Vědci z MIT vyrobí 3D tiskem předměty, následně mění vlastnosti materiálu
18.1.2017, Kateřina Hoferková, aktualita
Skupina výzkumníků z MIT se neřídí tím, že by předměty vytištěné 3D tiskem musely zůstat stejné. Vědci totiž vyvinuli techniku, díky které se vytištěné výrobky mohou ještě dodatečně adaptovat.
Technologie 3D tisku umožňuje vytisknutí téměř libovolného objektu podle návrhu. Některá 3D tiskárna dokáže vytvořit jídlo, jiná je zase schopná tisknout součástky na roboty či různé nástroje. Aby však výsledný předmět nezůstal u stejného designu a vlastností, skupinka vědců z Massachusettského technologického institutu vyvinula technologii, která umožní objekt dodatečně adaptovat a změnit.
Vlastnosti polymerů už obvykle po vytištění nelze moc měnit, to samé platí o nabytí objemu předmětu, polymerní řetězce už se nerozšíří. Metoda od vědců z MIT počítá s tím, že materiál po ozáření modrými LED diodami bude měnit své chemické složení a mechanické vlastnosti.
Takto "živé" polymery umožní 3D tištěným objektům se například spojovat dohromady v komplexnější struktury. Světlem vědci ozáří dotýkající se části dvou předmětů, které se následně propojí. U 3D tištěných výrobků je taktéž podobným způsobem možné změnit hydrofobii materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Možné je i objekt zdeformovat nebo ho nechat se smrsknout či nabobtnat v závislosti na teplotě. Vědci testovali mnoho způsobů, jak s hotovým předmětem nakládat a dodatečně jej upravovat.
Nejedná se však o postup, který by byl možný provádět běžně v domácnostech s vlastní 3D tiskárnou. Na vyvolání reakce polymeru je třeba prostředí, ve kterém se nenachází kyslík. Vědci z Massachusettského technologického institutu se nyní snaží zjistit, jestli jde dosáhnout stejných výsledků i v prostředí s kyslíkem, a to za použití jiných katalyzátorů.
Podle Jeremiaha Johnsona z Massachusettského technologického institutu, který se podílel na výzkumu, by tato technologie mohla výrazně rozšířit a vylepšit složitost objektů, jež se dají 3D tiskem vyrábět. Z původního výrobku by mohla vzniknout propracovanější a uzpůsobenější struktura, k existujícímu předmětu by se takto daly přidávat nejrůznější části až dodatečně.
Zdroje: engadget.com, MIT
Vlastnosti polymerů už obvykle po vytištění nelze moc měnit, to samé platí o nabytí objemu předmětu, polymerní řetězce už se nerozšíří. Metoda od vědců z MIT počítá s tím, že materiál po ozáření modrými LED diodami bude měnit své chemické složení a mechanické vlastnosti.
Takto "živé" polymery umožní 3D tištěným objektům se například spojovat dohromady v komplexnější struktury. Světlem vědci ozáří dotýkající se části dvou předmětů, které se následně propojí. U 3D tištěných výrobků je taktéž podobným způsobem možné změnit hydrofobii materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Možné je i objekt zdeformovat nebo ho nechat se smrsknout či nabobtnat v závislosti na teplotě. Vědci testovali mnoho způsobů, jak s hotovým předmětem nakládat a dodatečně jej upravovat.
Nejedná se však o postup, který by byl možný provádět běžně v domácnostech s vlastní 3D tiskárnou. Na vyvolání reakce polymeru je třeba prostředí, ve kterém se nenachází kyslík. Vědci z Massachusettského technologického institutu se nyní snaží zjistit, jestli jde dosáhnout stejných výsledků i v prostředí s kyslíkem, a to za použití jiných katalyzátorů.
Podle Jeremiaha Johnsona z Massachusettského technologického institutu, který se podílel na výzkumu, by tato technologie mohla výrazně rozšířit a vylepšit složitost objektů, jež se dají 3D tiskem vyrábět. Z původního výrobku by mohla vzniknout propracovanější a uzpůsobenější struktura, k existujícímu předmětu by se takto daly přidávat nejrůznější části až dodatečně.
Zdroje: engadget.com, MIT
