Souhlas, chvíli jsem to zkoušel a je to už dnes prostě herně příliš zastaralé a nezáživné :­-)

Ja som takto uvažoval tiež o všetkých hrách z 90 rokov a z prelomu. No a dnes ich hrávam uplne bežne a úprimne ma vážne bavia, ako keby išlo o niečo nevídane.

Samozrejme, že si človek uvedomuje zastaralý herný model atd. A samozrejme, že s tým má čo robiť aj nostalgia, ale stále je to aj zábava a sotva by mi to niekto vyhovoril.

Navyše mne sa ta dobová grafika vážne páči proste viac, hoci sa to nedá porovnávať s tou dnešnou, ale čaro Quake, Unreal, Source enginu, je proste kúzelne. To bola ešte doba pred príchodom bloom efektov a dalších hlúposti, kde grafika z tejto doby dnes vyzerá skôr hnusne…

Inak, mnohé z tých starých hier mi paradoxne ukazujú, ako malo sa v skutočnosti v prístupe k hernému dizajnu zmenilo. Človek si všimne hlavne grafiku, audio a animácie. Zvyšok prešiel len malými zmenami v niektorých prípadoch.

Tak jen o grafice to samozřejmě není, koneckonců člověk se může zabavit třeba i u tetrisu :­-­)

Ale celkově ty staré hry jsou z hlediska hratelnosti už takové nezáživné a pokud má člověk třeba nějaké novější kvalitní zajímavé tituly ­(tzn. ne pouze novější­), do kterých by se rád pustil, nevidím nějak důvod, proč namísto nich hrát něco takto starého vyjma pocitu nostalgie.

Já vidím velký posun kupředu, pokud jde o posouvání hranic možného, co lze v rámci hry realizovat. Je třeba porovnávat porovnatelné. Je jasné, že dnes vychází třeba i hry, které jsou z hlediska hratelnosti jednodušší nebo prostě celkově horší než třeba ty nejlepší před 20 nebo 30 lety. Ale to samo o sobě nic neznamená. Je třeba porovnávat buď nějaký celkový průměr, což nevím, jak a podle čeho by se dal v tomto případě definovat, nebo to nejlepší, co v dané době vzniklo a tady opravdu vidím velký posun kupředu z hlediska toho, jak se ty hry hrají a jaký nabízí zážitek, viz např. Zaklínač 3, Horizon Zero Dawn, Kingdom Come: Deliverance, Cyberpunk 2077 ­(neřeším stav hned po vydání­) nebo teď nejnovější Baldur­'s Gate 3. A za sebe bych ještě dodal XCOM 2: War of the Chosen, což opravdu nenabízí ani zdaleka stejný herní zážitek jako původní X­-Com z roku 1994, ale jen v lepší grafice ­- tvrdit něco takového by byl naprostý nesmysl, aneb za našich mladých let byly i párky chutnější a tráva zelenější :­-­)­). Můžete třeba z nějakého důvodu považovat původní X­-Com za lepší hru, každému se líbí něco jiného, ale má pointa je v tom, že ten herní zážitek je hodně odlišný. A že vychází ze stejného konceptu ­- to není nic proti ničemu. Mě jako uživatele a konzumenta toho obsahu zajímá, co mi daná hra nabídne za zážitek, ne zda je nutně co nejvíce unikátní nebo v daném ohledu první.

Nicméně nelze čekat nějakou obecnou shodu, protože na tohle bude mít každý svůj názor. Nějak objektivně hodnotit zážitek z her se prostě nedá.

Pokud jde o efekty jako bloom, ty se typicky dají v menu hry snadno vypnout, pokud je člověk nechce. Já třeba automaticky vždy vypínám Motion Blur, Vignette a Lens Distortion, takže nepovažuji jejich přítomnost za nějaký problém, pokud jdou vypnout ­(což podle mých zkušeností v drtivé většině případů platí­).

