Toshiba Portégé R600: ohebný střízlík na cesty

Zavřený notebook

Na této stránce se zaměříme na samotné tělo notebooku a jeho dostupné porty, konektory, apod. Co se týče celkového designu, pro mě je potěšující, že se zde Toshiba zaměřila na matný povrch z hořčíkové slitiny a ne zrcadlově lesklé lapače prachu a otisků. Někdo také rovněž ocení, že LCD obrazovka má matnou povrchovou úpravu. Jako hlavní stavební materiál vnějšího krytu byla použita stříbrná barva a v menší míře pak černá.
Celkové zpracování pak vychází z předchozího modelu R500. Plasty jsou velmi měkké a na několika místech k sobě nedoléhají, takže třeba takový displej působí velmi chatrným dojmem (není problém jej třemi prsty zohýbat k nepoznání), jeho vnitřní rámeček vůbec není na místě připevněn, takže jej můžete od displeje odtáhnout klidně i o centimetr a více a povrch na spodní straně přístroje se také snadno prohýbá. To však Toshiba ve svém videu vztahujícímu se k R500 prezentuje jako výhodu. Můžeme se podívat, jak technik za běhu počítače ohýbá displej k nepoznání, stejně tak i ostatní plasty a následně s celým notebookem točí jako s káčou. Ano, notebook to vydrží, ale jednak by to pro natočení videa vydržel i leckterý jiný a velkou otázkou je, jak dlouho dokáže Portégé takové namáhání svého těla snášet.

Jednoduše není pro mě pěkný pocit pracovat s takto "gumovým" notebookem a osobně bych měl po zakoupení takto drahého přístroje velmi smíšené pocity, protože dle mého názoru má být šasi naopak pevné a odolné. Navíc nedoléhací a odstávající kryty jsou samostatnou záležitostí. Velkou výhodou pak ale je, že Portégé R600 váží jen něco málo přes kilogram.

Pokud se tedy zaměříme jako vždycky nejdříve na displej, ten na sobě nese velké a stříbrně lesklé logo výrobce Toshiba a má trošku oblý tvar. Na tomto místě také v recenzích mluvím o prohýbání jeho víka, ale o tom zde nemůže být řeč. Displej se totiž prohýbá celý a nemusíte jej přitom ani tolik mučit.
Spodní strana notebooku nabízí množství informačních a upozorňujících samolepek, mezi nimiž se trošku ztrácí dva odšroubovatelné panely. Co se pod nimi skrývá, to si ukážeme až na samém konci této kapitoly. V zadní části je pak umístěna velká a těžká baterie, zajištěná klasicky pomocí dvou pacek a vysouvatelná směrem dozadu. A hned nad ní je konektor pro připojení k dokovací stanici. Firma také jakoby si uvědomovala, že tělo Portégé R600 není nejpevnější, podpořila jej zespoda sedmi gumovými nožkami z nichž dvě jsou v prostřední části. Pro účely chlazení tu nakonec můžeme vidět několik průduchů, skrz něž poputuje vzduch k radiálnímu ventilátoru a pak přes žebra ven. To je tedy standardní způsob chlazení.
Nyní již k mechanice a portům, jež nalezneme pochopitelně především po stranách přístroje. Obě jsou vzhledem k malým rozměrům dosti zaplněny, k čemuž přispělo rovněž to, že na přední ani zadní hraně žádné nejsou.

Levá strana v sobě nese právě mechaniku zvládající média typu CD-ROM, CD-R, CD-RW, DVD-ROM, DVD-R, DVD-RW, DVD+R, DVD+RW a DVD-RAM. Na té nebudete mít problém ani po hmatu nalézt tlačítko pro otevření dvířek, protože to znatelně vystupuje nad okolní povrch. LED pro signalizaci práce mechaniky je hned vedle něj. Částečně pod mechaniku se pak přesunul slot pro karty Express Card 34 a 54 opatřený ochrannou záslepkou, nad ni čtečka paměťových karet SD/SDHC, dále pokračujeme vypínačem bezdrátových rozhraní, jenž nám umožní také šetřit energii, jedním portem USB 2.0, ethernetovým portem RJ-45 a až v samotném kloubu se skví otvor pro zámky Kensington.
Pravá strana se nenechá zahanbit se svým zdánlivě analogovým ovladačem hlasitosti zvuku následovaným dvěma 3,5mm konektory pro sluchátka a mikrofon, dalším portem USB 2.0 a pak následuje výfuk teplého vzduchu, za nímž se ukazují hliníková žebra. Chladič je ale evidentně poměrně malý, a je tedy otázkou, jak hlučný tento model ve skutečnosti bude. Nakonec tu jsou tři další konektory - port zvládající obsluhu zařízení z rozhraním USB 2.0 i eSATA a také umí napájet či nabíjet i při vypnutém stavu počítače. Pak je to D-Sub pro připojení externího monitoru nebo třeba projektoru a chybět nesmí kulatý napájecí konektor. Kromě, či i namísto D-Sub bych zde ovšem rád viděl HDMI.
Přední hrana Portégé R600 tedy v sobě již žádné porty nenese, pouze jsou zde pod víkem částečně vidět systémové indikátory a těch je celkem sedm.
Z opačné strany toho k pokoukání také moc není, pouze zadní část baterie a pak postranní klouby displeje.

