Velký průvodce světem Apple iPhone OS 3.1.2

Poznámka na úvod: iPhone OS jsme testovali na Apple iPhonu 2G (tj. první model) s 8 GB pamětí, verze systému je 3.1.2, informace v článku uvedené lze však v naprosté většině vstáhnout i na novější modely a na hudební přehrávače Apple iPod Touch. Části věnované textovým zprávam a telefonování se váží ke starší verzi 3.0, rozdíly jsou však minimální. Ve snaze o jednozačnost jsme rovněž zvolili pro označení operačního systému kratší a výstižnější „iPhone OS“ místo „OS X pro iPhone.“

Apple iPhone je fenomén. Přístroj, který se na pultech obchodů objevil teprve před několika roky, nenávratně změnil oblast mobilní komunikace. Svým jednoduchým uživatelským rozhraním stvořeným pro ovládání prsty, propracovaným multimediálním přehrávačem a webovým prohlížečem Safari, který dokáže bez větších problémů zobrazit i náročné stránky, zaujal po celém světě statisíce lidí.

Uživatelů, kteří nepotřebují široké možnosti nastavení, tweakování a přizpůsobení takřka každé oblasti práce se smartphonem, ale naopak oceňují jednoduchost, stabilitu a uživatelskou přívětivost i za cenu mnohých omezení.

Uživatelské rozhraní

V minulých průvodcích zaměřených na Google Android, Palm OS a na dvě verze Windows Mobile (Standard a Professional) jsme se na začátku věnovali prvotnímu nastavení, které je třeba po vybalení přístroje z krabice provést. V případě Apple iPhonu to je jinak, žádné nastavení není třeba.

Vzhledem k použití kapacitního displeje odpadá kalibrace dotekové vrsty, rovněž se nenastavuje ani časové pásmo a datum, obojí lze změnit později. Můžeme se tak pustit do popisu uživatelského rozhraní. To v době představení prvního Apple iPhonu bylo v mnoha ohledech revoluční, neboť bylo vytvořeno výhradně pro ovládání prsty. Takřka žádná tlačítka, žádný stylus, který by vzhledem k technologii LCD neměl stejně smysl. Velké ikony a gesta, to jsou způsoby, jak iPhone OS ovládat.

Uživatel po zapnutí uvidí obrazovku s jednoduchým launcherem. Takřka celou část zabírají ikony nainstalovaných a dodávaných programů, na displeji jich může být v jednu chvíli až 16. Pokud máme ve smartphonu více aplikací a tím pádem i více ikon, přibude nová obrazovka (panel), což je znázorněno přidáním další „tečky“ pod ikonami.

Ikony nainstalovaných programů jsou automaticky seřazeny dle abcedy, podržením prstu na jedné z nich lze aktivovat editační režim umožňující přesouvat ikony nejen v rámci panelu, ale i na některou z dalších obrazovek. Každý si tak může programy uspořádat dle svého, lze tak např. na jeden panel dát nejpoužívanější aplikace a ostatní, které jsou potřeba jen občas, přemístit na jiné panely.

Ke spokojenosti však chybí možnost třídění do složek, někteří si během psaní našeho průvodce stěžovali, že nelze změnit druh zobrazení a zmenšit ikony, aby se jich na displej vešlo více. Jednalo se zejména o majitele Palm OS přístrojů, u kterých to bylo možné, neboť uživatelé měli k dispozici stylus i kurzorové šipky, ani jedno však v případě iPhonu nelze. Za zmínku stojí i lišta (dock) se 4 ikonami ve spodní části displeje, kam lze umístit ikony programů, jež chceme mít neustále při ruce (lišta je totiž zobrazena pod každým z panelů).
Stejně jako jiné operační systémy, i iPhone OS zobrazuje stav akumulátoru, čas i název sítě v horní části obrazovky. Jedná se čistě o grafické a textové informace, nikoli o ovládací prvky, takže tapnutím na ikonu baterie se nedostaneme do nastavení řízení spotřeby, ani zobrazený časový údaj nenabízí cestu k rychlé změně hodin či k aktivaci budíku. Je docela škoda, že v této liště nejsou zobrazeny další informace, místa je v ní totiž dost. Chybí např. indikace tichého profilu, který se zapíná šoupátkem na pravém boku smartphonu.

Někomu může vadit, že úvodní obrazovka slouží pouze jako launcher, nejedná se o modulární řešení jako v případě Google Androidu či Windows Mobile, u kterých ji lze více či méně přizpůsobit potřebám uživatelů instalací některého ze stovek widgetů nebo plug-inů. Nezobrazují se blížící se schůzky, ani počet nepřečtených zpráv u každého z e-mailových účtů, chybí výpis z RSS čtečky atp.