Ja vám celkom aj garantujem, že ak by veci fungovali opačne a namiesto remastrov, by sa nové hry “demastrovali”, všimli by ste si, že tie zmeny sú neni zase tak obrovské.

Ja s vami v zásade súhlasím, ale ono sa dnes často argumentuje práve týmto ­- tráva bola zelenšia, obloha modrejšia a pod. Koniec koncov, história je môj obrovský záujem, takže tomu rozuniem. Tu je ale namieste si priznať, ze niektoré nové hry su naozaj slabším odvarom tých starých a nemyslím starý AAA titul vs nové béčko.

Napríkad AoE 2 je z roku 1999, ale najnovšia štvorka neni zrovna herným konceptom niekde inde, že áno. Trebárs prvý Deus Ex neni konceptuálne ani hratelnostne zastaralý tak výrazne, ako ten najnovší. Diablo 2 je v podstate horšie vyzerajúce Diablo 4. Nedávno som dohral Clive Barkes undying a keby na nič, okrem vizuálnej prezentácie nesiahli, tak je to dnes hororového prekvapenie roka.
Lenže podtým si netreba predstavovať len ostré textúry a vyššie rozlíšenie, ale kompletne novú hru s tým, že hratelnost, level dizajn a príbeh budú prenesene 1:1. Ono totiž práve ten vizuál dnes dosť pohlcuje a v mnohých prípadoch nahrádza aj ten zvyšok.

Ostatne, ani u filmov sa toto nedá rozhodne vždy povedať. Tie dnešné majú lepšie efekty, vyzeraju úžasnejšíie, su farebnejšie atd. Ale su naozaj lepšie, ako klasiky z 80­-90 rokov? Mnohokrát som si to skúšal nahovárať, ale proste nie. Mne stále príde prvý Alien natočený neporovnateľne lepšie, ako ten najnovší a paradoxne je v ňom to, čo u nových tak moc chýba.

Súhlasím s tým, ze staré hry vzhľadom k obmedzeniu technológii nemohli posúvať hranice, ako je to možné dnes, ale ako su tie hranice vlastne využívané? Ja stále vidím hlavne ten audiovizuál a uz podstatne menej využívanie technológii v prospech zábavy.

Z nových hier sa mi napr. páčil Alien Isolation, láka ma Starfield a Ratchet a Clank… Nechcem pôsobiť, ako niekto zaseknutý v dobách minulých, ale séria asassin, Far Cry a mnoho dalších AAA hier s nabušenými technológiami a nádhernou grafikou, sú vo vnútri tak prázdne hry…

Hlavne som ale nechcel tvrdiť, že všetky staré hry boli skvelé a dnes je to naopak, ale celkom ma prekvapilo, koľko tých starých je tak malo odlišných od tých najnovších, faktom tiež je, že ma vážne bavia hratelnostne a nesnívam pri nich o starych časoch, zatiaľ čo u tých nových to tak často už nebýva. Vývoj hier bol vzdy o peniazoch, ale dnes je to viac zamerané na biznis. Inak povedané, zarobiť chceli aj vtedy, ale zároveň do toho tých pár ľudí vkladalo úprimný záujem o vytvorenie svojej vízie. Dnes je to skôr strojovo nalinkované a je to na tých produktoch aj vidieť. Česť výnimkám, ale je ich skôr menej. Toto je proste fakt bez ohľadu na zelenšiu trávu a modrejšiu oblohu :)

Rozumím a v zásadě souhlasím, nicméně pozor na to, že jsem nemluvil pouze o novějších dílech konkrétních sérii, ale o novějších hrách vycházejících ze stejného konceptu, kde v některých případech ten posun kupředu opravdu vidím hodně velký v rámci toho, jaké některé novější hry se v posledních letech objevily, viz těch pár, co jsem uvedl: Zaklínač 3, Horizon Zero Dawn, Kingdom Come: Deliverance, Cyberpunk 2077. Tyhle hry jsou z hlediska herního zážitku opravdu mnohem dále než cokoli, co se objevilo před rokem 2000 a rozhodně to není v těchto případech jen kvůli lepší grafice.

