Steve Jobs: život a smrt fenoménu

V roce 1976 Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne zakládají společnost Apple za přispění Mike Markkuly jako bývalého produkt marketing manažera a inženýra společnosti Intel.

Úlohy ve společnosti byly předem jasné, Wozniak byl hlavním inženýrem přes elektroniku a Jobs byl marketér. Tyto pozice vykrystalizovaly v průběhu času a pozice pozdějšího symbolu Apple se začala rodit již v jeho 16 letech, kdy Bill Fernandez, jejich společný přítel, představil Jobse právě Wozniakovi. Ten byl zaujat především Jobsovou schopností montovat počítače a hlavně je prodávat. Mladá společnost začala expandovat a Jobs s Wozniakem a ostatními zakládajícími členy začali hledat cesty, jak společnost posunout dále, k čemuž potřebovali zkušené manažery.

Jobs nebyl v té době nikterak zázračným manažerem, protože se zde projevovala jeho kreativní rozháraná osobnost ve spojení s poměrně velkým úspěchem. V letech 1976 byl do Apple přiveden na pozici generálního ředitele (CEO) Mike Scott ze společnosti National Semiconductors, což se ukázalo jako nepříliš šťastná volba a Apple prožil několik let jako na houpačce s nestabilními výsledky.

Výměna nastala v roce 1983, kdy se do čela společnosti dostala osoba, kterou by zde málokdo očekával, a tou byl John Sculley ze společnosti Pepsi Cola. Jobs tehdy řekl památnou větu, “Chceš prodávat cukr po zbytek svého života, nebo půjdeš se mnou změnit svět?“, což ve spojení s ostatním zafungovalo dokonale. Markkula jako prezident Apple věděl, že Jobs na denodenní řízení byznysu nestačí, a proto před svým odchodem preferoval na post CEO právě zkušeného Johna Sculleye. O počítačích Sculley nevěděl nic, ale jako zkušený byznysmen dokázal pro Apple udělat maximum a jeho přijetí tehdy bylo pro společnost a její další vývin jednoznačně dobrým krokem.

V roce 1984 se začala psát historie Apple tak, jak jej známe dnes. Přišel Macintosh, kterého uvedla reklama při každoročním finále Super Bowle, což je jedna z nejsledovanějších událostí v USA. Jobs představil Macintosh veřejnosti a podle tehdejších očitých svědků této události bylo nadšení Jobse a fanoušků informačních technologií opravdu bezbřehé. Macintosh se stal vůbec prvním komerčně úspěšným domácím počítačem s grafickým uživatelským rozhraním na světě. Velký úspěch a Jobsova vidina další úspěchů a nových vizí způsobovala ve společnosti značně rozporuplné nálady.

Jobs byl jako ředitel v Apple opravdu inspirativní osobností s velkou schopností přesvědčovat ostatní o jeho vizích a záměrech. Jeho zaměstnanci jej ale často označovali jako velmi temperamentního a nevypočitatelného manažera. Počáteční prodejní úspěchy Macintoshe ale vzaly koncem roku 1984 za své a začal být jasně patrný rozkol mezi CEO Apple Johnem Sculleyem a samotným Jobsem. Ten byl jako utržený z řetězu a naprosto zapálený pro svou práci, takže se pracovní schůzky často konaly po půlnoci a na ráno již Jobs svolával další. Podobně šílené tempo ovšem nikdo nechtěl příliš snášet a jeho vize se zdály být v té době spíše jako výkřiky šíleného workoholika než nějakým reálným plánem.

Vedení Apple apelovalo na Sculleye, aby držel Jobse na uzdě a nedovolil mu utrácet za nevyzkoušené a mlhavé projekty bez omezení. Jobs se ovšem podobnému omezování své kreativity vzpouzel a považoval Johna Sculleye za „špatného“ pro Apple. Tehdy ovšem hluboce přecenil sílu své osobnosti a přesvědčovacích metod. Svolal valnou hromadu společnosti na 24. května 1985, kde nastolil otázku „buď já nebo Sculley“. Bohužel pro Jobse, akcionáři a vedení stálo za Sculleyem a odvolalo Jobse z jeho manažerských funkcí a hlavy divize Macintosh. Jobsovo ego podobnou ránu ovšem samozřejmě neneslo snadno, a tak zhruba 5 měsíců po této události opustil Apple a založil si vlastní společnost NeXT.