Studie pro EU zjistila, že jaderná energie je dosti čistá a dostatečně bezpečná

Výroba elektrické energie je procesem, který má v mnohých případech velmi vysoké emise a nejde jen o CO2. Problémem jsou i oxidy dusíku, síry nebo pevné částice (PM). Proto je velkou otázkou, kam směřovat naše budoucí kroky, aby se to v následujících desetiletích zlepšilo. EU prozatím výrazně prosazovala solární a větrnou energetiku, případně další obnovitelné zdroje. Velký spor se nicméně ukazuje např. v oblasti zemního plynu. Ten je na tom lépe než uhelné elektrárny, ale zároveň mnohem hůře než obnovitelné zdroje. Některé státy EU ho tak chtějí zařadit k podporovaným zdrojům kvůli nízkým emisím (z určitého úhlu pohledu), zatímco jiné k těm, které by se měly rušit kvůli vysokým emisím (z jiného úhlu pohledu). Obrovský otazník visí i nad jadernou energetikou. A právě té se dnes budeme věnovat.

 

 

EU a její Evropská komise tak chtějí vědět, jak je na tom vlastně jádro. Proto bylo Joint Research Centre (JRC) zadáno vypracování studie ohledně této problematiky. Výsledkem je téměř 400stránková studie, kterou by nemuselo být špatné si celou přečíst, nicméně my zde vypíchneme její zásadní výsledky.

 

Ukázalo se, že jaderná energie má velmi nízké emise, a to v podstatě ve všech studovaných parametrech a současně se nepotvrdilo, že by dělala lidstvu větší újmu na zdraví než jiné zdroje elektřiny. Je na úrovni vodní a větrné energetiky. V oblasti tolik nenáviděného CO2 je patří k nejlepším (opět na úrovni solární a větrné), vynikající je také v oblasti NOx, SOx i pevných částic a NMVOC (nemethanové těkavé organické sloučeniny). Výhodou také je, že oproti solárním a větrným elektrárnám zaberou mnohem méně místa.

 

 

Přesto tu jsou i negativní vlastnosti. Jaderné elektrárny mají vysokou spotřebu vody a je zde i tepelné znečištění (horká voda nemůže jít hned zpět). A samozřejmě největším problémem je jaderný odpad. Zde se vidí velká budoucnost v ukládání odpadu do geologických formací a ačkoli se to zatím ještě běžně nepoužívá, některé státy (Finsko, Švédsko a Francie) už mají pilotní projekty a očekává se praktické nasazení v této dekádě. Zpráva připouští, že tu jsou i bezpečnostní rizika a došlo k několika jaderným haváriím, např. Three Mile Island (1979, USA), Černobyl (1986, SSSR) a Fukušima (2011, Japonsko), a nelze je na 100 % vyloučit, nicméně pravděpodobnost podobné nehody je relativně malá a se zaváděním reaktorů 3. generace se dále snižuje, přestože každá z těchto havárií měla poněkud jinou příčinu. Elektrárny takového typu byly konstruovány v posledních 15 letech a dnes se v podstatě staví už jen takové. Dalším problémem pro jadernou energetiku jsou vysoké náklady na stavbu, což je také důvodem, proč projekty na jejich výstavbu spíše mizí, než by se objevovaly nové.

 

Je jasné, že elektrické energie budeme potřebovat stále více, což je patrné zejména s příchodem elektromobility. Její úplný příchod (téměř 100 % vozového parku tvořený čistě EV) sice zabere alespoň půl století, nicméně musíme počítat s tím, že to bude znamenat zvýšení spotřeby elektrické energie zhruba o polovinu. A to rozhodně není málo (na druhou stranu to nejsou desítky Temelínů pro ČR, jak se někteří snaží tvrdit). Jaderná energetika se zdá být ideálním prostředkem pro pokrytí této potřeby. Proto je paradoxní, že právě "zelené" strany (včetně té české) a hnutí mají ve svých cílech boj proti jaderné energetice. Tedy právě proti té energii, která jako jedna z mála (ne-li jediná) může zajistit dostatečnou výrobu zelené energie pro elektromobily, které tak propagují (a které mají zase problém v materiálech pro akumulátory). Asi by většina lidí čekala, že právě zelené strany budou těmi, které budou jádro prosazovat a nikoli odsuzovat.

 

 

Když se podíváme na předpoklad toho, jak se bude vyvíjet energetika v EU v budoucnosti, vypadá to, že podíl jádra zůstane zhruba někde kolem 22 %, což ale vzhledem ke zvýšené spotřebě a výrobě znamená, že se předpokládá spíše stavba nových elektráren. S uhlím se nepočítá od roku 2040, zemní plyn zastoupením spíše klesne. Biomasa by se měla udržet na zhruba 6 %, vodní elektrárny okolo 10-12 %. Hodně se věří především větru, kde se mluví o nárůstu z dnešních 14 % až na 34 % v roce 2050. Nahoru by měla jít i solární energie z 5 % na 14 %.

 

Zdroj: interestingengineering.com