Star Citizen: mnohem více než vesmírný simulátor

Vize Chrise Robertse

"Nechci vytvořit hru, chci vytvořit celý vesmír," tak zní Robertsův citát ze začátku hlavní prezentace hry Star Citizen a to, co si pro nás Cloud Imperium Games chystají, tomu zcela odpovídá. Nejde o vesmírný simulátor, nejde o MMO hru, nejde o FPS. Jde o to všechno dohromady umístěné v obrovském herním prostředí. A aby hned na začátku nevznikla mýlka, toto obrovské prostředí nebude tvořeno procedurálně a automaticky generovanými hvězdnými systémy. Tvořeno bude převážně ručně, takže nepůjde o nepřeberné množství hvězd jako u No Man's Sky nebo Elite: Dangerous, které jednotlivec nemá šanci projít a v podstatě ani nemá proč. Naopak půjde zpočátku přesně o 100 systémů herního světa, který se inspiroval právě sérií Wing Commandera.

My v tomto světě nebudeme moci letět, kam nás napadne, neboť zde není k dispozici pohon pro cestování nadsvětelnou rychlostí. Je třeba využívat. tzv. jump pointy, čili místa ve vesmíru, kde se nachází známé anomálie jako červí díry spojující jednotlivé systémy. A ty logicky nejsou všude, takže tomu odpovídá i omezený rozsah herního světa. Ten ale i tak bude obrovský a my se můžeme těšit na to, že bude i rozmanitý a my nebudeme narážet na stále stejné věci, planety a prostředí, jako tomu je právě v titulu No Man's Sky, po kterém nejspíše za pár měsíců už ani pes neštěkne. Ostatně vývojáři Star Citizena slibují, že kamkoliv půjdeme, vždy narazíme na něco, co jsme doposud neviděli.
Součástí tohoto světa budou také mimozemšťani, z nichž někteří budou přátelští, jiní odtažití, další mistři diplomacie a nezapomnělo se pochopitelně ani na nepřátelský druh. Ti všichni budou mít i různé vztahy mezi sebou a co se týče lidského plemene, v jeho řadách rozhodně nebude panovat idylická situace. Hráč sám se bude moci rozhodnout, co bude dělat, přičemž to bude moci být dobrodruh, voják, ruka zákona, těžař, obchodník, špión či vládní agent, záchranář, pirát, závodník, poslíček, lovec hlav, pašerák, člen eskorty, rafinér a nebo průzkumník, který může najít zcela nové body pro skok do dosud neprobádaných míst vesmíru.
V rámci světa Star Citizena bychom tak opravdu mohli vést druhý, virtuální život a pustit se do objevování vesmíru, a to v lodích, které budou létat dle Newtonových zákonů fyziky. Z tohoto hlediska bude Star Citizen i simulátor, v němž by lodě měly létat dle propracovaných fyzikálních modelů, jež budou ovlivnitelné tím, co si do nich nainstalujeme. To znamená i přímé dopady na pilota a celou posádku, která může být při divokých manévrech na čas vyřazena z boje a pochopitelně se počítá s využitím specializovaných ovladačů, které si už s radostí chystají firmy jako Saitek nebo Mad Catz. Na druhou stranu bude k ovládání stačit i pouhá klávesnice a myš.
Dále se počítá i s tím, že herní svět se bude postupně vyvíjet. Už se například ví, že rasa Vanduulů napadne a vyplení Zemi, což spustí řadu dalších událostí v lidském impériu. Hráč je bude moci do jisté míry ovlivnit, ale z nikoho se nemůže stát hrdina, který všechny zachrání, Vanduuly zažene zpět a ještě si stihne nechat seřídit světla. Důležité je také vědět, že čas ve hře bude ubíhat stejně jako ten reálný, pouze půjde o 30. století a synchronizované bude pro lepší přehlednost také datum.

Velice důležitá bude ekonomika a řetězce pohybu zboží. To bude provázáno s aktuální politickou a vojenskou situací a především s tím, jaké úkoly se hráči objeví pro splnění. Bude také platit jednoduché pravidlo, a sice že risk je zisk, nebo také smrt. Můžeme hrát bezpečně, ale to se také odrazí na výdělcích a i když si zařídíte zdánlivě teplé místečko, můžete o něj vlivem nezadržitelných událostí snadno a rychle přijít. To vše by mělo pomoci odehnat nudu a stereotyp.
A pak je tu také celá komunita jako klíčový prvek. Samozřejmostí jsou různé skupiny, které mohou fungovat jako konglomerát, syndikát, skupinka drsných pirátů, zkrátka vše možné, co nás napadne. Každá skupina lidí může mít svou základnu, jejíž umístění si předem vybere. Samotná hra už má připraveno přes 1000 politických, vojenských a obchodních aliancí tvořených různými subjekty a do tohoto systému můžeme skočit rovnýma nohama, nebo se na něj připravit již nyní tím, že vstoupíme do některé z mnoha vytvořených hráčských skupin. Na nás samotných bude už pak záležet, jak si skupinu zorganizujeme, jak budeme komunikovat a co budeme dělat, ale od vývojářů očekáváme, že nám k tomu připraví potřebné zázemí.

Jaký engine to vše umožní?

Už v roce 2011 si vývojáři vybrali pro Star Citizen známý CryEngine 3, který byl později aktualizován na 4. generaci, kterou si ve studiu silně modifikovali a stále modifikují. Jak jistě víte, jde primárně o engine, na němž jsou založeny FPS a podobně dimenzované hry jako Crysis, Evolve nebo česká Kingdom Come: Deliverance. Slíbena byla také podpora API Mantle firmy AMD, ale to už je dnes mrtvé a aktuální jsou API DirectX 12 a Vulkan, který vychází právě z Mantle. S oběma těmito API se počítá, ovšem vzhledem k tomu, že DirectX 12 dorazilo na trh dříve, dostalo také u vývojářů prioritu. Podpora Vulkanu tak přijde později.
Není tak vůbec divu, že interiéry, v nichž se hráč pohybuje po vlastních nohou (či ve vozítku) vypadají velice dobře. Grafika je na vysoké úrovni a nezadá si s jinými moderními hrami, které však mívají podstatně užší záběr třeba jako pouhé FPS. Ve Star Citizenu si ale bez nahrávacích obrazovek budeme moci sednout do lodi a odcestovat na jinou planetu, přičemž to má fungovat se vším všudy i v multiplayeru, a právě to byla pro vývojáře velká výzva. Jak už ukázali na Gamescomu, můžeme někoho vysadit na pozemní základně v hangáru, odkud si doběhne k oknu a my jej budeme moci z pilotního sedla lodi přitom zvenčí pozorovat. Nezmizí tak do jiného "FPS světa", bude stále v tom samém, kde jsou i všichni ostatní. Můžeme doufat, že Chris Roberts se svým týmem z této výhody vytěží co nejvíce a variabilita toho, co budeme moci ve hře dělat, bude takovým možnostem enginu odpovídat.