Technologie: Plazma displeje
19.11.2003, Zdeněk Kabát, článek
Po delší době se opět vracíme k popisu nějaké zobrazovací technologie. Tentokrát jsme si vzali do hledáčku plazma displeje, které jsou základem nejen hi-endových televizí, ale jsou ve velké míře využity v informačních technologiích.
Kapitoly článku:
Další PDP technologie
Kromě výše popsaných metod byly vyvinuty ještě některé metody plazmových obrazovek. Některé z nich se příliš neprosadily, ale pro komplexnost si je představíme.
Asymetrické luminofory
Složení pixelů může být realizováno dvěma způsoby. Jedna o tzv. symetrické a asymetrické luminofory. Standardně se používá levnější symetrická metoda, která je založena na tom, že všechny RGB barevné složky mají v pixelu stejný podíl. Výroba matice je tak jednodušší, protože velikost všech buněk je stejná a vytváří tak síťovitou strukturu.
Obr. 10 – Symetrické a asymetrické luminofory
Naopak technika asymetrických luminoforů používá rozdílné velikosti, kde má modrá barva větší podíl na úkor červené. Důvod je ten, že modrá určuje teplotu barev a je-li modrá jasnější, je možné použít i jasnější červenou. Kromě vyšších výrobních nákladů má ovšem tato technologie nevýhodu i v tom, že do každé buňky musí být pouštěno rozdílné napětí a ovládací prvky musí být vyladěnější. Proto nejsou asymetrické luminofory příliš používané.
Adresovací technologie
Existují dvě metody, kterými jde ovládat (adresovat) jednotlivé buňky v plazma displejích. Nazývají se Single Scan Technology a Dual Scan Technology. Zde je jejich schéma:
Obr. 11 – Single a Dual Scan Technology
V jednoduchém adresování dochází k adresaci (tedy přednabití) všech bodů ještě před zobrazovací fází, kdy jsou do elektrod pouštěny napěťové pulsy. Je potřeba jen jedna sada ovladačů, které adresování zajišťují, a proto je výrobní cena přijatelná.
Duální adresování je obrazovka rozdělena na dvě poloviny, kde každá má svoji sadu ovladacích prvků (jedna je na horní části, druhá ve spodní). Protože k adresaci všech bodů tak dojde za poloviční dobu než u Single Scan technologie, zbude pak více času pro zobrazovací fázi. V ní je možno vyslat více pulsů a tím se zvyšuje jas displeje. Negativní dopad má duální technika ten, že se zvyšuje spotřeba energie a také zkracuje životnost luminoforu. Fujitsu používá pro výrobu PDP metodu jednoduchého adresování.
PALCD
Poslední technologií, kterou si v článku krátce představíme, je hybrid mezi PDP a LCD displeji, který se nazývá Plasma Addressed Liquid Crystal Display (PALCD). Na tomto produktu spolupracuje společnost Sony s Tektronixem a možná se již brzy objeví mezi spotřebitelskými výrobky.
Jedná se o LCD displej, který ovšem není ovládán tranzistorovou aktivní maticí, ale soustavou anod a katod, které pomocí plazmových výbojů způsobují natáčení tekutých krystalů. Znamená to, že místo adresování jednotlivých krystalů tranzistory jsou ke stejnému účelu využity struktury, které jsme si popsali výše. Zaměření je stejně jako u většiny PDP hlavně pro prezentační účely a nikoliv „do obýváku“. Protože není třeba vyrábět tranzistorovém matice, není produkce PALCD tolik náročná na dokonale čisté prostředí, a proto je levnější.
Zdroje: Atip.org, Fujitsu, HowStuffWorks, PCTechGuide
Kromě výše popsaných metod byly vyvinuty ještě některé metody plazmových obrazovek. Některé z nich se příliš neprosadily, ale pro komplexnost si je představíme.
Asymetrické luminofory
Složení pixelů může být realizováno dvěma způsoby. Jedna o tzv. symetrické a asymetrické luminofory. Standardně se používá levnější symetrická metoda, která je založena na tom, že všechny RGB barevné složky mají v pixelu stejný podíl. Výroba matice je tak jednodušší, protože velikost všech buněk je stejná a vytváří tak síťovitou strukturu.
Obr. 10 – Symetrické a asymetrické luminofory
Naopak technika asymetrických luminoforů používá rozdílné velikosti, kde má modrá barva větší podíl na úkor červené. Důvod je ten, že modrá určuje teplotu barev a je-li modrá jasnější, je možné použít i jasnější červenou. Kromě vyšších výrobních nákladů má ovšem tato technologie nevýhodu i v tom, že do každé buňky musí být pouštěno rozdílné napětí a ovládací prvky musí být vyladěnější. Proto nejsou asymetrické luminofory příliš používané.
Adresovací technologie
Existují dvě metody, kterými jde ovládat (adresovat) jednotlivé buňky v plazma displejích. Nazývají se Single Scan Technology a Dual Scan Technology. Zde je jejich schéma:
Obr. 11 – Single a Dual Scan Technology
V jednoduchém adresování dochází k adresaci (tedy přednabití) všech bodů ještě před zobrazovací fází, kdy jsou do elektrod pouštěny napěťové pulsy. Je potřeba jen jedna sada ovladačů, které adresování zajišťují, a proto je výrobní cena přijatelná.
Duální adresování je obrazovka rozdělena na dvě poloviny, kde každá má svoji sadu ovladacích prvků (jedna je na horní části, druhá ve spodní). Protože k adresaci všech bodů tak dojde za poloviční dobu než u Single Scan technologie, zbude pak více času pro zobrazovací fázi. V ní je možno vyslat více pulsů a tím se zvyšuje jas displeje. Negativní dopad má duální technika ten, že se zvyšuje spotřeba energie a také zkracuje životnost luminoforu. Fujitsu používá pro výrobu PDP metodu jednoduchého adresování.
PALCD
Poslední technologií, kterou si v článku krátce představíme, je hybrid mezi PDP a LCD displeji, který se nazývá Plasma Addressed Liquid Crystal Display (PALCD). Na tomto produktu spolupracuje společnost Sony s Tektronixem a možná se již brzy objeví mezi spotřebitelskými výrobky.
Jedná se o LCD displej, který ovšem není ovládán tranzistorovou aktivní maticí, ale soustavou anod a katod, které pomocí plazmových výbojů způsobují natáčení tekutých krystalů. Znamená to, že místo adresování jednotlivých krystalů tranzistory jsou ke stejnému účelu využity struktury, které jsme si popsali výše. Zaměření je stejně jako u většiny PDP hlavně pro prezentační účely a nikoliv „do obýváku“. Protože není třeba vyrábět tranzistorovém matice, není produkce PALCD tolik náročná na dokonale čisté prostředí, a proto je levnější.
Zdroje: Atip.org, Fujitsu, HowStuffWorks, PCTechGuide
