Technologie současného a budoucího chlazení

Hardware pro ovládání větráků

Teď už ale od teorie k hotovým výrobkům. Skoro každá firma, která ve světě PC chlazení něco znamená, má na trhu také svůj regulátor otáček. Tyto jsou až na úlety typu pyramida od Sunbeamu většinou uzpůsobeny pro namontování do 5 ¼ nebo 3 ½ pozice a typicky podporují regulaci 4 – 6 ventilátorů. Výrobci nezůstali jen u otáček, a tak můžeme své peníze vyhodit i za regulátor s detekcí zvuku ovlivňující podsvícení ventilátorů. Výběr je tedy široký, takže snad není problém najít takový regulátor, jenž nám bude sedět jak po stránce funkční, tak estetické.


Rovněž se dnes už daleko častěji setkáme s ventilátory s připojeným malým regulátorem otáček – v případě manuální regulace, nebo s automatickou regulací pomocí tepelného rezistoru.

Domácí kutilové

Komercializace PC chlazení sice s úspěchem pokračuje, ale "domácí inženýři" stále ještě neřekli poslední slovo. Stále se vymýšlejí nové techniky, jak zlepšit chlazení a snížit výsledný zvuk. Pokusím se vám představit alespoň některé ze zajímavých nápadů.

Prvním z nich je volné zavěšení ventilátorů tak, aby své vibrace nepřenášely na kostru PC skříně. Zde se fantazii meze nekladou – lze použít gumiček, nebo pružinek, jenž budou ventilátor udržovat ve volném prostoru. Za nápadem stojí správná myšlenka, že hluk se nejlépe eliminuje přímo u jeho zdroje, v tomto případě izolací jeho zdroje. Stejně tak se volně zavěšují pevné disky, kde ale vznikají další problémy. Disk není volnému zavěšení zrovna nakloněn a také se to může projevit na jeho funkčnosti, nebo spíše nefunkčnosti. Druhým problémem je, že stykem s kostrou se disk také chladí a pokud máme hodně topící disk zavěšený ve stojatém vzduchu, rovněž si koledujeme o ztrátu dat.
Jako další výplod chladem posedlých mozků jsou tu jakési pokusy o turbovrtulové chladiče. Inspirováni leteckou dopravou, rozhodli se overclockeři nasadit na chladič hned dva ventilátory. Jenomže toto řešení je poněkud obtížné v tom, že každý z ventilátoru se musí točit opačným směrem, jinak je přírůstek výkonu nulový a dnešní ventilátory se v drtivé většině točí proti směru hodinových ručiček. Navíc takovéto uskupení vytvářelo nadbytečný hluk. Nakonec je stejně lepší použití větších chladičů.

Peltierovy články jsou na rozdíl od komba dvou větráků stále v kurzu. Uživatele k tomu vede vidina nižších teplot, než je okolní teplota vzduchu. Toto je možné aplikací fyzikálních vlastností peltierů – článků ze dvou odlišných kovů (klasicky vizmut a tellurid), které dodáním elektrické energie dokáží z jedné strany teplo přenášet na druhou stranu článku.

Použití peltierů má zase, jak jinak, několik háčků, v tomto případě spíše pořádných háků. Zaprvé, články na svůj provoz spolykají daleko více energie, než dokáží přenést, takže pokud chladíte moderní procesor, musíte počítat s velmi výkonným článkem, jenž má větší výkon, než je špička tepelného výkonu vašeho procesoru. Zadruhé, peltiery teplo nejen přenášejí, ony ho také generují. To znamená, že k uchlazení procesoru s peltierovým článkem budete potřebovat daleko lepší chladič, než k uchlazení samotného procesoru. A nakonec zatřetí, v případě, že se vám podaří překonat první dva problémy a teplotu dostat výrazně dolů – dostaneme-li se tedy k cíli snažení – ohrožuje nás kondenzace vodních par a takový bazén v socketu k funkčnosti moc nepřidá.

Peltiérovy články, přes všechny svoje problémy a nevýhody, jsou ale jedinou relativně levnou cestou, jak se dostat k nižším teplotám, než má okolí. Další alternativou už jsou jedině kompresory, jaké nabízí například firma Kryotech. Ovšem tyto kompresory jsou jednak samy o sobě velmi drahé, jejich provoz je hlučný a energeticky náročný, a tak je jejich smysl i pro nadšence více než diskutabilní. Zde si dovolím utrousit poznámku, že na něco podobného se už brzy podíváme velmi, velmi zblízka.