USA budou financovat Mezinárodní vesmírnou stanici alespoň do roku 2030

Bill Nelson tak oznámil rozhodnutí Bidena a Harrisové, dle nějž bude USA dále podporovat provoz Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a spolupracovat s vesmírnými agenturami ESA, JAXA, CSA a Roskosmos, čili s evropskou, japonskou, kanadskou a ruskou organizací. 

 

ISS z kamery přibližující se zásobovací lodi SpaceX Dragon

 

NASA také připomenula, že ISS je nepřetržitě obývaná už více než dvě dekády (přesněji 21 let a 2 měsíce) a za tu dobu v jejím prostředí mikrogravitace proběhlo více než 3000 experimentů a celkově se na nich či na jiných aktivitách na palubě stanice podíleli lidé z více než 100 zemí. 

 

Dříve bylo přitom v plánu ISS podporovat alespoň do roku 2024, ovšem prodloužení o dalších šest let bylo označováno za velice pravděpodobné. NASA se už sama přitom zdráhá ISS dále provozovat a už dlouho mluví o tom, že nízkou orbitu chce přenechat pro komerční využití a sama se chce přesunout výš a dál, což samozřejmě představuje i lunární základnu Gateway a obecně návrat na Měsíc. 

 

NASA také už poukazuje na náklady pro provoz stárnoucí stanice (cca 3 mld. USD ročně) a zkoumá rizika, která jsou spojena třeba s opotřebovaným propojovacím Service Module Transfer Tunnel, v němž se už objevují praskliny, přičemž další škody páchají mikrometeority/vesmírné smetí, což potkalo letos i robotickou ruku Canadarm2.

 

Ovšem NASA ještě sama ISS potřebuje a potřebovat bude, a to například pro další studie o vlivu dlouhodobého pobytu ve vesmíru na lidské zdraví a kondici, které jsou nezbytné v přípravě na chystané dlouhé mise včetně výpravy na Mars. Už nyní se ale také rýsují nové komerční stanice, které budou vyvíjeny s podporou NASA a ta očekává, že za to výměnou získá místa pro vlastní astronauty. 

 

A až nastane konec ISS, ten nebude náhlý a ani levný. Kontrolované navedení do atmosféry má přijít celkově na cca miliardu dolarů a bude velice pozvolné. Sestoupení by totiž mělo trval alespoň dva roky v závislosti na aktivitě Slunce, která ovlivňuje atmosféru na hranici vesmíru, a tedy i odpor, jejž bude tvořit. Cílem bude, aby stanice vstoupila do husté atmosféry někde nad jižním Pacifikem, kde se rozpadne, částečně shoří a zbytky dopadnou do oceánu.