Výběr základní desky: první a nejdůležitější krok

Jak se mezi tím vyznat?

Už několikrát jsme se dotkli tématu rozložení komponent na základní desce, v němž se alespoň trochu musí orientovat každý, kdo si chce sestavit vlastní počítač. Dobrou zprávou je, že oproti starým dobám počítačů AT a prvních ATX je to celé v podstatě jednoduchá skládačka, u níž nemůžeme udělat fatální chybu. Téměř všechny konektory jsou udělány tak, abychom je mohli zapojit jen jedním způsobem, čili správně. A ty, které tak udělány nejsou, u nich to v podstatě nevadí, čili výsledkem jejich špatného zapojení nebude sloupek kouře. Na druhou stranu, zvrtat se dá úplně všechno, takže pokud nemáte potuchy o tom, že deska se do skříně montuje přes distanční sloupky, že mezi chladič a procesor patří teplovodivá pasta a že nesedící konektor se nepřekonává silou, pak se zatím raději do sestavování PC nepouštějte.

Nicméně každý jednou začínal a při sestavování počítače je dobré vědět především to, kde se co na základní desce nachází. My se podíváme na zástupce klasického formátu ATX (Standard ATX), přičemž k tomu má velmi blízko Micro ATX, který má pouze méně rozšiřujících slotů. Základní desky Mini ITX se už od sebe mohou velmi lišit a u nich narazíme na velké rozdíly, tedy až na umístění rozšiřujícího slotu a zadních I/O konektorů, což musí být vždy stejné, pokud chceme desku použít v běžné počítačové skříni.


1. Procesorový socket - ať už jde o AMD FM2+, AM3+ nebo sockety Intel LGA, najdeme jej v pravé části základní desky s dostatkem místa okolo pro instalaci procesorového chladiče. K tomu jsou využity 4 otvory a v případě AMD i plastový rámeček, který využijeme podle toho, zda to vybraný chladič vyžaduje, či ne. Zde je pak třeba myslet především na to, abychom mohli chladič nainstalovat v potřebné orientaci a ten se vešel jednak do počítačové skříně a nezasahoval do prostoru operačních pamětí. Renomovaní výrobci chladičů na to myslí a především uvádí potřebné údaje na svých stránkách.

2. Čipová sada - u nejmodernější desek je tu pouze jeden čip obvykle schovaný pod malý pasiv, který na jeho uchlazení s přehledem stačí a především bývá dimenzován tak, aby nezabraňoval v instalaci delších karet. Najdeme ji v dolním levém rohu.

3. Napájecí konektory - větší je hlavní 24pinový ATX a menší v horním pravém rohu pak 8pinový EPS, jenž slouží pro posílení napájení procesoru. Oba je nutné zapojit k napájecímu zdroji, přičemž některé desky jsou vybaveny ještě dalšími (typicky SATA Power), jež ale poslouží pouze v případě, že máme v systému více grafických karet. Oba hlavní napájecí konektory mají tvarované koncovky a navíc jisticí packy, takže pokud už nejsou ožužlané, nebo se nevyvine nepřiměřená síla, není možné je zapojit obráceně.

4. Napájecí oblast procesoru - u moderních desek obvykle narazíme na jeden až dva pasivní chladiče, pod nimiž se schovávají tranzistory MOSFET tvořící část systému regulujícího napětí na úroveň použitelnou procesorem. MOSFETy je třeba chladit, ale obvykle k tomu stejně jako u čipové sady postačí pasivní chladiče. Zde také rozlišujeme desky podle toho, kolikafázové napájení poskytnou, což poznáme třeba podle počtu cívek (na obrázku pouzdra s označením SFC). Obvykle platí, že čím více fází, tím větší stabilita napájení a vyšší možná proudová zátěž, což se hodí především při přetaktování. Pokud nám ale nejde o co nejlepší možnosti přetaktování procesoru, pak se nemusíme ani moc zabývat systémem jeho napájení.

5. Paměťové sloty - u desek ATX narazíme nejčastěji na čtyři sloty DIMM pro paměti RAM DDR3, ovšem desky pro výkonné Haswell-E jich mají osm (navíc pro nové DDR4), ale malé desky Mini ITX zase mívají jen dva a někdy navíc pro moduly SO-DIMM, což jsou krátké moduly původně určené pro notebooky. Vybíráme tedy moduly podle typu konektoru, pamětí RAM a taktu či časování. Častokrát se pak objevují dotazy, zda třeba 2133MHz moduly budou pracovat i na frekvenci 1600 MHz, což je samozřejmost. V ostatních ohledech ale paměťový systém tak benevolentní není, takže krátké moduly SO-DIMM ve slotech DIMM opravdu pracovat nebudou, stejně jako DDR3 nemůžeme provozovat ve slotech pro DDR4. To nám ale jasně ukáže klíč ve slotu, který musí přesně zapadnout do zářezu v modulu. Pokud ne, je třeba modul otočit a pokud ani pak ne, vybrali jsme si špatně.

