Toshiba Qosmio X300: herní kolos

Zavřený notebook

Herní notebook pochopitelně v dnešní době nemůže mít nudný a účelný design. Musí se ale opatřit lesklým a barevným povrchem, aby byl co nejdříve jako čuně. Toshiba si zde zvolila barvy laděné do červené a z nich na víku notebooku vytvořila pole plamenů, uprostřed nichž sedí logo Qosmio.
Víko je jen velmi jemně zaoblené, po stranách zkosené a na pohled vypadá efektně, ovšem když si na ně sáhneme, ihned je všechno jinak. Plasty bych rozhodně neoznačil za pevné. Víko se uprostřed citelně prohýbá, i když to je u velkých notebooků věčný problém, ale nepříjemné je, že pokud notebook chytíte v zavřeném stavu za boky, tak začne velmi slyšitelně povrzávat. Nemohl jsem se tedy ubránit dojmu, že mám před sebou pěkně nabarvený a načinčaný kus levného plastu s drahým hardwarem uvnitř.
Pokud notebook obrátíme "na záda", pak již tmavě červená metalíza téměř ustoupí klasickému černému plastu s drsným, a tedy matným povrchem. Tam nás asi ihned zaujme trojice kruhových otvorů, za nimiž se bezpochyby ukrývají dva ventilátory a pod zbylým menším z nich by měl být již zmíněný subwoofer zvukového systému Harman Kardon. Základna je jinak jednoduchá. Máme tu čtyři gumové protiskluzové podstavce, dva panely ukrývající pevný disk a paměti a nakonec se ukáže spodní strana baterie. Nakonec si můžete také všimnout netradičně umístěné optické mechaniky a v rohu také přepínače bezdrátových rozhraní a IR čidla pro dálkový ovladač.
Nyní přicházejí na řadu hrany Qosmia X300 a nejdříve ta pravá. Z tohoto úhlu pohledu je jasně patrné, jak se směrem dozadu rozšiřuje, což z něj činí přístroj svým způsobem podobný letitým notebookům, pokud si tedy vzpomínáte například na staré ThinkPady. Porty a jiné prvky byly umístěny téměř výhradně do černého lesklého pruhu a nejdříve narazíme na zdánlivě analogový ovladač hlasitosti zvuku využívající otočné kolečko a za ním jsou dva audio konektory pro 3,5mm jacky. První z nich funguje jako výstup na sluchátka či reproduktory a druhý může hostit konektor mikrofonu.

Dále tu jsou dva konektory USB 2.0 a oba mají vedle sebe piktogram blesku, takže je jasné, že z nich můžeme nabíjet třeba MP3 i tehdy, když je notebook vypnutý. A zcela nakonec je tu červený vyklápěcí panel. Za něj výrobce umístil jednak konektor RJ-11 pro modem a pak také čtečku Slot Bridge Media 5 v 1 pro karty typu SD, MS, MS Pro, MMC a xD.
A jedeme dál. Levá hrana notebooku je již na porty výrazně chudší. Vše, co zde uvidíme, je pouze slot pro karty ExpressCard/54, za ním třetí port USB 2.0 a nakonec jeden kombinovaný USB 2.0 s konektorem eSATA. Oba mají mimochodem také funkci pro napájení. Vzhledem k dostupnému místu ale výrobce mohl nabídnout porty USB 2.0 a eSATA zvlášť.
Přední hrana notebooku již byla částečně vidět při pohledu zezdola. Setkáme se zde s červeně podsvícenými kontolkami, takže ty jsou viditelné nezávisle na poloze displeje, vedle nich je logo výrobce a pod "rantlem" je nahmatatelné tlačítko pro otevření dvířek optické DVD-RW mechaniky a u levého rohu také přepínač bezdrátových rozhraní. Ten je nahmatatelný velmi snadno, ale tlačítko mechaniky mohlo být více zvýrazněno.
V dnešní době se příliš nesetkáváme s tím, že by v zadní části notebooků byly nějaké porty, ale Qosmio X300 má vzadu místa více než dost a patřičně je také využívá. Nejvíce patrný je však výdech chlazení, jenž nevypadá zrovna na to, že by byl málo výkonný. S takovou délkou pasivu je již jasné, proč výrobce používá dva ventilátory místo obvyklého jednoho.

Ovšem co se týče portů a jiných prvků, bráno zleva to je otvor pro zámek Kensington, minikonektor rozhraní IEEE1394 FireWire, čtyřkolíkový konektor napájení a na druhé straně za výdechem chlazení pokračujeme s konektorem HDMI, VGA D-Sub a jako poslední to je nezbytný RJ-45 pro připojení k Ethernetu.

