Sousedská výpomoc: rudý obr probudil neutronovou hvězdu k životu
7.3.2018, Jan Vítek, aktualita
Sousedská výpomoc je pěkná věc, a to i v hvězdném měřítku. Astronomové objevili jeden příklad, v němž rudý obr dodal materiál blízko obíhající neutronové hvězdě, která se se zábleskem rentgenového záření probudila k životu.
Rudý obr je fáze vývoje hvězdy, kterou si za pár miliard let projde i naše Slunce. To však nejspíše nebude mít svého hvězdného souputníka, pokud si ovšem nějakého nezachytí, na což to zatím nevypadá. Ovšem v systému zachyceném vesmírnou observatoří Integral Evropské vesmírné agentury to tak funguje. Ta mohla sledovat náhlý záblesk rentgenového záření, a to v srpnu minulého roku. Ten totiž přišel ze směru středu Mléčné dráhy, na nějž se observator obvykle zaměřuje. Několik týdnů pak trvalo, než se našel zdroj tohoto záblesku, a sice rudý obr, kolem kterého obíhá pomalu rotující malá neutronová hvězda.
V rudého obra se změní hvězda o velikosti Slunce či až osmkrát hmotnější, a to ke konci svého života. V tu dobu se velice výrazně zvětší, jak jsou její vnější vrstvy tlačeny ven slunečním větrem. Magneticky vysoce aktivní neutronová hvězda si ale tento materiál přitáhla, takže proběhla akrece materiálu z rudého obra, který ji postupně nakrmil a způsobil zážeh dříve mrtvého hvězdného jádra.
Neutronové hvězdy se obvykle (ne nutně v tomto případě) tvoří z větších objektů, a sice hvězd osmkrát až třicetkrát hmotnějších než je Slunce. Ty na konci života explodují v supernovu a zůstane po nich jen malé, ale velice husté jádro. To může mít hmotnost 1,5 násobku Slunce, a to v kouli s průměrem pouze 10 kilometrů. Jde tak o jedny z nejhustších známých objektů ve vesmíru, samozřejmě když pomineme černé díry a Chucka Norrise.
Magnetické pole neutronových hvězd může být velice silné, ovšem má se za to, že postupem času značně slábne. V případě našeho systému by ale mělo být silné, takže to naznačuje, že neutronová hvězda je sama o sobě mladá. To ale přináší otázky, jak se tento binární systém vůbec vyvinul.
Hlavní hypotéza zahrnuje obvyklý jev těchto systémů, a sice přesun materiálu z jedné hvězdy k druhé, tedy pokud nejde prostě o to, že v tomto případě si neutronová hvězda dlouhodobě udržela silné magnetické pole. Pokud se ale utvořila relativně nedávno, mohla vzniknout kolapsem bílého trpaslíka, který se po dlouhou dobu krmil materiálem z druhé hvězdy. To by znamenalo, že se neutronová hvězda v tomto případě neutvořila jako pozůstatek exploze supernovy.
Pravdu se jen tak nedozvíme, a to i proto, že takovýchto binárních systémů je známo jen několik - nazývají se Symbiotic X-ray Binaries (symbiotické rentgenové binární systémy). Integral si takto alespoň našel další zajímavý objekt pro dlouhodobé sledování.
Zdroj: Astronomy
