Toshiba Satellite T130: mobilní základ

Vnejší zpracování

Toshiba Satellite T130 je moderně vypadající notebook se vším všudy, takže se dočkáme nejen barevného víka, ale to má také svou texturu, i když spíše bychom měli mluvit o vodoznaku. Celé víko notebooku i se základnou je zpracováno do "železitě červené metalické" barvy, jíž budeme říkat jednoduše tmavě rudá. Textura tu je velmi jednoduchá - šachovnice z tmavších a světlejších čtverečků, ale celek je výrazně deformován. Celkově je vzhled decentní, jak jen to červená barva a výrazné světlé logo výrobce dovolí.
Lesklý povrch víka displeje je po stranách zaoblen, jak je dnes také běžné a celkově nabízí slušnou odolnost proti tlaku shora. Novou achillovou patou notebooků se však stále častěji stává vnitřní rám kolem displeje, který leckdy bývá až trapně chatrný, pořádně nedrží na místě a kolikrát ani nepřiléhá. V tomto případě toto ještě ujde, ale pokud víko chytíte za samotný okraj, pak v oblasti vpravo od webkamery i pod mírným tlakem zapraská a plasty přeskočí. Samotná základna, jak už tomu obvykle bývá, je znatelně odolnější, což ale do jisté míry vyplývá z její celkově větší mohutnosti. Naproti tomu víka displejů s podsvícením pomocí LED už nemusí být tak masivní, jako bývaly v době trubic CCFL, což se často odráží v jejich chatrnosti.
Notebook zespodu ukazuje svě vyvýšené místo pro baterii, která tak nemusí přesahovat obrys notebooku směrem dozadu a také tvoří sklon hodící se pro pohodlnější psaní na klávesnici. Že můžeme očekávat celkově nízké zahřívání, to už napoví malá plocha průduchů. Je tu v podstatě jen jeden vedle produktové samolepky, i když nějaký vzduch projde dovnitř také přes přední pozice reproduktorů. A pak tu jsou dva odšroubovatelné panely, pod nimiž mají své pozice paměti a pevný disk.
Pravá hrana notebooku ukazuje, že místa má výrobce díky absenci optické mechaniky dost a dost. Začínáme se čtečkou paměťových karet SD/MMC/MS/MS-Pro a xD, pak si dáme menší pauzu, po níž pokračují audio konektory pro sluchátka a mikrofon, dále dva porty USB 2.0, mezi nimiž se mezera velmi hodí (třeba flash disky mohou být velmi rozměrné) a pak zbylo dostatek prostoru ještě pro ethernetový port a kulatý napájecí konektor. Zde bych se přimlouval za to, aby zakončení kabelu bylo trošku menší a klidně zalomené, protože takto napájecí kabel přesahuje notebook o 4 centimetry.
Pravá strana je ještě chudší a rozvláčnější. Vepředu máme poslední port USB 2.0 (umožňuje napájet/dobíjet připojená zařízení i při vypnutém počítači), hned vedle něj port HDMI, jejž bych osobně raději viděl spíše vzadu, pak výdech chlazení, za ním analogový obrazový výstup a nakonec otvor pro zámky Kensington. To je z portů a konektorů naprosto vše, takže lze říci, že se dočkáme pouze toho základního vybavení a kdyby Toshiba chtěla, jistě by mohla snadno tento notebook vybavit i dalšími rozhraními, tedy alespoň co se týče těch "drátových".
Při pohledu zepředu narazíme výhradně na pěkně provedené stavové kontrolky s čirými sklíčky a LED podsvícením. Je jich celkem sedm v řadě a bráno zleva jde o signalizaci napájení ze sítě, stavu počítače, stavu baterie, práce pevného disku, aktivitu čtečky SD karet, zapnutou bezdrátovou komunikaci a dálkovou síť Wireless WAN. To je naprosto stejné rozmístění a počet kontrolek, jaké najdeme také u řady notebooků Toshiba Portégé R600 i jiných.
Zezadu již Satellite T130 tak tenký nevypadá, za což může jeho baterie, která se jednoduše musela někam vměstnat. Všimněme si provedení kloubů displeje, k nimž se hned vrátíme.