Že to není nějaké pravidlo, to je jasné, ale to už tak je se vším, že aby něco opravdu vynikalo coby výborné, musí vedle toho existovat mnohonásobně větší množství horších variant. Mě jako uživatele zajímá to, co je skutečně zajímavé a ne veškerý softwarový bordel, co někdo někde vytvoří :­-­)

Série AoE a Diablo jsou spíše o tom, kdo za těmi hrami stojí, jaké korporace s jakým přístupem k tvorbě her. Activision Blizzard ­(série Diablo­) je v rámci tohoto kontextu pro mě v posledních letech jeden velký fail. Produkce této firmy ale nelze považovat za nějaký standard nebo záruku invence. Přitom původní produkce Blizzardu před mnoha lety, kdy ještě toto studio nespadalo pod Activision, zárukou invence byla. Dnes je to mašina na vydělávání peněz s důrazem na co nejvyšší efektivitu ­(ano, to je cíl každé firmy, ale jde o otázku míry, v čemž jsou naprosto propastné rozdíly a typicky když se to přežene, ta firma pak ztratí svou dřívější identitu a renomé, které si předtím třeba vybudovala, tím spíše, když je produktem firmy nějaká tvůrčí činnost jako jsou hry­). Blizzard tak pro mě osobně už dnes není relevantní, přestože v dobách Warcraftu a Starcraftu to pro mě bylo herní studio ­"number 1­".

Série Assassin­'s Creed a Far Cry jsou sice extrémně známé, ale především jsou opět demonstrací toho, jakým způsobem funguje Ubisoft a jak uvažuje jeho top management, než čehokoli jiného, co by se dalo nějak zobecnit. Ty série mi tak v rámci této debaty nepřijdou jako relevantní, protože jde prostě o Ubisoft hry = pokud nějaká hra uspěje, udělá se z toho šablona pro generování dalších dílů, které budou obdobou téhož jen v jiných kulisách. Ty hry mohou mít třeba i dobrou hratelnost, ale prostě bych zrovna od Ubisoftu nečekal nějakou invenci vzhledem k tomu, jak ten vydavatel funguje a jakou má historii z hlediska své vlastní nejisté existence. Uvidíme, co předvedou s těmi novými hrami viz Avatar a Star Wars Outlaws, ale osobně žádný unikátní zážitek posouvající nějaký herní koncept kupředu nečekám. Podle mě půjde o solidní pastvu pro oči, která se třeba bude i dobře hrát a bude to fajn díky tematickému zasazení, ale nic více bych nečekal. A pokud se to opravdu bude dobře hrát, tak přestože to nebude nic vyloženě inovativního, za mě to bude dobré a rád si to zahraji kvůli těm herním světům a nepochybně pokročilému technickému zpracování. Naštěstí je ale dnes svět herní produkce tak hodně obsáhlý, že mi jako uživateli může být naprosto jedno, co dělá těchto pár největších firem, protože mám na výběr ze zajímavějších titulů od mnoha jiných subjektů.

Jinak to neustálé používání označení ­"AAA her­" vidím jako problematické, jelikož vzbuzuje automaticky nějaká očekávání. Pokud se zamyslím nad tím, jaké hry jsem v posledních letech hrál a co mě jak bavilo, nějaký aspekt záruky lepšího herního zážitku u AAA her prostě nevnímám.