Malou náplastí budiž fakt, že na určité události iPhone OS dokáže upozornit změnou ikony. Letmým pohledem na ikonu e-mailového klienta zjistíme, kolik nepřečtených zpráv na nás čeká. Bohužel se nedozvíme, ke kterému účtu se uvedená hodnota vztahuje (je třeba spustit e-mailový klient a až v něm zjistíme, kolik nových zpráv přišlo).

Nejen v případě e-mailového klienta, ale i u mnoha dalších aplikací, můžeme využívat automatickou rotaci obrazu na displeji v závislosti na natočení přístroje. Jedná se o často vyzdvihovanou výhodu, málokdy se však člověk dozví, že otáčení obrazovky funguje jen někdy a pouze v určitých směrech.

Ve webovém prohlížeči, v e-mailovém programu či třeba v kontaktech je Apple iPhone schopen přepínat mezi portrait režimem (zobrazením na výšku) a landscape. Smartphone je schopen rozlišit mezi dvěma landscape módy, portrait režim však podporuje pouze jeden, takže pokud zařízení podržíme „vzhůru nohama“, tj. nabíjecím konektorem nahoru, obraz se neotočí. Je rovněž třeba dodat, že otáčení nefunguje v mnoha programech, např. v diaktafonu či v telefonní aplikaci a hlavně nelze obraz otočit manuálně. Pokud tedy člověk např. leží na boku a prohlíží svou oblíbenou stránku, je záhodno, aby, obraz otočen nebyl, to ale iPhone nedokáže, ve srovnání s Windows Mobile či třeba se Symbianem nikde v menu nenajdeme položku pro deaktivaci automatického otáčení, chybí i možnost rotovat manuálně.

Domovskou obrazovku máme za sebou, můžeme se tedy podívat na to, jak vypadají i ostatní aplikace. Někteří vývojáři aplikací pro Apple iPhone se sice snaží, aby jejich programy vypadaly a také se ovládaly nezvykle, velká část existujících programů však respektuje stejné či podobné trendy. Důležitá je zejména horní část displeje, kde najdeme nejdůležitější ikony. Jak si můžete všimnout na screenshotu e-mailového klienta, právě díky horní liště se můžeme ze seznamu doručené pošty dostat k výpisu všech složek, lze označit i určité e-maily (tapnutím na ikonu Upravit) a nechybí textová informace, co na obrazovce vidíme.
Je dobrým zvykem, že tlačítko, které uživatele vrací o stupeň výše, je umístěno vlevo, takže člověk nemusí zbytečně několik sekund bloudit zrakem po displeji. Nejen e-mailový klient, ale např. program pro práci s textovými poznámkami používá i další lištu ve spodní části displeje, kde nejčastěji uvidíme různé ikony pro interakci s aplikací.

Kapitolou sama o sobě jsou posuvníky. Leckdo by čekal, že u přístroje s dotekovým displejem nebude problém je uchopit a krátkým tahem se dostat na kýžené místo, ve skutečnosti to tak jednoduché není. Posuvníky jsou totiž pouze informativní, říkají uživateli, v jaké části na displeji zobrazeného seznamu se nachází, nelze je ale uchopit.

Ke scrollování slouží v naprosté většině případů vertikální tah prstu po LCD, což je sice pro běžného uživatele na pochopení nenáročný způsob, má ale svá úskalí. V mnoha programech je totiž třeba scrollovat opravdu dlouho, aby se uživatel dostal tam, kam chce. Ukázkovým příkladem je e-mailový klient zobrazující seznam příloh až na samém konci zprávy. Pokud tedy dostaneme e-mail obsahující ne pár slov, ale několik tisíc znaků textu (což je běžná délka např. tiskových zpráv a mnoha newsletterů), nezbude nic jiného než se obrnit trpělivostí a „proscrollovat se“ až k přílohám.

Multitasking – jablko sváru

Snad každá internetová diskuze, v které se mluví o nedostatcích iPhone OS, zmiňuje multitasking jako jednu z jeho největších slabin. Jedná se o „schopnost operačního systému provádět (alespoň zdánlivě) několik procesů současně, takže uživatel má dojem, že běží současně“ (viz Wikipedie, kde najdeme další informace o multitaskingu a odlišném chování různých OS).

Podle nás není pro většinu uživatelů Apple iPhonu ani konkurenčních smartphonů podstatné, zda se jedná o multitaskingový systém ala Windows Mobile, či zda je při přepínání programů třeba jejich kooperace nebo vše řídí operační systém sám. Důležité je, jak se zvolené řešení projevuje v praxi a jaké jsou jeho klady a omezení.