6. Rozšiřující sloty - dnes dostupné desky jsou vybaveny starými sloty PCI a PCI Express různé verze a délky (x1, x4, x8 a x16). Grafické karty obvykle patří do slotu x16 a platí, že nejdříve obsadíme ten nejblíže k procesoru, protože spodní už nemusí komunikovat nejrychleji. Délka slotu nám totiž neřekne nic o tom, kolika linkami opravdu komunikuje a o jakou verzi jde. O tom se dočteme v manuálu a dobré je vědět také to, že krátkou kartu PCI Express (např. x8) můžeme v případě potřeby zapojit do delšího slotu (x16). Funguje to i naopak, ovšem slot musí být tzv. otevřen (vyříznut), aby bylo kartu fyzicky možné zasunout a její konektor se nezasekl.

7. SATA / SATA Express / M.2 - klasické porty SATA pro připojení disků, SSD a mechanik v poslední době doplnily další dva typy určené výhradně pro SSD. SATA Express je složen ze dvou portů SATA plus jednoho menšího a v současné době pro něj není využití a je otázkou, zda vůbec někdy bude. Posloužit ale už dokáže slot M.2 určený pro karty třech délek, přičemž ten u desek ATX najdeme mezi procesorem a rozšiřujícími kartami. Všimněte si třech kulatých montážních závitů nad ním, které právě poslouží k zajištění karet šířky 22 mm a délky nejčastěji 42, 60 a 80 mm.

8. Headery I/O portů - co se nevešlo mezi zadní I/O porty (číslo 11), to najdeme zde v podobě headerů. Headery jsou uspořádané piny, jež kolem sebe mohou, ale nemusí mít plastové rámečky. Klíčem určujícím orientaci zapojeného konektoru pak je obvykle jeden vynechaný pin, přičemž v konektoru je příslušný otvor zaslepen, takže se nemůžeme splést, pokud si ovšem vybereme správný header a konektor. Výjimkou jsou headery pro připojení tlačítek a diod na skříni a v tomto případě už je třeba vyhledat správné piny, což bývá označeno na samotné desce a pokud ne, poslouží manuál.

9. Ventilátorové konektory - mohou být třípinové nebo čtyřpinové, ovšem vždy vybavené plastovým jazýčkem, jenž zapadne do konektoru. Třípinové jsou určeny pro běžné ventilátory, přičemž dva vodiče slouží k jejich napájení a třetí pro případné sledování otáček. Čtyřpinové pak slouží pro tzv. PWM napájení s možností nastavení otáček pomocí PWM modulace, která dokáže ventilátor roztočit na výrazně nižších otáčkách než klasické řízení otáček pracující se změnami napětí. Desky obvykle mají jeden či dva konektory vyhrazeny pro procesorový chladič, přičemž ty se pro tento účel vyplatí použít, aby pak deska mohla automaticky řídit chlazení procesoru.

10. Integrovaná zvuková karta - standardem je dnes integrovaná karta vybavená kvalitními audio kondenzátory, audio kodekem umístěným pod kovovým štítem a pak se můžeme setkat také s různými specialitkami, jako jsou vyměnitelné operační zesilovače nebo sluchátkové zesilovače.

11. Zadní I/O porty - nakonec tu máme soubor portů a konektorů, jež budou koukat ze zadní části skříně. Patří mezi ně základní nabídka USB portů, obrazové a zvukové konektory, Ethernetový RJ-45, PS/2 pro klávesnici a myš, atd.
Je tedy vidět, že na moderní základní desce má vše svůj řád, a to je jen dobře. Ne že bychom se pak na deskách nevyznali, ale jistá "standardizace" umožňuje, aby jí své produkty přizpůsobili výrobci počítačových skříní, zdrojů a jiných komponent. I tak to ale dá práci, abychom vytvořili počítač, v němž nebude strašit změť kabelů, ovšem to obvykle záleží na možnostech dané počítačové skříně. Obvykle pak platí, že instalace je snadnější do větších skříní, u nichž nemusíme ani tak myslet na to, zda se zvolené komponenty dovnitř vejdou. Menší skříně pro desky Mini ITX jsou na sestavení náročnější, ale malý a výkonný systém má také něco do sebe. Už třeba jen kvůli úklidu v domácnosti.