Z těch příkladu, co jsem uvedl, jde o pokračování nějaké mnohem dříve započaté série jen u toho XCOMu 2, takže se můžeme bavit třeba o něm. Tento nejnovější díl sice už dělali jiní vývojáři, ale to vcelku nevyhnutelné, když mezi vydáním prvního X­-Comu a XCOM 2 uběhlo více než 20 let. Ono i pokud by šlo o stejné vývojářské studio, stejně by tam už bylo plno lidí jiných. A v tomto případě jako někdo, kdo má tuto sérii a herní koncept opravdu hodně rád, tady prostě vidím obrovský posun kupředu, pokud jde o to, co všechno a s jakým způsobem provedení ten nejnovější díl nabízí. Ten herní zážitek z hraní XCOM 2: War of the Chosen je někde úplně jinde ne jen díky nesrovnatelně pokročilejší grafice, ale především díky herním mechanikám, aneb s čím vším lze v té hře pracovat, pokud jde o různé synergie herních mechanik. Ta variabilita a pocit z hraní je prostě někde úplně jinde než u původního XComu, u kterého šlo o obrovský WOW efekt, který u hodně lidí pamatujících tu dobu přetrval v paměti a nedají na tu hru dopustit ani dnes, protože prostě nostalgie. A ještě o něco později vyšel od jiných vývojářů než XCOM 2 ­(přestože od původního tvůrce původního XComu­) Phoenix Point, který ten koncept ještě dále rozvíjí a nabízí z hlediska komplexnosti a gameplaye ještě o něco více, ale tady nechci zabíhat do podrobností, protože Phoenix Point jsem zatím jen krátce rozehrál, takže zatím nechci příliš vzájemně hodnotit a porovnávat. Ale rozhodně ty dřívější mechaniky posouvá ještě o něco dále.

Filmy bych do tohoto srovnání vůbec netahal, protože to je příliš odlišný formát, kde technické možnosti nikdy nebyly a nejsou tak důležité jako právě u her, kde technická omezení dobového HW a také SW už od prvopočátků ­(včetně dneška­) nekompromisně nastavují hranice možného zážitku.

Rozumiem, bude to proste individuálne, niektoré série si polepšili, iné pohoršili…
Inak zrovna ten Horizont Zero Dawn som síce hral len chvíľu a nemôžem úplne súdiť, ale nemôžem sa zbaviť pocitu, ze ide o kopírku práve konceptu Ubisoft hier. Tiež sú tam tie vežičky na odhaľovanie mapy. Tiež všade blikajú ikonky po mape s nepovinnými úlohami a celkový dojem z hratelnosti a rozprávania príbehu, je presne, ako keby vypadol z oka assasinovi. Možno sa mýlim, nevenoval som tomu moc času, ale na základe vyskúšania a zhliadnutí zopár recenzií to na mňa pôsobilo presne takto.

Faktom tiež je, že v tych starších hrách sa v podstate, ak nie zakladali, tak minimálne definovali samotné herne žánre. Dnes sa v podstate už nič také moc diať ani nemôže, ale poukazuje to trochu na unikátnosť tých hier a tvorivosti ich autorov.

Mne dnes napr. celkom chýbajú typy hier, ako boli ­- Giant Citizen Kabuto, Heavy Metal Fakk 2, Armed and Dangerous, MDK, Evolva, či No One Lives Forever, alebo klasické temne­/mysteriózne fps typu Return to Castle Wolfenstein.

Takéto projekty dnes síce sporadicky vychádzajú ­- Psychonauts 2, ale ich vznik je možný len kvôli podpore dopredu u úzkej skupiny ľudí. Dnes proste letia hlavne tie hlúpejšie­/prázdnejšie záležitosti, ktoré oslovujú hlavne vizuálnou prezentáciou a po čom je dopyt, to sa ponúka.

Napríklad, mna hrozne bavil aj reštart série Tomb Raider z roku 2013? Či kedy to vyšlo a aj ten diel po tom som dohral celkom nadšený, ale už mi tam začínali vadiť paradoxne tie moderne prvky. Každým ďalším dielom sa zväčšuje mapa a pridávajú nepovinne úlohy. Zbožňoval som hľadanie starých artefaktov, ak je každý ukrytý za nejakým mini dungeonom s peknými logickými hádankami, ale ak mám možnosť donekonečna loviť zvieraťá, aby som niekomu nazbieral zopár zubov a zafarbil tak ikonku na mape…
Ja by som si naozaj želal, any nový Tomb Raider bol navrhnutý dosť podobne, ako bola trebárs trojka, či štvorka. Táto hra je pekna ukážka, ako sa mrhá potenciálnom dostupnej technológie. Niekedy je menej viac. Menej akčných scén a filmového zážitku a viac návratu k skúmaniu okolia a odhaľovania starovekého tajomstva. Proste menej Holywoodu.