Je třeba si uvědomit, že iPhone OS není DOS, takže „současný“ běh většiny dodávaných aplikací je možný hned po vybalení smartphonu z krabice. Lze spustit webový přehrávač, vrátit se na springboard, otevřít kalendář, číst schůzky a současně poslouchat hudbu. iPhone zvládne i stahovat elektronickou poštu na pozadí, což je funkce, kterou se Palm OS (resp. v něm použitý e-mailový klient VersaMail) naučil až s příchodem posledních modelů Treo a Palmu Centro, tj. takřka před svou neoficiální smrtí. Dalším důvodem pro multitaskingový OS je možnost nechat webový prohlížeč načítat megabajtové stránky a v danou chvíli pracovat s jiným programem, což zvládá iPhone OS již v základu.

V praxi je však dojem z práce s více programy poněkud odlišný od toho, na co jsme zvyklí od konkurence. Někoho může mást, že při opětovném spuštění např. webového prohlížeče Safari je nejprve na velmi krátký okamžik zobrazeno okno programu v podobě, v jaké bylo při opuštění a až za malou chvíli se objeví načtená stránka, obdobně jsou na tom i jiné aplikace. Kromě krátké prodlevy však řešení Applu nepřináší žádné zásadní omezení.

Horší je to s jinými programy, např. prohlížeč fotografií si nepamatuje, která složka byla zobrazena při opuštění aplikace a tvrdošíjně ukazuje vždy hlavní obrazovku, takže uživatel je nucen se k dříve již zobrazené fotce „proklikat.“ Podobných případů, kdy není běh aplikace na pozadí nutnou podmínkou ke spokojenosti a stačilo by pouze, aby si program pamatoval stav, ve kterém ho uživatel opustil, je plno. Pokud člověk např. upravuje název schůzky v kalendáři a „odběhne“ do jiné aplikace (protože potřebuje zkopírovat text, ověřit si místo konání atp., možných důvodů existuje nespočet), nenajdeme kalendář při dalším spuštění v režimu editace, jak bychom očekávali, zobrazen je totiž detail schůzky a je třeba editaci znovu vyvolat, což zdržuje.

Velká část dodávaných programů je schopna běhu na pozadí, horší je to však s aplikacemi třetích stran. Apple se zarputile brání dát programům nezávislých vývojářů stejné podmínky, jaké mají ve smartphonu již obsažené aplikace. Ačkoliv se může zdát obava z toho, že neukončená aplikace bude spotřebovávat velké množství operační paměti a také elektrické energie neopodstatněná, zkušenosti z Windows Mobile a Symbianu ukazují, že špatně napsaná aplikace, která nebyla vývojářem dostatečně otestována, může způsobit zatuhnutí smartphonu či vytížit procesor natolik, že se akumulátor za celou noc vybije.

Aby Apple zabránil uvedeným problémům, představil spolu s firmwarem 3.0 také push notifikace. Nejedná se o plnohodnotný multitasking, ale spíše o náhražku. Programy, které notifikace podporují, mohou být ukončeny, a přesto se uživatel dočká upozornění, když je třeba na něco reagovat. Ukázkovým příkladem jsou instant messengery, jejichž použití je bez push notifikací velmi omezené, neboť při přepnutí do jiné aplikace dojde k odpojení. Se zapnutými notifikacemi se program klidně ukončit může, aniž by se instant messenger přepnul do offline módu. Smartphone je totiž ve spojení se serverem Applu, který zajišťuje komunikaci mezi IM programem (či jinou aplikací, jež na něj zasílá potřebná data) a telefonem. Jakmile nám někdo např. na ICQ pošle zprávu, server Applu informuje náš iPhone, který zobrazí informační okno a je na uživateli, zda nechá zprávu být či spustí IM klienta.

Nevýhody použitého řešení jsou v podstatě dvě. Apple klade požadavky na vývojáře, který musí s push notifikacemi počítat a přizpůsobit jim chování své aplikace. Řada zajímavých programů, mezi které patří např. originální ICQ klient, zatím push notifikace nepodporují, takže uživatelé jsou často nuceni si vybrat jiný, v mnoha ohledech horší program, který si však s notifikacemi rozumí. Druhým nedostatkem je provázanost s internetovým připojením, které může být často nedostupné (např. v oblasti bez signálu) či pro uživatele značně nevýhodné (typicky v roamingu, kdy i jeden jediný kilobajt je v měsíčním vyúčtování poznat).