Otevřený notebook

Displej nedrží žádná západka, takže jej můžeme jednoduše popadnou za přední okraj a otevřít až do úhlu cca 140 stupňů. Vůbec bych jej vzhledem k jeho "tělesné konstituci" nedoporučoval brát za okraje, i když to naštěstí ani dost dobře nejde. Ve své nastavené poloze drží celkem pevně, i když se dokáže trošku klepat. Ovšem to nebude ani tak problém kloubů, jako spíše jeho nepříliš velké pevnosti.
LCD nás uvítá se svým černým matným rámem a matnou povrchovou úpravou, díky níž v něm nemůžeme sledovat nepříjemné odlesky jasných světel. Zcela nahoře je klasicky umístěna webkamerka s rozlišením VGA a postranní stavovou LED diodou. Dole pak máme již jen logo Toshiba. A jak jsem již psal na začátku této kapitoly - černý hořčíkový rám je možné zcela bez problému od displeje odchlípnout, protože jej na místě téměř nic nedrží. Na stranách jsou sice nějaké packy, ale ty se i při slabém tahu s jemným cvaknutím poroučí a my si můžeme vychutnat pohled na postranní drátky. To není pěkná vizitka.
Klouby mě také příliš svým vzhledem nenadchly. U pravého nedoléhal kryt a mezera mezi nimi a základnou notebooku je tak široká, že si můžeme jasně prohlédnout kabely vedoucí k displeji a webkameře. Toshiba také sama ve svých materiálech říká, že máme být při otvírání a zavírání počítače "přiměřeně opatrní".
A nyní k samotné základně, kterou si tradičně pomyslně rozdělíme na tři části - horní, klávesnicovou a spodní s touchpadem. V horní části toho moc k vidění není, protože její velkou plochu zabírá baterie, takže na ostatní záležitosti zbyly pouze rohy s vykrojeným místem pro klouby. V levém rohu se svým stříbrným leskem ukazuje tlačítko Power a hned vedle něj máme jediný reproduktor schovaný za šestnácti otvory. Ten toho evidentně příliš nezvládne, takže na hudbu rovnou zapomeňme a doufejme, že bude slyšet alespoň mluvené slovo.

Vpravo už jsou pak jen dvě tlačítka. Levé spustí software Toshiba Assist pro správu připojení, zabezpečení, ochran a oprav a optimalizace. Pravé má zcela jiný úkol - ihned vypnout LED podsvícení obrazovky a u některých modelů se místo něj používá tlačítko Toshiba Presentation.
Klávesnice jsem se po zkušenostech s předchozím modelem Toshiba Qosmio X300 celkem obával a z části oprávněně. Stále se totiž hlavně ve svém středu viditelně při psaní prohýbá, ale zdaleka to není tak hrozné a naštěstí se tak odehrává bez nelibých zvukových projevů. Využít můžeme celkem 86 kláves, z nichž má mnoho přiřazené speciální funkce díky přepínači Fn. Mezi ně patří především horní řada F kláves, díky nimž si můžeme zapnout/vypnout bezdrátová rozhraní, deaktivovat optickou mechaniku, zamknout či uspat počítač, ztišit zvuk, vypnout touchpad, apod.
Spodní část opatřena několika samolepkami nabízí ve své levé části otvor s mikrofonem a v pravé jasně viditelnou čtečku paměťových karet SD/SDHC. Poté je tu ale střední část se širokoúhlým touchpadem se dvěma tlačítky, mezi nimiž máme čtečku otisků prstů a pod nimi sedmero stavových světelných diod. Ty jsou pěkně zpracovány a indikují zapnuté napájení z adaptéru, stav počítače, stav baterie, práci pevného disku či mechaniky, aktivitu čtečky SD karet, zapnutou bezdrátovou komunikaci a dálkovou síť Wireless WAN.
Na závěr této kapitoly se podíváme na to, co se skrývá pod oněma dvěma malými panely vespod přístroje. Větší je přidržován dvěma šroubky a zakrývá osazenou pozici operační paměti, jež v sobě nese SO-DIMM modul s čipy od firmy Hynix. A pak je tu vedle modul bezdrátového rozhraní Intel Wi-Fi Link 5100. Zde také mohu potvrdit, že kryty jsou velmi tenké, ale pružné. Jenomže co všechno vydrží, to jsem pochopitelně zjišťovat nechtěl, abych nezískal panel na dvě části.