Spomínate Zaklinača 3, ktorého som tiež nehral, ale dohral som predošlé dve hry a bavili ma. Trojke som sa ale vyhol práve preto, že technológia im umožnila všetko to dobré z niekoľkonásobiť. Práve ta rozlahlosť ma nakoniec odradila, hoci verím, že by ma chytila rovnako, ako prvé dve hry aj trojka, ale nechcem už venovať toľko času jednej hre. Z podobného dôvodu, i keď som bol veľký fanúšik Gothic série, som s nadšením privítal prvý Risen, pretože to bol proste Gothic v stráviteľnejšej podobe. Menšia mapa, zaujímavejšie questy a človek sa mohol orientovať len pomocou vlastnej pamäte, podobne, ako v Lost Heaven v prvej Mafii.

Takto by sa dalo písať do nekonečna a stále by sme mohli argumentovať niečim iným :­) Na druhej strane, možno je to aj dobre, pretože takto si v tej záplave všetkého možného môžem vyzobať to, čo mi najviac vyhovuje.
Teraz som paradoxne ­(bude to veľká hra­) celkom navnadený na Starfield. Plánujem kúpiť v blízkej dobe grafiku, takže mám ideálnu príležitosť, len dúfam, že stihnú prísť na trh 7700XT, pripadne 7800, pretože 7800XT už bude stať viac, ako som ochotný zaplatiť. Vlastne aj ta 7700XT, ale aspoň nejaký čas potom vydrží. No a keď už ju budem mať, tak skúsim po dlhom čase aj niečo z tých nových hier, keďže teraz bežím už druhý rok na APU.

Horizon Zero Dawn vs Assassins Creed ­- první dojem z těch her je asi hodně podobný, ale říct o HZD, že jako by vypadl z oka AC, mi přijde dost mimo. Těch rozdílů v hratelnosti je tam tak hodně, že se mi to ani nechce všechno podrobně popisovat, protože by to rozsahově vydalo na samostatný článek. Ve zkratce ­- naprosto nesrovnatelná variabilita nepřátel, v HZD zajímavější způsob boje a možnost postupného poškozování nepřátel, což negativně ovlivňuje jejich schopnosti pohybu a útoku, což je něco, co v AC není ­(status efekty jako třeba zapálení jsou něco jiného­). A třeba právě to, že v HZD lze cílenými útoky nepřátele postupně oslabovat dobře mířenými střelami nebo strategií s využíváním odlišných způsobů útoku, je něco, co mě zde tak hodně bavilo. Dojem z hratelnosti jsem měl u HZD opravdu hodně odlišný než u kteréhokoli dílu AC. U AC mám v podstatě vždy pocit, že jde o odškrtávání položek ze seznamu, což doprovází vylepšování postavy a více než příběh mě tam baví samotná hratelnost, která ale dokáže brzy omrzet právě kvůli té nízké variabilitě nepřátel, zatímco u HZD jsem měl i nesrovnatelně lepší dojem z provedení toho herního světa a příběhu, takže kromě zábavné hratelnosti mě i lákalo, co přinese další mise a posun v příběhu. Jinak těch věžiček je v HZD naprosté minimum v porovnání s AC a otazníčky jsou v open worldu standard, přičemž člověk je přece nemusí všechny vyzobávat. Navíc v HZD jich je v porovnání s AC taky výrazně méně a ty, co tam jsou, skrývají typicky výrazně zábavnější obsah než to, co skrývají otazníčky v AC, kde dokáže být jejich vyzobávání opravdu úmorné. Doporučuji dát HZD ještě jednu šanci.

