Technologie, které nepřežily desetiletí: 1.díl

HD-DVD soupeřilo s konkurenčním formátem Blu-ray několik dlouhých let, aby pak v roce 2009 rychle a potichu zmizelo ze scény. Důvodem zkázy HD-DVD byla velmi pravděpodobně přízeň hollywoodských filmových studií pro Blu-ray a také nasazení této technologie do konzole Playstation 3 od společnosti Sony. HD-DVD prosazovaly společnosti Microsoft nebo Toshiba, ale i přes zdánlivou technologickou a hlavně funkční převahu se tento formát neprosadil.
Kde udělali soudruzi z NDR chybu? HD-DVD přišlo na trh mnoho měsíců před Blu-ray a navíc mělo interaktivní obsah, download bonusů, picture in picture, HD video a zvuk. Další mimořádnou výhodou HD-DVD byla možnost vyrábět média s filmovým materiálem a hrami ve stejných fabrikách, jako je tomu u postaršího DVD, což vyšlo podstatně levněji než u konkurenčního Blu-ray. Přehrávače pro formát HD-DVD byly rovněž podstatně levnější než v případě Blu-ray, kdy se i dnes jen velmi stěží dají nejlevnější pořídit okolo 5 tisíc korun. Pro uživatele HD-DVD bylo rovněž dobrou zprávou, že zde nebyla žádná omezení skrze kódování regionů, takže HD-DVD disk zakoupený v USA nebo Japonsku bylo možné přehrávat i v Evropě a naopak.

Blu-ray tedy podporoval kódování regionů, což je pro filmové společnosti pravděpodobně poměrně velkým lákadlem, ale v pravdě bude šíření pirátských kopií zcela stejné. Blu-ray navíc disponuje kapacitou až 50 GB, a to je podstatně více než 30 GB u formátu HD-DVD. Na stranu Blu-ray se tedy postavila filmová studia Sony Pictures, Twentieth Century Fox, Walt Disney a následně také Warner Bros i Paramount Pictures.
HD-DVD rovněž mělo být jednou z hlavních výhod konzole Xbox 360, ale nakonec se vše zcvrklo do externích mechanik. Analytici ovšem neprorokovali konzoli Microsoftu tak zářnou budoucnost jako v případě roky osvědčené konzole Sony Playstation. Pokud by obě konkurenční konzole měly od začátku HD-DVD (Xbox 360) nebo Blu-ray (Sony Playstation 3), tak výsledné poměřování sil mohlo dopadnout zcela jinak. Bohužel pro HD-DVD vypustila Toshiba poměrně pozdě i svůj trumf v podobě základního HD-DVD přehráváče v ceně 99 USD (podle tehdejšího kurzu asi 2000 korun).

Válka formátů byla vybojována především na poli zákulisních pobídek tomu či onomu studiu, které pak přecházely na stranu formátu podporovaného společnostmi Sony a dalšími členy Blu-ray uskupení. HD-DVD konsorcium (Toshiba, Microsoft, NEC a další) celou situaci zřejmě podcenilo právě v oblasti obchodu, takže i přes svou funkční superioritu se HD-DVD ocitlo v propadlišti dějin. Svou vinu nese také Microsoft, který už spřádal své plány na distribuční formát budoucnosti na principu Internetu (např. Steam), a tak do podpory HD-DVD příliš neinvestoval.
Avšak i přes Pyrrhovo vítězství se nedá říci, že Blu-ray čeká taková dráha jako DVD. Lidé již dnes nechtějí ani v případě HD záznamů kupovat filmy na Blu-ray a investovat do drahých přehrávačů, což je zejména doménou filmových nadšenců s kvalitní aparaturou a pak také spotřebního trhu v USA, kde spotřebitelé mají cestu k přehrávačům a nosičům Blu-ray podstatně kratší, než je tomu například v Evropě. Budoucnost filmů leží velmi pravděpodobně ve streamovaných placených záznamech, které si každý bude moci vychutnávat bez nutnosti nakupování, čekání či hledání.

Formát Blu-ray tedy vyhrál a HD-DVD naopak prohrál, a tak si také vysloužil místo v našem článku zmařených technologií.