Domácí video I - digitálně pro každého
14.12.1999, Emil Pavelka, zpráva
Seriál - Jak amatérsky zpracovávat video na počítači.
Máte doma natočeno nějaké to domácí video ? Chcete je uložit digitálně ? A co počítač máte ?
No tak se pokusíme zjistit, co by to pro Vás znamenalo. Jsme amatéři - budeme upravovat domácí video.
Nejprve si ujasníme proč chceme video zachytit :
Prima, jaký je k tomu rozumný počítač? A jakou kartu pro zachytávání videa zvolit? Hmm…
Tak to ještě nevíme. K tomu je třeba znát přesnější požadavky na výsledné dílo. Abychom ovšem mohli tyto naše požadavky přesně specifikovat, musíme vědět co je v tomto oboru běžné a možné. A tak se nevyhneme troše teorie.
Postupovat budeme takto:
Hodně standardů má původ v televizní technice, spousta amatérských karet pro zachytávání videa má svůj tuner. Začneme tedy u televize. (nebojte se - vezmeme to zkráceně)
Obraz na naší televizi má 625 řádků. Každý z těchto řádků je vykreslen 25 X za sekundu. Za sekundu se tedy vykreslí dvacet pět snímků , a to v padesáti půlsnímcích. Vždy se totiž vykreslují střídavě sudé a liché řádky. Po každém půlsnímku se musí paprsek vrátit z pravého dolního rohu do levého horního rohu, přičemž je vysílán zatemňovací impuls. Oko je oklamáno - obraz se jeví jako nepřerušovaný.
625 řádků a 25 snímků používá PAL (Phase Alternative Line), tak se vysílá například u nás, a SECAM (Sequential Couleur Avec Memoire), tohle mají třeba ve Francii a Rusku. Způsob kódování videoinformací ovšem u těchto norem stejný není. A co takhle USA a Japonsko? Ti mají odlišný jak počet řádků - 525, tak i snímků - 29,97. Tohle je norma NTSC (National Television System Committee). Poměr stran obrazu je standardně 4:3 (16:9 se vyskytuje méně a o 2,21:1 jsem zatím pouze četl).
Zvuk, to je to, čeho jsme se ještě nedotkli. V naší zemi se zvuk vysílá podle normy CCIR D/K, kde je odstup nosné frekvence obrazu a zvuku 6,5 MHz. Naše okolí ovšem používá odstup nosných frekvencí 5,5 MHz
podle normy CCIR B/G.
Pokusil jsem se být stručný, ale doufám, že jsem nic důležitého nevynechal.
Co nám zatím vyšlo?
U nás máme 625 řádků, 25 snímků, poměr stran 4:3 a zvukovou normu CCIR D/K. Jsme maximalisté a myslíme si, že bod má stejnou výšku i šířku, takže požadujeme 833 X 625 bodů (4:3) pětadvacetkrát za sekundu. Tedy 13.015.625 bodů za sekundu. A máme kousek představy, co bychom tak chtěli. Dalším zdrojem signálu by pro nás mohla být videokamera a videorekordér. Příště se tedy podíváme na tyto přístroje >>>
No tak se pokusíme zjistit, co by to pro Vás znamenalo. Jsme amatéři - budeme upravovat domácí video.
Nejprve si ujasníme proč chceme video zachytit :
- Analogový záznam na pásce ztrácí časem kvalitu
- Chceme záznam zpřehlednit - sestříhat a otitulkovat
- Máme digitální kameru, čímž by nás nemusely předchozí dva body zajímat. Ovšem zjistíme, že možnosti střihu , titulkování a případných efektů nás neuspokojují.
- Uvažujeme o tvorbě reportáží pro WWW stránky
- Potřebujeme zachytit jednotlivé snímky
- Chceme poslat své dílo někomu po síti (samozřejmě, že ne hodinu celoobrazovkového videa s 25 snímky za sekundu)
- Chceme to všechno a ještě mít možnost sledovat a zachytávat video z televize
- Jsme hračičky - chceme si pohrát
- Možná znáte lepší důvody
Prima, jaký je k tomu rozumný počítač? A jakou kartu pro zachytávání videa zvolit? Hmm…
Tak to ještě nevíme. K tomu je třeba znát přesnější požadavky na výsledné dílo. Abychom ovšem mohli tyto naše požadavky přesně specifikovat, musíme vědět co je v tomto oboru běžné a možné. A tak se nevyhneme troše teorie.
Postupovat budeme takto:
- zjistíme, co vlastně chceme (budeme nahrávat a upravovat domácí video)
- pokusíme se najít standard, který odpovídá našim požadavkům
- podíváme se, jaký asi budeme potřebovat počítač
- projdeme si domácí nabídku karet pro zachytávání videa
- poohlédneme se po nějakém SW pro úpravu natočených snímků
Hodně standardů má původ v televizní technice, spousta amatérských karet pro zachytávání videa má svůj tuner. Začneme tedy u televize. (nebojte se - vezmeme to zkráceně)
Obraz na naší televizi má 625 řádků. Každý z těchto řádků je vykreslen 25 X za sekundu. Za sekundu se tedy vykreslí dvacet pět snímků , a to v padesáti půlsnímcích. Vždy se totiž vykreslují střídavě sudé a liché řádky. Po každém půlsnímku se musí paprsek vrátit z pravého dolního rohu do levého horního rohu, přičemž je vysílán zatemňovací impuls. Oko je oklamáno - obraz se jeví jako nepřerušovaný.
625 řádků a 25 snímků používá PAL (Phase Alternative Line), tak se vysílá například u nás, a SECAM (Sequential Couleur Avec Memoire), tohle mají třeba ve Francii a Rusku. Způsob kódování videoinformací ovšem u těchto norem stejný není. A co takhle USA a Japonsko? Ti mají odlišný jak počet řádků - 525, tak i snímků - 29,97. Tohle je norma NTSC (National Television System Committee). Poměr stran obrazu je standardně 4:3 (16:9 se vyskytuje méně a o 2,21:1 jsem zatím pouze četl).
Zvuk, to je to, čeho jsme se ještě nedotkli. V naší zemi se zvuk vysílá podle normy CCIR D/K, kde je odstup nosné frekvence obrazu a zvuku 6,5 MHz. Naše okolí ovšem používá odstup nosných frekvencí 5,5 MHz
podle normy CCIR B/G.
Pokusil jsem se být stručný, ale doufám, že jsem nic důležitého nevynechal.
Co nám zatím vyšlo?
U nás máme 625 řádků, 25 snímků, poměr stran 4:3 a zvukovou normu CCIR D/K. Jsme maximalisté a myslíme si, že bod má stejnou výšku i šířku, takže požadujeme 833 X 625 bodů (4:3) pětadvacetkrát za sekundu. Tedy 13.015.625 bodů za sekundu. A máme kousek představy, co bychom tak chtěli. Dalším zdrojem signálu by pro nás mohla být videokamera a videorekordér. Příště se tedy podíváme na tyto přístroje >>>