Giant Citizen Kabuto ­- ano, ve své době unikátní hra, která navíc lákala si pořídit první generaci karet GeForce ­(GF 256­) kvůli podpoře HW transform & lighting.
Heavy Metal Fakk 2 ­- šlo to, ale nějak mi uniká, čím zrovna tato hra byla koncepčně zajímavá vyjma modelu té hlavní postavy :­-­)
Armed and Dangerous ­- souhlas, ale bylo to z hlediska hratelnosti už podobné GCK, nicméně ty filmečky, ty stály za to!
MDK, Evolva, No One Lives Forever ­- ano, hlavně Evolva byla pokusem o něco zcela odlišného.

Jenže ono to není ani tak o tom, že by vývojáři neměli chuť zkoušet nové koncepty a neměli nápady. Všelijak inovativní hry i nadále vznikají, jen jsou typicky v podání menších studií a hodně lidí tak o nich ani neví. A u těch velkých a největších studií je to prostě příliš velké riziko, pokud by se to zrovna neujalo a byl z toho fail, který by způsobil firmě velkou ztrátu, což se při těch dnešních rozpočtech ani nelze moc co divit, že se do příliš inovativních projektů velká studia nechtějí pouštět.

Z těch novějších co třeba Ancestors: The Humankind Odyssey z roku 2020? To bych z hlediska míry unikátnosti konceptu mezi ty výše vyjmenované klidně zařadil. Nicméně ačkoli mi ten koncept přijde jako zajímavý, mám již už řadu měsíců na Steamu, jelikož byla jednou v Humble Monthly, a nějak se nedá říci, že by mě lákalo ji nainstalovat a hrát, přestože si ji chci určitě někdy vyzkoušet právě kvůli tomu, jak odlišná vlastně je. Nebo Hellblade: Senua­'s Sacrifice z roku 2017 je taky příklad hry, která se před svým vydáním ničemu jinému nepodobala ­(nebo o tom aspoň nevím­). Je to dost atypická hra nabízející atypický a bohužel dost krátký zážitek, který ale rozhodně stál za to, protože na ni jen tak nezapomenu. A pokud člověk tuto hru sám nikdy nehrál, těžko jednoduše popsat, proč na mě dokázala tak zapůsobit. Kdybych si teď pustil nějaké gameplay video, kde by do toho někdo žvanil své zábavné komentáře, asi by mě to nezaujalo a šel bych o dům dál. Tohle je hra, u které je potřeba si nasadit sluchátka, pustit si ji a nenechat se ničím jiným rušit.

Ze starších titulů mě pak napadá třeba SPORE z roku 2008, což jsem docela koukal, co to je za hru, když jsem ji tehdy poprvé spustil. A z těch ještě starších bych neopomenul Black & White z roku 2001.

A co Kingdom Come: Deliverance? Mohlo by se zdát, že ta hra obsahuje prvky, které byly k vidění v jiných titulech, ale její unikátnost spočívá v kombinaci všech těch věcí dohromady, s důrazem na detail, časové zasazení příběhu a historickou přesnost ­- však o vývoji této hry máme díky jejímu vzniku u nás k dispozici plno informací, mimo jiné i o tom, že kvůli své unikátnosti byl ze začátku vůbec problém s její realizací, protože nebyla ochota do něčeho tak neosvědčeného investovat.

Restart Tomb Raideru taky považuji za příklad toho, kdy se to provede dobře. Jen nevidím zase takový problém s tím nepovinným obsahem v open world hrách, pokud to není vyloženě přehnané, viz AC Odyssey. Když někoho ten herní svět baví, má aspoň více věcí, co v něm může dělat. A ostatní se mohou zaměřit jen na tu hlavní dějovou linii. Každopádně hry, u kterých předem vím, že i samotné dohrání hlavního příběhu zabere hodně dlouhou dobu, mě už dnes taky spíše odrazují a musím se tak do nich nutit, než že by mě vyloženě lákaly, takže mě teď přijde poměrně zajímavá ta mánie kolem BG3 a jaká prohlášení kolem té hry všude možně létají.

