Vědci vyvinuli baterii o tloušťce papíru
17.8.2007, Pavel Boček, aktualita
Problémem řady dnešních přístrojů jsou baterie. Kromě toho, že jejich kapacita často není dostačující, jsou většinou velké a velkou měrou se podílí na finální hmotnosti přístroje. Nedávno představené vylepšené palivové články sice mají velkou...
Problémem řady dnešních přístrojů jsou baterie. Kromě toho, že jejich kapacita často není dostačující, jsou většinou velké a velkou měrou se podílí na finální hmotnosti přístroje. Nedávno představené vylepšené palivové články sice mají velkou kapacitu, ale stále je trápí problém rozměru a hmotnosti. Baterie se skládají z elektrod, které jsou sice samy o sobě ohebné, ale při spojení mnoha a mnoha elektrod do podoby sendviče se z nich stane prakticky kovová deska.
S řešením těchto problémů přišli vědci z Renssealerského polytechnického institutu a technologické univerzity v Michiganu. Na křemíkový substrát umístili uhlíkové nanotrubičky a mezery mezi nimi vyplnili celulózou (čímž se z materiálu vlastně stal papír). Po uschnutí část celulózy odstranili, aby tak nanotrubičky nebyly uzavřené a mohly tvořit elektrody. Poté se dva plátky přiloží k sobě celulózou ven a prostor se vyplní elektrolytem, čímž se ze všeho stal superkondenzátor. 100 gramů tohoto materiálu má kapacitu 1300 mAh a vzhledem k tomu, že je ohebný, dá se použít pro mnoho různých účelů.
Tím to však nekončí. Pokud se použije pouze jeden plátek, nanese se na něj trocha elektrolytu a z obou stran se obklopí fólií z hliníku a lithia, vznikne klasický lithium-iontový článek s kapacitou 110 mAh na 1 gram materiálu (při srovnatelné hmotnosti jsou oproti klasickým bateriím schopny nabídnout několikanásobné kapacity). Již nyní mohou články podle výzkumníků napájet drobná mechanická zařízení jako např. ventilátory. Články jsou prý i výborně stabilní, předvedeny byly při teplotách 78 – 150 °C. Laicky řečeno pouze tím „kam se naleje elektrolyt“, tak vznikne superkondenzátor nebo baterie. Navíc je velmi ohebná a se svou kapacitou se články mohou vměstnat do zbytkových prostor v malých zařízeních. Spolu s novými technologiemi již také i díky těmto bateriím nejsou věci jako například počítače v oblečení či elektronický papír tak daleko.
Na závěr je vhodné ještě se zmínit o tom, že jako elektrolyt mohou sloužit i tělní tekutiny. Články se tak mohou na sucho vložit do těla a znovu nabít pouhým zpřístupněním tělních tekutin, čímž se mohou napájet kardiostimulátory a další zařízení.
Zdroj: ars technica
S řešením těchto problémů přišli vědci z Renssealerského polytechnického institutu a technologické univerzity v Michiganu. Na křemíkový substrát umístili uhlíkové nanotrubičky a mezery mezi nimi vyplnili celulózou (čímž se z materiálu vlastně stal papír). Po uschnutí část celulózy odstranili, aby tak nanotrubičky nebyly uzavřené a mohly tvořit elektrody. Poté se dva plátky přiloží k sobě celulózou ven a prostor se vyplní elektrolytem, čímž se ze všeho stal superkondenzátor. 100 gramů tohoto materiálu má kapacitu 1300 mAh a vzhledem k tomu, že je ohebný, dá se použít pro mnoho různých účelů.
Tím to však nekončí. Pokud se použije pouze jeden plátek, nanese se na něj trocha elektrolytu a z obou stran se obklopí fólií z hliníku a lithia, vznikne klasický lithium-iontový článek s kapacitou 110 mAh na 1 gram materiálu (při srovnatelné hmotnosti jsou oproti klasickým bateriím schopny nabídnout několikanásobné kapacity). Již nyní mohou články podle výzkumníků napájet drobná mechanická zařízení jako např. ventilátory. Články jsou prý i výborně stabilní, předvedeny byly při teplotách 78 – 150 °C. Laicky řečeno pouze tím „kam se naleje elektrolyt“, tak vznikne superkondenzátor nebo baterie. Navíc je velmi ohebná a se svou kapacitou se články mohou vměstnat do zbytkových prostor v malých zařízeních. Spolu s novými technologiemi již také i díky těmto bateriím nejsou věci jako například počítače v oblečení či elektronický papír tak daleko.
Na závěr je vhodné ještě se zmínit o tom, že jako elektrolyt mohou sloužit i tělní tekutiny. Články se tak mohou na sucho vložit do těla a znovu nabít pouhým zpřístupněním tělních tekutin, čímž se mohou napájet kardiostimulátory a další zařízení.
Zdroj: ars technica