Vnitřek notebooku

Notebook má víko s moderním provedením, takže to nevyužívá žádné západky ani jiného mechanismu, pouze sílu svých kloubů. Ty bohužel svou práci zase tak dobře nezvládají s ohledem na to, že má jít o mobilní stroj. Že je maximální úhel otevření displeje pouze cca 130 °, to by se dalo ještě překousnout, ale že se displej ve své nastavené poloze klepe a stačí málo, aby se sám více otevřel, nebo přivřel, to už tak jednoduše akceptovat nejde.
O vnitřním černém lesklém rámu displeje jsem se již zmiňoval, že v jistých místech i pod menším tlakem popraskává, ale jinak to není žádná tragédie, i když pokud jej chytíte za nehet, můžete jej velmi snadno od displeje odtáhnout. To samozřejmě není u novodobých notebooků žádná novinka ani výjimka, takže pojďme dál. Webkamera s rozlišením 1,3megapixelu se schovává za průhledný panýlek nad displejem a vedle sebe má malou kontrolku. Otvor ještě dále nalevo by pak měl být mikrofon.
Zpracování horní části základny reflektuje design víka, takže je použit stejný materiál se stejnou texturou, který je zasazen do okolního stříbrného rámu, či spíše plastu nabarveného stříbrnou barvou. Ta se u tohoto předváděcího kousku určeného na recenze začala již na předních rozích výrazně odírat a světlo světa spatřil její černý podklad. To nepůsobí u tohoto relativně nového kousku zrovna dobře, i když jeden neví, co všechno v předešlých dnech a týdnech zažil.
Jak můžete sami pozorovat, Toshiba exportovala veškeré ovládací prvky na klávesnici, samozřejmě až na hlavní tlačítko Power umístěné u levého kloubu a podsvícené zelenou diodou. Zcela horní řada kláves včetně Escape a i některé číselné klávesy jsou tedy nabity funkcemi aktivovanými pomocí Fn a je celkem škoda, že své vlastní ovládání nemá alespoň zvuk. Na druhou stranu k těmto účelům Toshiba určila zvláštní software, s jehož pomocí se ovládání více zpřehlední.
Klávesnice samotná udělala dobrý dojem především díky hmatovému oddělení kláves. To můžeme pozorovat nahoře, kde je mezera u funkčních kláves nebo u směrových šipek. Alespoň taktovéto prvky jsou vždy lepší než uniformní obdélníková plocha. Co se týče provedení klávesnice jako celku, ta se sice mírně prohýbá, ale jen pod větším tlakem, takže při běžném psaní to ani nepoznáte.
A nyní multidotykový touchpad s tlačítky. Při pohledu na něj už jsem se v duchu připravoval na další hladkou a drhnoucí plošku, která se nedá používat, ale výrobce zde naštěstí přemýšlel. Touchpad totiž není vůbec hladky, i když na to vůbec nevypadá, ale má příjemný zdrsnělý povrch, na němž bříško prstu dobře klouže. Jenomže se zase projevil jiný problém, touchpad totiž párkrát vypověděl službu a reagoval jen při dotyku na své spodní části, takže byl pro reálnou práci naprosto nepoužitelný.

Jeho tlačítka na tom nejsou o moc lépe, protože jde v podstatě jen o jedno kolébkové se dvěma spínači. Kvůli tomu tlak potřebný ke stisku velmi závisí na tom, zda tlačítka mačkáte až u kraje, nebo blíže ke středu. A zatímco u kraje kladou spínače adekvátní odpor, směrem ke středu je stisk stále těžší až nemožný, takže pokud nemáte mezi tlačítky touchpadu přímo v oblibě šesticentimetrovou vzdálenost, asi si je moc pochvalovat nebudete.
Nakonec se podíváme pod kapotu notebooku, tedy alespoň zčásti, protože panel pevného disku má hvěždičkovýmé šroubky a ty nějaký žužlal dokonale ožužlal. Ukážeme si tedy jen dva osazené sloty pamětí SO-DIMM, do nichž výrobce vložil dva 2GB moduly firmy Hynix.