Zaklínač 3 ­- ano, to je přesně ono, kdy první dva díly považuji za jedny z nejlepších her, co jsem kdy hrál, ale třetí díl jsem kdysi jen rozehrál, pak jej odložil a teď se přemlouvám k tomu, že bych se do něj konečně měl znovu pustit ­(po tak dlouhé době asi už rovnou od začátku­), když už je dostatečně opatchovaný ten next gen update :­-­) A pak se dočtu v některých diskuzích bláboly o tom, že hra rok po vydání už nikoho nezajímá, protože ji už mají všichni dohranou. Tak určitě :­-D

Nemôžem ten Horizon úplne hodnotiť, takže neviem, ako sa tam hratelnost vyvíja ďalej, ale celkom súhlasím s tým zoznamom u AC. Tak nejak to bohužiaľ funguje, ale aj keď človek nevyzobáva, tak je to dosť chudobná hra.

Heavy Metal Fakk 2 som uviedol, ako zástupcu výborných akčných adventúr s dôrazom na príbeh. Vo svojej dobe sa mi hrozne páčilo prostredie a keď sa dnes povie Unreal engine, objaví sa mi v hlave presne táto hra. Okrem Unrealu samotného. Ja by som pokračovanie uvítal s nadšením.

No veď a to je presne ono, vývoj veľkých titulov stojí dnes obrovské náklady a distribútor nechce riskovať neúspech a tak siahne po osvedčenej šablóne so zaručeným receptom. V pričom rade si uvedomí, že predáva vizual, pretože nevýraznu hru si nikto nevšimne a ďalšiu polovicu zhltne marketing, pretože produkt, o ktorom sa nevie, nemá šancu na úspech.
Takto nejak asi funguje ten Ubisoft a zrejme aj EA a další.
Existuju aj iné prípady, ako napr. v prípade toho Alien Isolation, z ktorého sa nestalo hlúpe nekonečne pokračovanie.

Tiež sa mi páčil Evil Within, pretože obe hry sú podľa mňa dokonalá ukážka, ako ma vyzerať moderný akčný hororový žáner, ktorý stavia hlavne na hratelnosti a nie, ako komédie ala Outlast a jemu podobne Jump scare slataniny na bubu efekte. Z rovnakého dôvodu som dohral všetky remaky RE a vyjadrenia aj pokračovania, ktoré sú tiež krásnym príkladom, ako starý koncept môže výborne fungovať aj dnes, ak sa prispôsobí dobe.

Ancestors som skúšal, ale nejak som nemal chuť tomu venovať čas a podobne som to mal aj s Hellblade, takže neviem vlastne o tých hrách moc, ale ten Hellblade je skôr o tom netradičnom “zážitku” a ja si čím ďalej tým viac uvedomujem, že hratelnost a z nej plynúca zábava a motivácia je to najdôležitejšie.

Black and White je další zástupca tých starých skvelých hier, ktoré ma kvôli nedostatočnému hardwaru obišli. Dobrý dôvod si ju zahrať dnes, ako ďalší titul :­) Spore bol zaujímavý pokus, ale nikdy som tomu neprepadol, ale tu dobu si pamätám veľmi dobre.

Kingdom Come som dokonca aj podporil pred vydaním a aj skúšal hrať a dostal som sa niekde tam do druhého mesta, ale potom som sa k tomu už nevrátil. Neviem prečo, ale vrátim sa k tomu možno. BG 3 je obrovská hra, ale aj tak ma láka…

Ja tretieho Zaklinača nahradím knihami. To mi príde, ako rozumnejšie ak časovo, hoci je to ale 7 kníh, alebo tak nejak, ale neni sú dlhé ­- do 400 strán väčšinou.