Vyvíjené miniraketoplány by mohly posloužit jako vesmírné sanitky
10.11.2016, Jan Vítek, aktualita
Aktuálně mají obyvatelé Mezinárodní vesmírné stanice jedinou možnost, jak v případě nouze doputovat na Zem, a to v kabině ruské lodi Sojuz. V ne tak daleké budoucnosti by ale mohl posloužit vesmírný letoun jako X-37B.
Astronauti či obecně lidé vydávající se do vesmíru pochopitelně procházejí zdravotními testy, ale náhlá a vážná indispozice může nastat vždy a jedinou šancí, jak dotyčnému pomoci, může být rychlý návrat na zem. Popřípadě může být důvod k návratu jiný, třeba daný ohrožením samotné stanice, kdy bude nutné posádku evakuovat. Aktuálně existuje jediná možnost, jak dostat lidi na ISS a zpátky z ní, a to ruský Sojuz, přičemž už zanedlouho mají posloužit také soukromé americké firmy jako SpaceX a její lodi Dragon. Nicméně takový miniraketoplán podobný modelu X-37B amerických vzdušných sil by mohl dobře posloužit právě pro rychlý vzlet a opětovné přistání, díky čemuž by snesl označení jako vesmírná sanitka.
Jde také o to, že návrat na zem v kapsli Sojuzu není pro člověka, který by měl dost potíží sám se sebou, zase tak příjemné. Při návratu do atmosféry na pasažéry působí přetížení alespoň 4,5 G a pak tu je samotné přistání s použitím padáků, které je velice divoké. Pasažéři při něm ve 40 procentech utrpí menší zranění, takže pokud by měl v Sojuzu cestovat člověk v ohrožení života, jistě by mu taková cesta neprospěla. S padáky při přistání lodí pro lidskou posádku počítají také aktuální zařízení vyvíjená v Boeingu i SpaceX, i když ta si pohrává také s přistáním s využitím motorů, podobně jako v případě prvního stupně rakety Falcon 9.
Je tu ale ještě další způsob, a to takový, který využívá křídla. Raketoplány sice z hlediska letových vlastností nejsou moc daleko od cihel, ale i tak dokáží s využitím svých křídel přistát jako letadlo, takže takový návrat je pro posádku daleko šetrnější. Orbitální letoun by měl být schopen přivézt posádku z ISS do tří hodin, přičemž ta by byla vystavena jen minimálnímu přetížení. Otázka ale je, za jak dlouho by mohl být vůbec vypraven na cestu.
Touto myšlenkou se zabývá soukromá Sierra Nevada Corporation, jež vyvíjí vlastní orbitální letoun Dream Chaser. Ten je vyvíjen na motivy letounů HL-20 americké NASA nebo X-37B amerických vzdušných sil. Počítá se se stejným průběhem letu jako u starých raketoplánů, čili odstartování pomocí pomocných motorů a návratem s využitím vlastních sil a křídel. Tento koncept a jeho využitelnost prokázal právě již automatický X-37B, který už odstartoval čtyřikrát a má za sebou miliony kilometrů ve vesmíru. Dream Chaser je ale vyvíjen ne jako dron, ale jako pilotovaný stroj.
Bývalý astronaut NASA Stephen Robinson také mluví o tom, že by X-37B mohl posloužit jako vesmírná sanitka, ale to by musel být také upraven pro pilotované lety. Vedle vesmírného saniťáka má kapacitu pro dva pasažéry, z nichž jeden by odstartoval jako zdravotník. Upravený X-37B by ale mohl startovat k ISS i jako malá zásobovací loď, která zůstane připojena ke stanici stejně jako Sojuz, aby byla využitelná pro případ nouze. Nicméně ani Dream Chaser a ani záchranná verze X-37B zatím neexistuje a ani se neplánuje počátek jejich stavby, takže jde pouze o návrhy. Pokud ale mají lidé začít létat do vesmíru ve větších počtech, s něčím takovým bude třeba počítat.
Zdroj: Extremetech
Jde také o to, že návrat na zem v kapsli Sojuzu není pro člověka, který by měl dost potíží sám se sebou, zase tak příjemné. Při návratu do atmosféry na pasažéry působí přetížení alespoň 4,5 G a pak tu je samotné přistání s použitím padáků, které je velice divoké. Pasažéři při něm ve 40 procentech utrpí menší zranění, takže pokud by měl v Sojuzu cestovat člověk v ohrožení života, jistě by mu taková cesta neprospěla. S padáky při přistání lodí pro lidskou posádku počítají také aktuální zařízení vyvíjená v Boeingu i SpaceX, i když ta si pohrává také s přistáním s využitím motorů, podobně jako v případě prvního stupně rakety Falcon 9.
Je tu ale ještě další způsob, a to takový, který využívá křídla. Raketoplány sice z hlediska letových vlastností nejsou moc daleko od cihel, ale i tak dokáží s využitím svých křídel přistát jako letadlo, takže takový návrat je pro posádku daleko šetrnější. Orbitální letoun by měl být schopen přivézt posádku z ISS do tří hodin, přičemž ta by byla vystavena jen minimálnímu přetížení. Otázka ale je, za jak dlouho by mohl být vůbec vypraven na cestu.
Touto myšlenkou se zabývá soukromá Sierra Nevada Corporation, jež vyvíjí vlastní orbitální letoun Dream Chaser. Ten je vyvíjen na motivy letounů HL-20 americké NASA nebo X-37B amerických vzdušných sil. Počítá se se stejným průběhem letu jako u starých raketoplánů, čili odstartování pomocí pomocných motorů a návratem s využitím vlastních sil a křídel. Tento koncept a jeho využitelnost prokázal právě již automatický X-37B, který už odstartoval čtyřikrát a má za sebou miliony kilometrů ve vesmíru. Dream Chaser je ale vyvíjen ne jako dron, ale jako pilotovaný stroj.
Bývalý astronaut NASA Stephen Robinson také mluví o tom, že by X-37B mohl posloužit jako vesmírná sanitka, ale to by musel být také upraven pro pilotované lety. Vedle vesmírného saniťáka má kapacitu pro dva pasažéry, z nichž jeden by odstartoval jako zdravotník. Upravený X-37B by ale mohl startovat k ISS i jako malá zásobovací loď, která zůstane připojena ke stanici stejně jako Sojuz, aby byla využitelná pro případ nouze. Nicméně ani Dream Chaser a ani záchranná verze X-37B zatím neexistuje a ani se neplánuje počátek jejich stavby, takže jde pouze o návrhy. Pokud ale mají lidé začít létat do vesmíru ve větších počtech, s něčím takovým bude třeba počítat.
Zdroj: Extremetech
