Více monitorů na SLI a CrossFire
1.6.2009, Martin Kuchař, článek
Dle posledních výzkumů dokáží uživatelé sedící za více než jedním monitorem pracovat s výrazně vyšší produktivitou. Jak ale takové zapojení zprovoznit na počítačích vybavených SLI nebo CrossFire konfigurací a jaké jsou možnosti takového řešení?
Kapitoly článku:
Průkopníkem v této oblasti je jednoznačně společnost Matrox, která na trhu prezentuje řadů produktů umožňujících připojení i více než dvou monitorů k jedné grafické kartě. Bohužel se obecně jedná o řešení, které není vhodné pro herní nadšence – tento segment je určen především pro obchodní a podnikovou sféru, kde se opravdu využije potenciál více monitorů, ale na hraní není čas ani prostor.
Konkrétně například grafické karty z edice Matrox M-Series běžně zvládají připojení až čtyř monitorů k jedné kartě – ta je v počítači osazena v klasickém slotu PCIe ×16 a monitory se k ní zapojí skrze speciální dodaný kabel. Maximální možné rozlišení je 1920×1200 pro digitální panely a 2048×1534 pro analogové kousky. Celkem jste tedy schopni získat plochu o velikosti 8162×1534 pixelů, což jistě stojí za to, ale na druhou stranu se jedná o řešení, které je pro většinu běžných uživatelů zcela nesmyslné.
Druhým alternativním řešením z produkce stejného výrobce jsou speciální krabičky Dual-Head2Go a Triple-Head2Go. Jedná se o relativně jednoduché zařízení, které má za úkol „rozdělit“ rozlišení pouštěné z grafické karty na dva (respektive tři) nezávislé monitory a to tak, že se z pohledu počítače všechno chová zcela transparentně.
Zjednodušeně řečeno pracuje toto řešení na jednoduchém principu, kdy velmi velké rozlišení z počítače jednoduše rozdělí na potřebné „kusy“ pro jednotlivé monitory. V Případě Triple-Head2Go se jedná o rozlišení maximálně 3 × 1680×1050 v digitálním provedení nebo 3 × 1280×1024 v analogovém provedení. Teoreticky vzato tak můžete relativně snadno a hlavně bez dalších výdajů plně zapojit trojici 22" displejů vedle sebe, čímž získáte plochu o šířce 5 040 pixelů (přibližně 1,42 metru), což zcela jistě stojí za pozornost. Samozřejmě se v obou výše zmíněných případech jedná o řešení postavené na principu rozdělení – plocha jako taková je generována jednotně a až na výstupu se pouze rozdělí mezi potřebný počet displejů.
Bohužel právě u společnosti Matrox všechno naráží na jediný problém, kterým je relativně nízká osvěta mezi uživateli – tuto značku dnes blíže znají opravdu jen nadšenci nebo uživatelé, kteří se o podobnou problematiku více zajímali. Druhým problémem je fakt, že grafiky Matrox už nejsou určeny pro hráče a herní průmysl vůbec, a tak je jejich odbyt odkázán na samotný konec celého tržního segmentu.
Konkrétně například grafické karty z edice Matrox M-Series běžně zvládají připojení až čtyř monitorů k jedné kartě – ta je v počítači osazena v klasickém slotu PCIe ×16 a monitory se k ní zapojí skrze speciální dodaný kabel. Maximální možné rozlišení je 1920×1200 pro digitální panely a 2048×1534 pro analogové kousky. Celkem jste tedy schopni získat plochu o velikosti 8162×1534 pixelů, což jistě stojí za to, ale na druhou stranu se jedná o řešení, které je pro většinu běžných uživatelů zcela nesmyslné.
Druhým alternativním řešením z produkce stejného výrobce jsou speciální krabičky Dual-Head2Go a Triple-Head2Go. Jedná se o relativně jednoduché zařízení, které má za úkol „rozdělit“ rozlišení pouštěné z grafické karty na dva (respektive tři) nezávislé monitory a to tak, že se z pohledu počítače všechno chová zcela transparentně.
Zjednodušeně řečeno pracuje toto řešení na jednoduchém principu, kdy velmi velké rozlišení z počítače jednoduše rozdělí na potřebné „kusy“ pro jednotlivé monitory. V Případě Triple-Head2Go se jedná o rozlišení maximálně 3 × 1680×1050 v digitálním provedení nebo 3 × 1280×1024 v analogovém provedení. Teoreticky vzato tak můžete relativně snadno a hlavně bez dalších výdajů plně zapojit trojici 22" displejů vedle sebe, čímž získáte plochu o šířce 5 040 pixelů (přibližně 1,42 metru), což zcela jistě stojí za pozornost. Samozřejmě se v obou výše zmíněných případech jedná o řešení postavené na principu rozdělení – plocha jako taková je generována jednotně a až na výstupu se pouze rozdělí mezi potřebný počet displejů.
Bohužel právě u společnosti Matrox všechno naráží na jediný problém, kterým je relativně nízká osvěta mezi uživateli – tuto značku dnes blíže znají opravdu jen nadšenci nebo uživatelé, kteří se o podobnou problematiku více zajímali. Druhým problémem je fakt, že grafiky Matrox už nejsou určeny pro hráče a herní průmysl vůbec, a tak je jejich odbyt odkázán na samotný konec celého tržního segmentu.