Otevřený notebook

Víko displeje se pro odklopení jednoduše popadne za okraj a odpoutá od základny. Maximální úhel jeho otevření je přibližně 150 ° a co se týče jeho zpracování z vnitřní strany, i zde se setkáme s lesklými, tentokrát tmavě vínově zbarvenými plasty. U nich se mi líbilo, že jsou po stranách ohnuté, takže displej budou chránit proti ostrému bočnímu světlu, jež dokáže velmi zvýraznit nečistoty na displeji a kazit pohled na něj.
V horní hraně máme klasicky umístěnou 1,3Mpix webkameru, vedle níž je nalevo kontrolka a dále napravo pak otvor mikrofonu. Dole nepřekvapí stříbrné logo Qosmio a pro měkké dosednutí na základnu byl displej vybaven šesti měkkými kulatými podložkami. Kloub je tu mimochodem jeden dlouhý a mohl by být o něco pevnější, aby se displej po nastavení na požadovaný úhel ještě několik sekund neklepal. Pak jsem také po zkušenostech z přechozí Toshibou Tecra chtěl vyzkoušet, jak se chová vnitřní plast u displeje. Tušení bohužel nezklamalo, takže plast je tu nanejvýš měkký a není vůbec těžké jej i o centimetr odtáhnout od samotného LCD panelu.
A nyní již přichází na řadu základna, jíž dominuje klávesnice. Tak nějak jsem doufal, že v této oblasti výrobce od lesklých plastů upustí, ale nestalo se tomu tak ani v nejmenším. Dokonce se jich nezbavila ani samotná klávesnice, takže je na řadě pouze povzdech, kdy už tato móda jednou konečně bude za námi.
Toshiba se i zde rozhodla pro kombinaci metalízové červené barvy a černé. Červená zde tvoří jakýsi okolní rám, v němž máme nahoře zasazeny dva výškové reproduktory. Mezi nimi a klávesnicí je pak úzký černý pruh s tlačítky, kde levé Power je klasické, i když nízkozdvihové a dalších devět je dotykových. Patří mezi ně tlačítko pro spuštění softwaru pro přehrávání multimédií (výchozí je Windows Media Center), pak čtveřice pro samotné ovládání multimédií, tlačítko ztišující zvuk, dále tlačítko zapínající červené podsvícení (rohy, dotyková tlačítka, Power a pruh nad touchpadem), funkce pro okamžité zaznamenání fotografie z webkamery a nakonec je to funkce Dolby s možností zitenzivnění basů a napodobení prostorového zvuku.
Pokračujeme klávesnicí, o níž se více vyjádřím v kapitole s ergonomií. Zde si pouze postěžuji na to, že její lesklá tlačítka jsou na dotyk téměř až odporná, protože přilnavý plast opravdu není vhodný pro pohodlné psaní. Navíc se klávesnice uprostřed výrazně prohýbá i při běžném psaní, takže to uživateli připomíná mlácení do plastové krabičky se šroubky. Ale hlavně že máme v rohu červené světelné diody.
Naštěstí se ale nezapomnělo na to, že úhlopříčka 17" poskytuje dostatek místa na využití plné klávesnice i s numerickým blokem, ale ten mohl být trošku zřetelněji oddělen.
Prostor pod klávesnicí je sice také lesklý, ale zdrsnělý s použitím bezpočtu malých výstupků. V rozích se pod ozdobnými mřížkami ukryly dva basové reproduktorky a přesně pod klávesou Space je zarovnán širokoúhlý touchpad, jehož povrch již naštěstí není hladký, ale zdrsnělý, takže po něm prsty dobře kloužou. Tlačítka touchpadu, asi aby se situace vyrovala, jsou nejen hladká, ale i zrcadlově stříbrná, ovšem na druhou stranu se s nimi pracuje pohodlně. Mají totiž lehký a jistý stisk. Uprostřed nich pak narazíme na čtečku otisků prstů.
Nakonec už zbývá pouze pětice červeně podsvícených kontrolek, o nichž jsem se již zmiňoval, ale nesmíme zapomenout na pohled s otevřenými panely. Ten zobrazí především to, že pod nainstalovaným pevným diskem se skrývá ještě jedna pozice pro další kousek s rozhraním SATA, díky němuž si můžeme úložnou kapacitu snadno podstatně rozšířit. Pod druhým panelem jsou již jen zaplněné dva paměťové sloty, takže zde nic zajímavého a nakonec se ukazuje prázdné místo pro baterii.
Celkově mě tedy fyzické zpracování Qosmia X300 příliš nepřesvědčilo a je patrné, že Toshiba brnká na struny našeho estetického vnímání, přičemž kvalita a odolnost šasi jaksi ustupuje do pozadí.