Voxel Ray Casting: příští generace grafiky?
16.11.2009, Petr Štefek, článek
O společnosti id Software nebylo dlouho slyšet a nyní k nám přichází s horkou novinkou v podobě vyvíjeného grafického enginu (respektive způsobu zobrazování) s názevm Voxel Ray Casting. Tento způsob zobrazování je do jisté míry revolučnější než ray tracing, takže si o něm pojďme popovídat blíže.
Kapitoly článku:
Ray casting pracuje na stejném principu jako ray tracing, je to v podstatě jeho odnož, ale rozdíl spočívá v tom, že počítá s paprskem (primárním) vyslaným z kamery jen do doby, kdy vznikne průsečík mezi takto vyslaným paprskem a objektem. Poté je spočítána barva a informace o ní se vrací zpět. Tato metoda je výrazně rychlejší (díky absenci dalších výpočtů), ale neumožňuje další kouzla jako refrakce, reflexe nebo přirozené stíny.
Pokud si pamětníci vzpomínají na hry Wolfenstein 3D, Comanche (Voxel Space) nebo Comanche 3 (Voxel Space 2), tak právě ty jsou efektním příkladem zmíněné metody renderingu. Právě kvůli využití této techniky nebyly hry založené na Voxel Space enginu akcelerovatelné tehdejšími grafickými kartami 3dfx, ATi nebo nVidia.
V reálném světě se paprsky jako takové odrážejí, jsou pohlcovány, nebo se lámou, než se dostanou do pozice, kde je umístěno lidské oko (v našem případě ve virtuálním světě kamera) sledující scénu. Pro účely počítačové grafiky by byl tento způsob značně neefektivní, protože by bylo velmi těžké až nemožné určit, které z paprsků opravdu dorazí do bodu, kde se nachází oko - kamera.
Velká část výpočtů by tak byla prováděna zcela zbytečně. Pokud bychom se ovšem pohroužili do světa zpracování 3D scény ještě hlouběji, narazíme na tzv. „Photon mapping“, který je založen právě na principu výpočtu dráhy paprsků emitovaných ze světelného zdroje a zároveň z pozice kamery scény.
Pokud si pamětníci vzpomínají na hry Wolfenstein 3D, Comanche (Voxel Space) nebo Comanche 3 (Voxel Space 2), tak právě ty jsou efektním příkladem zmíněné metody renderingu. Právě kvůli využití této techniky nebyly hry založené na Voxel Space enginu akcelerovatelné tehdejšími grafickými kartami 3dfx, ATi nebo nVidia.
V reálném světě se paprsky jako takové odrážejí, jsou pohlcovány, nebo se lámou, než se dostanou do pozice, kde je umístěno lidské oko (v našem případě ve virtuálním světě kamera) sledující scénu. Pro účely počítačové grafiky by byl tento způsob značně neefektivní, protože by bylo velmi těžké až nemožné určit, které z paprsků opravdu dorazí do bodu, kde se nachází oko - kamera.
Velká část výpočtů by tak byla prováděna zcela zbytečně. Pokud bychom se ovšem pohroužili do světa zpracování 3D scény ještě hlouběji, narazíme na tzv. „Photon mapping“, který je založen právě na principu výpočtu dráhy paprsků emitovaných ze světelného zdroje a zároveň z pozice kamery scény.
