříve připravit základní desku. To provedeme pomocí těch pravých rámečků, za něž se nakonec zaklesne modul s vodním blokem a pumpou.

I zde jsou tedy na onom modulu pravidelně rozmístěny plastové výčnělky, za něž se uchytí vrchní plechový rámeček. Postup instalace je pro všechny sockety v podstatě stejný, jen je třeba použít jiné díly. Nejdříve k desce přiložíme zadní plastový rámeček, který jsme předtím osadili vysokými matkami.

Do ok vrchní kovové spony s výčnělky pak nasuneme plastová očka (skládají se ze dvou do sebe zapadajících dílů a je třeba dbát na jejich správnou orientaci), do oček umístíme velké šrouby a sponu nasuneme zespoda na vodní blok tak, aby se vyčnělky zahákly za packy. Pak můžeme (ale nemusíme) sponu zajistit plastovým okem, aby při instalaci nevypadla, což je v tomto případě inovace. Dříve totiž měla být spona nejdříve přišroubována na patici a až pak na ni nasunut vodní blok, který jsme měli pootočením zajistit. Tento postup ale byl přinejlepším velmi nesnadný, takže bylo stejně lepší sponu přišroubovat už s nasazeným blokem, tedy jako v tomto případě.

Posledním krokem je tedy zajištění vodního bloku/pumpy pomocí připravených šroubků a matek. Utahujeme samozřejmě rovnoměrně křížem, aby na žádné straně nevznikl nepřiměřený tlak na procesor a jeho socket. Pak už stačí jen připravit radiátor, připevnit ventilátory a zapojit je do napájecích kabelů vedoucích od pumpy, její napájení naopak zapojit do základní desky a pro využití softwaru pro ovládání a monitorování chladiče je třeba také zapojit kabel na interní headery rozhraní USB 2.0.

Před teplotními testy se ještě podíváme na to, co nám nabídne obslužný software. Pokud jste čekali, že nám Thermaltake umožní do detailu si nastavit otáčky ventilátorů či pumpy a třeba si i vytvořit profily, jste na velkém omylu. Možností pro řízení je naprosté minimu, respektive tři a najdeme je v každém okně v pravém horním rohu. Nastavení Extreme jednoduše nastaví otáčky ventilátorů na maximum, tedy 2000 RPM. Silent nastaví naopak minimální otáčky 1200 RPM a Custom nám dovolí zvolit si pouze dvě prahové hodnoty teploty - první pro začátek postupného zvyšování otáček a druhou pro nastavení maximálních otáček.

Jde o teplotu chladicího média, takže musíme počítat s určitou setrvačností. Je logické, že si software bere tuto teplotu a ne teplotu procesoru. Jednak budou změny otáček ventilátorů pozvolnější, a tedy ne tak rušivé, a potom budou stejně teploty procesoru a média úzce provázané, pokud je tedy vodní blok jen trošku kvalitní. Teplota procesoru by tedy po začátku zátěže neměla moc prudce vystřelit vzhůru.

Co se tedy dozvíme z první záložky Dashboard? Jednak je to důležitá teplota chladicího média, které bych osobně moc nevěřil, protože ta měla ihned po zapnutí svých 31 °C. Nicméně přesnost tohoto měření není moc důležitá, protože budete stejně asi spíše sledovat teplotu procesoru a od té si snadno odvodíte nastavení hodnot pro začátek zvyšování otáček.

Pak je tu jakýsi ukazatel hluku, který však nereaguje na okolní hluk, ale pouze na nastavenou hodnotu otáček ventilátorů, takže jde o naprostou zbytečnost. Nakonec nám program ukáže aktuální, průměrné, minimální a maximální otáčky ventilátorů i vodní pumpy.

Záložka Graphs ukazuje teplotu chladicího média a otáčky ventilátorů ve dvou časových grafech. Za zmínku stojí fakt, že otáčky software monitoruje pouze z jednoho ventilátoru, takže pokud zapojíte jen jeden na ten nesprávný konektor, sice se bude točit, ale program neukáže žádné hodnoty.

V záložce Fan Control si můžete nastavit obě zmíněné prahové hodnoty pro nastavení Custom. Pak je možné ještě zvolit, po překročení jaké teploty či naopak poklesu otáček ventilátorů se má v rohu obrazovky objevit příslušné upozornění. Jde tedy o jakousi obdobu alarmu.

Nakonec tu jsou v Settings nějaké možnosti nastavení. Jednak tu je volba skinu (výchozí Black a pak Blue), ovšem oba si jsou velmi podobné, pak možnost přepnutí na °F, zapnutí programu při startu systému (v minimalizované podobě), vedení logu a časová prodleva v minutách pro ukládání záznamů. To je vše.

Obslužný program tedy ukazuje zajímavé informace, ale možnost interakce a nastavení nejsou zrovna velké. Osobně jsem doufal a čekal, že by nám mohla být dána možnost snížit otáčky pod specifikační minimum (1200 RPM), protože přeci jen není moc logické si pořizovat vodní chlazení, aby nám v počítači hlučelo stejně, nebo zde spíše kvůli dvěma ventilátorům ještě více než výkonný vzduchový chladič. Řešení bude sice celkem snadné - zpomalení ventilátorů zapojením odporu na +12V vodič, ale pak se připravíme o výhodu řízení otáček pomocí PWM - možnosti nastavení velmi nízké hodnoty, aniž bychom se museli bát, že se ventilátor nerozjede.