Voyager 2 následuje své dvojče do mezihvězdného prostoru

Voyagery navštívily řadu planet sluneční soustavy především díky tomu, že při jejich vypustění nastala velice příhodná konstelace, kdy mohly sondy využít gravitační manévry, které je kaskádovitě posouvaly dál a dál od středu Sluneční soustavy. Díky tomu se sondy také pohybují vysokou rychlostí. 

 

 

Voyager 1 se pohybuje už ve vzdálenosti 142,3 AU a každý rok tato vzdálenost naroste o dalších 3,6 AU. Voyager 2 je vzdálený 119 AU, protože jeho rychlostí kolem 55 tisíc kilometrů za hodinu (vzhledem ke Slunci) je znatelně pomalejší a urazí za rok přibližně 3,3 AU. 

 

Nicméně dnes se už i Voyager 2 oficiálně pohybuje v mezihvězném prostoru a vědci určili přesně 5. listopad 2018 jako den, kdy tato sonda opustila heliosféru. A i když je by se dalo tušit, že taková věc se nestane náhle ze dne na den, právě během onoho listopadového dne přístroj Plasma Science Experiment (PLS - plazmový spektrometr) na palubě sondy zaznamenal náhlý pokles detekovaných slunečních částic a na opačné straně se objevilo silnější kosmické záření z vnějšího prostoru. Takže se dá říci, že heliopauza, hranice Sluncem ovlivňovaného prostoru, je skutečně tenká.

 

 

Co však obě sondy dosud neopustily a ještě velice dlouho neopustí, jsou hranice samotného Slunečního prostoru. Ten totiž zasahuje hluboko do mezihvězdného prostoru, jak se definuje vesmír mimo heliosféru a i Voyageru 1 zabere na 30 tisíc let, než se dostane mimo hranice soustavy. 

 

Cesta obou sond tak ještě nekončí a NASA se může těšit na to, co dalšího nám řeknou právě o mezihvězdném prostoru, zvláště když přístroj PLS na Voyageru 1 se poškodil už v roce 1980, takže fungující PLS na palubě Voyageru 2 je přímo neocenitelný.