Sagittarius A* uprostřed naší galaxie má mít na 10.000 menších kamarádů

Aby nevznikla mýlka, už mnohem starší teorie mluví o tom, že uprostřed naší galaxie existuje "těsně vedle" Sagittaria A* (Sgr A*) velké množství černých děr, ovšem to byly pouze teorie, které se nedařilo podpořit pozorováním. Mluvilo se tak neurčitě o až 20.000 černých dírách v oblasti do vzdálenosti jednotek světelných let od Sgr A*.

 

 

A proč by to mělo dávat smysl? Jednoduše proto, že střed galaxie je velice zahuštěný, čili bohatý na prach a plyny, a jde tak o ideální místo pro tvorbu velkých a hmotných hvězd s krátkým životem, po jejichž explozích ak na místě zbydou černé díry (pokud ne jiné objekty). 

 

Jak už bylo řečeno, starší průzkumy nemohly potvrdit tak vysoký počet černých děr, jejž předpovídaly teorie. Pátralo se především po rentgenovém záření vznikajícím interakcí černé díry kroužící kolem jiného objektu, čili nejčastěji hvězdy. Zachyceno bylo ale velice málo zdrojů takového záření, aby to potvrdilo teoretické předpoklady. Nicméně takové binární systémy, aby byly v rentgenovém spektru dobře vidět, musí být zrovna aktivní, čili černá díra se musí zrovna krmit materiálem od svého souputníka. 

 

Sagittarius A*

 

Chuck Hailey z Columbia Astrophysics Lab takový přístup zavrhl a raději pátral po výrazně slabších rentgenových signálech, které takové systémy vydávají ve své klidové fázi. Se svým týmem se tak probíral kvantem dat zachytávaných teleskopem Chandra X-ray Observatory po dobu 12 let. Díky tomu našel celý tucet potvrzených binárních systémů s černou dírou do vzdálenosti pouhých 3 světelných let od Sgr A*. Na základě této populace pak bylo vypočteno, že takových systémů bude v dané oblasti několik set a vedle toho ještě na deset tisíc černých děr, které plují vesmírem samy. 

 

Předpoklad je i takový, že populace černých děr směrem k supermasivnímu Sgr A* houstne, jak jsou černé díry postupně přitahovány masou třech milionů Sluncí. Dle Haileyho jde o užitečnou informaci pro fyziky pátrající po gravitačních vlnách. Čistě statisticky nelze čekat, že se nám někdy podaří zachytit gravitační vlnu, která pochází přímo z naší galaxie, ale informace o hojnosti a rozmístění menších černých děr uprostřed ní může pomoci ve snaze porozumět podstatě a původu gravitačních vln přicházejících z jiných galaxií. Mléčná dráha je přeci jen jedna z mnoha obyčejných spirálovitých galaxií a lze očekávat, že malé černé díry budou v hojném počtu i uprostřed jiných takových galaxií. 

 

Teoretici pak mohou dané informace využít ke zpřesnění svých předpovědí týkajících se počtu systémů ve vesmíru, z nichž mohou po srážce černé díry s jiným hmotným objektem (další černou dírou, neutronovou hvězdou, atd.) vzniknout gravitační vlny a to spojit s jejich sledováním, které provádějí zařízení LIGO a Virgo. 

 

Zdroj: Nature, Motherboard