Vyplatí se mechanické klávesnice? Jak si vybrat?
23.1.2015, Jan Vítek, článek
Nabídka mechanických klávesnic na trhu se neustále rozšiřuje, přibývají noví výrobci, ale ceny v podstatě zůstávají stejné. Má tedy smysl si takovou klávesnici pořídit, když membránová klasika je desetkrát levnější? A podle čeho si vybírat?
Kapitoly článku:
Při výběru kvalitní klávesnice je třeba si všímat nejen toho, aby byla pevná a dobře se na ní psalo, ale také si musíme prohlédnout samotné klávesy a jejich popisky. Dle bližšího pohledu totiž poznáme, zda byl popisek pouze natisknut, vypálen laserem, nebo nejlépe vstříknut. Pro výrobu samotných kláves se používají nejčastěji dva typy plastů: ABS (Akrylonitrilbutadienstyren) a v lepším případě PBT (Polybutylen tereftalát).
nejčastěji používané klávesy si časem vyhladíme do zrcadlového lesku
PBT má výhodu v tom, že je mechanicky i chemicky odolnější, takže klávesy se díky tomu neohladí tak brzo, zatímco ABS je zase levnější. V případě mechanických klávesnic je ale volba jasná, zde by se na materiálu pro klávesy nemělo vůbec šetřit. Nicméně časem se na každé klávesnici setkáme s tím, že nejpoužívanější klávesy se vyhladí, což může být trochu nepříjemné na dotyk, ale jinak to ničemu neškodí, pokud pak ovšem nezmizí i popisky.
Dostali jsme se tedy k popiskům, které jsou obvykle vytvářeny čtyřmi různými postupy. Pokud máme pro začátek uvést ten nejjednodušší a zároveň kvalitativně nejslabší, pak je to prostý potisk. Je to zároveň nejlevnější způsob tvorby popisků, takže je používán zdaleka nejčastěji, protože nejvíce prodávaných klávesnic má cenovku několik málo stovek korun. Potisknutou klávesu poznáte většinou tak, že je její popisek překryt vrstvičkou laku, která má zajistit jeho delší trvanlivost. Ta se při určitém úhlu pohledu zaleskne ve světle.
V lepším případě se využívá speciální barvivo, které se přímo vpije do klávesy a jde o Dye Sublimation. Díky tomu, že barva není jen na povrchu, se popisek postupně neotírá, takže dokáže vydržet velmi dlouho. Podobnou výhodu má i další metoda, a to výroba popisků pomocí laseru.
Výsledek můžete také snadno poznat sami, takový popisek je totiž plastický, čili vystouplý nad povrch klávesy, což lze poznat zrakem i hmatem, takže na takové klávesnici by se teoreticky mohli vyznat i nevidomí. Na rozdíl od předchozího způsobu lze laserem vytvořit i bílý popisek na černé klávese a jde i o levnější metodu, ovšem popisky nemají tak ostré okraje jako ty vytištěné. To je ale nevýhoda, s níž se můžeme snadno smířit.
Z mého pohledu je nejlepším způsobem tvoření popisků vstřikování. V tomto případě je klávesa vytvořena ze dvou částí, přičemž ta hlavní má popisky vyříznuté a do vzniklého místa je vstříknut plast jiné barvy. Takový popisek pochopitelně nelze smýt, to bychom se museli prsty prodřít celou klávesou, přičemž obvyklou výhodou je také vysoká ostrost popisků i kontrast, který se třeba u laserového gravírování může časem snížit. Jde ale o náročnou metodu, která je dle toho i nákladná.
Podobně jsou vyráběny i klávesy pro podsvícená tlačítka, kde je nutné použít dva různé materiály, z nichž jeden bude průsvitný. To se rovněž odráží v cenách podsvícených klávesnic, přičemž zde je třeba ještě poukázat na to, že takováto klávesa obvykle nemá tak kontrastní popisek jako nepodsvícená. Je to tedy menší paradox, protože na popisky nepodsvícené klávesy často dobře vidíme i ve tmě, kdy ji osvětluje jen monitor, kdežto u podsvícených je třeba si zapnout LED už v šeru. Předpokládám přitom, že v takovém případě uživatel potřebuje na popisky vidět a nedokáže se na klávesnici orientovat pouze po hmatu, jinak by neutrácel peníze za podsvícení.
nejčastěji používané klávesy si časem vyhladíme do zrcadlového lesku
PBT má výhodu v tom, že je mechanicky i chemicky odolnější, takže klávesy se díky tomu neohladí tak brzo, zatímco ABS je zase levnější. V případě mechanických klávesnic je ale volba jasná, zde by se na materiálu pro klávesy nemělo vůbec šetřit. Nicméně časem se na každé klávesnici setkáme s tím, že nejpoužívanější klávesy se vyhladí, což může být trochu nepříjemné na dotyk, ale jinak to ničemu neškodí, pokud pak ovšem nezmizí i popisky.
Dostali jsme se tedy k popiskům, které jsou obvykle vytvářeny čtyřmi různými postupy. Pokud máme pro začátek uvést ten nejjednodušší a zároveň kvalitativně nejslabší, pak je to prostý potisk. Je to zároveň nejlevnější způsob tvorby popisků, takže je používán zdaleka nejčastěji, protože nejvíce prodávaných klávesnic má cenovku několik málo stovek korun. Potisknutou klávesu poznáte většinou tak, že je její popisek překryt vrstvičkou laku, která má zajistit jeho delší trvanlivost. Ta se při určitém úhlu pohledu zaleskne ve světle.
V lepším případě se využívá speciální barvivo, které se přímo vpije do klávesy a jde o Dye Sublimation. Díky tomu, že barva není jen na povrchu, se popisek postupně neotírá, takže dokáže vydržet velmi dlouho. Podobnou výhodu má i další metoda, a to výroba popisků pomocí laseru.
Výsledek můžete také snadno poznat sami, takový popisek je totiž plastický, čili vystouplý nad povrch klávesy, což lze poznat zrakem i hmatem, takže na takové klávesnici by se teoreticky mohli vyznat i nevidomí. Na rozdíl od předchozího způsobu lze laserem vytvořit i bílý popisek na černé klávese a jde i o levnější metodu, ovšem popisky nemají tak ostré okraje jako ty vytištěné. To je ale nevýhoda, s níž se můžeme snadno smířit.
Z mého pohledu je nejlepším způsobem tvoření popisků vstřikování. V tomto případě je klávesa vytvořena ze dvou částí, přičemž ta hlavní má popisky vyříznuté a do vzniklého místa je vstříknut plast jiné barvy. Takový popisek pochopitelně nelze smýt, to bychom se museli prsty prodřít celou klávesou, přičemž obvyklou výhodou je také vysoká ostrost popisků i kontrast, který se třeba u laserového gravírování může časem snížit. Jde ale o náročnou metodu, která je dle toho i nákladná.
Podobně jsou vyráběny i klávesy pro podsvícená tlačítka, kde je nutné použít dva různé materiály, z nichž jeden bude průsvitný. To se rovněž odráží v cenách podsvícených klávesnic, přičemž zde je třeba ještě poukázat na to, že takováto klávesa obvykle nemá tak kontrastní popisek jako nepodsvícená. Je to tedy menší paradox, protože na popisky nepodsvícené klávesy často dobře vidíme i ve tmě, kdy ji osvětluje jen monitor, kdežto u podsvícených je třeba si zapnout LED už v šeru. Předpokládám přitom, že v takovém případě uživatel potřebuje na popisky vidět a nedokáže se na klávesnici orientovat pouze po hmatu, jinak by neutrácel peníze za podsvícení.
