Toshiba Portégé R700: mobilní profesionál

Vnější design

Notebook Toshiba Portégé R700 staví především na hořčíkové slitině, což je na první pohled znát. Jeho víko sice vypadá, jako by bylo vyrobeno z hliníku s broušeným povrchem, ovšem je stejně jako základna ze zmíněné slitiny. Můžeme očekávat tedy zvýšenou odolnost, která se zvláště u mobilního notebooku bude velmi hodit. Avšak použitý materiál není vše, také záleží na jeho sestavení a osobně si nejsem jist, že v tomto ohledu je vše v pořádku.
Víko displeje má v sobě zasazeno zrcadlově lesklé logo firmy Toshiba, je celé z jednoho kusu materiálu a po stranách je mírně zakulacené. Na rozdíl od hliníkových vík tu také není vykrojené a plastem kryté místo pro anténu bezdrátového rozhraní. Jeho tloušťka je i na dnešní poměry malá, k čemuž napomáhá také displej s podsvícením pomocí LED. Kvůli tomu je ale také snadno ohebné, což je kámen úrazu. Když totiž na displej trošku zatlačíme, vnitřní plastový rám velmi snadno vyskočí ze svého uložení, kde drží pouze za malé packy a obnaží bok displeje. Na podobnou věc si ostatně u notebooků Toshiba nestěžuji poprvé.
Spodní strana počítače ukáže pozici baterie, před níž je chráněný dokovací konektor, který je jednou ze známek notebooků třídy business. Zde je zajímavé to, že ventilátorek vidíme ve spodním rohu, kdežto výdech chlazení je až o cca 15 cm dále. Za tímto můžeme vidět technologii "chlazení proudem vzduchu", již výrobce zmiňuje na svých stránkách. A pak tu máme dva panely, z nichž jeden má otvory a je z nějakého důvodu opatřen drsným povrchem, kvůli čemuž se jeví jako světlejší. Pod ním můžeme tušit operační paměti a pod druhým zase pevný disk.
Na pravé hraně přístroje je nejdříve optická mechanika DVD Super Multi značky Matshita, kvůli níž už v této části moc místa nezbyde. Toshiba ale využila nabízený prostor téměř bezezbytku, a tak zde najdeme i snadno přístupný otvor čtečky paměťových karet SD/SDHC/MMC a za mechanikou pak dvě zdířky pro 3,5mm jacky sluchátek a mikrofonu, jeden port USB 2.0, ethernetový RJ-45 a v samotném lesklém, ale plastovém krytu kloubu displeje zbylo místo pro zámek Kensington.
Na opačné straně máme bohužel hned zkraje rozhraní HDMI, které mohlo být posunuto trošku dále. Pak to je další samostatný port USB 2.0 a za ním již kombinovaný eSATA/USB 2.0 s funkcí Sleep and Charge. Nesmí chybět ani klasický analogový D-Sub a nakonec se až za výdechem chlazení chráněným pletenou mřížkou nachází malý kulatý napájecí konektor.
Přední část notebooku už neobsahuje žádné porty, ale můžeme vidět, že je mezi displejem a základnou ponechána mezera, díky níž lze displej snadno otevřít. Navíc pak můžeme vidět na LED kontrolky umístěné pod tlačítky touchpadu.
Zadní část ukazuje pouze část baterie a klouby, takže zde není nic zajímavého.

Vnitřní zpracování

Vzhled Portégé R700 je elegantní a jednoduchý nejen zvenčí, ale také zevnitř. Jeho displej můžeme rozevřít do úhlu přes 140 °, což je dostatečné i na cestách a také můžeme jasně vidět jeho matný povrch, který výrobci opětovně po lesklé mánii začali objevovat. Už jen to dokazuje, jak snadno počítačový průmysl s tímto již spotřebním zbožím podléhá módním vlivům.

Již jsem také hovořil o vnitřním plastovém rámu, který celkem ochotně vyskakuje ze svého uložení, ale aspoň že k displeji těsně přiléhá. Nahoře pak je lesklý pruh s okem webkamery s rozlišením VGA, vedle nějž je i kontrolka. Nadšen jsem nebyl ani z lesklých plastových krytů kloubů, které rovněž nedržely zrovna pevně a mohlo by se snadno stát, že po ťuknutí notebookem o tuto ozdobu přijdete.
Horní část základny je zčásti tvořena baterií, takže na další prvky zbyly jen postranní části a hned u baterie jsou to malé otvory s reproduktory. Již při pohledu na ně nám musí být jasné, že zvukový systém nám zde uši neutrhne, ale k tomu ostatně tento notebook posloužit nemá. Pak je to vlevo tlačítko Power a vlevo tlačítka Toshiba eco pro zapnutí ekologického režimu a Toshiba Presentation pro nastavení zobrazení (pouze počítač, duplikace obrazu, rozšíření obrazu a signál pouze do projektoru).
Klávesnice typu Chiclet má hranaté klávesy s lesklým povrchem, ale rozestupy mezi nimi vypadají dostatečně široké na to, abychom se dobře orientovali i po hmatu. K tomu u směrových šipek také poslouží jejich odsazení od hlavního pole kláves. Ovšem počkejme si na kapitolu o ergonomii, kde se o klávesnici zmíním blížeji.
Pod mezerníkem máme poslední speciální tlačítko, které nevyčnívá nad okolní povrch a je určeno k vypnutí touchpadu. Ten se mně osobně velmi zamlouval ne pouze díky tomu, že je multidotykový, ale také má příjemný povrch, na němž se prsty nezadrhávají, a je velký. Pod touchpadem máme lesklý panel se dvěma samostatnými tlačítky. Ta mají mělký stisk s ostrým cvaknutím, mezi nimi je čtečka otisků prstů a pod nimi zase převážně zelené LED kontrolky značící zapnuté napájení, stav počítače a baterie, práci pevného disku, práci čtečky paměťových karet a pak tu jsou dvě pro síťě Wi-Fi a WWAN.
Nakonec se ještě krátce podívejme pod ony dva odšroubovatelné panely. Pod jedním se ukáže pevný disk Hitachi a pod druhým jeden plný a jeden volný slot SO-DIMM i volný slot Mini PCIe.