Willamette pod lupou
21.4.2000, Jindřich Šaršon, zpráva
Architektura procesoru Willamette bude první opravdovou inovací od roku 1995
Nový procesor Willamette, který se objeví na trhu ještě tento rok, bude v podstatě první opravdovou inovací od uvedení Pentia Pro v roce 1995. Je založen na nově navrženém jádře, od kterého si Intel slibuje, že mu pomůže dohnat a překonat konkurenční Athlony od AMD. Na úvod bych ale rád napsal něco o vývojovém cyklu procesorů u Intelu a o důvodu, proč se Willamette objevuje až nyní.
Do první třetiny 90 let byly nové druhy procesorů firmy Intelu uváděny ve zhruba čtyřletých odstupech. Prudké zvýšení zájmu o výpočetní techniku a hlad po novinkách přiměli firmu Intel ke zrychlení tohoto procesu. Strategie byla jednoduchá. Ve chvíli, kdy jeden tým dokončí vývoj procesoru, začne se zabývat vývojem procesoru o dvě kategorie vyšším. Tímto způsobem měly jednotlivé týmy uvádět střídavě každé dva roky nové modely. Po dokončení Pentia v roce 1993 začal jeho vývojový tým pracovat na projektu P7. Mělo se jednat o 64 bitový, plně kompatibilní procesor s architekturou x86 (nepřipomíná vám to trochu Sledgehammer?), drobečka s 20 milióny tranzistory (Pentium Pro jich má 4x méně). Ovšem v roce 1994 vstoupil Intel do aliance s firmou Hewlett-Packard a všechno bylo jinak. Práce na P7 byly zastaveny a vývojáři začali implementovat architekturu IA-64, na které bude postaven procesor Merced (Itanium). Intel původně nepočítal s vývojem dalšího 32bitového procesoru, který bude založen na novém jádře. Merced se totiž měl začít prodávat již v roce 1998 a v dnešních dnech měl tepat ve většině počítačů. Realita je však jiná, Mercedu se dočkáme až letos a zpočátku nebude určen pro řadové zákazníky.
S uváděním procesorů K6 a hlavně Athlon začala Intelu trochu hořet půda pod nohama. V roce 1998 již bylo jasné, že se uvedení Mercedu podstatně opozdí. Proto se začal jeden z týmů zabývat novou generací 32bitového procesoru, který bude existovat i v budoucnu vedle Mercedu jako řešení pro levnější systémy. Projekt, označený kódovým jménem P67, již brzy přinese své plody. První vzorek, běžící na frekvenci 1,5 GHz, byl představen na vývojářské konferenci. Do prodeje by se pak měly první modely Willamette dostat ve čtvrtém kvartálu tohoto roku. Poběží na solidní frekvenci 1,3 GHz, rychlejší verze budou postupně následovat. Bude to opravdu za pět minut 12, protože Coppermine již pomalu dosahuje frekvenční hranice, kterou nepůjde překonat (což se nedá říci o konkurenčním Athlonu, který má ještě dostatečné rezervy).
Konkrétním novinkám se budeme věnovat v příštím díle tohoto miniseriálu, nyní jen ve zkratce základní parametry. Procesor bude zpočátku vyráběn 0.18 mikronovou technologií, později se však plánuje přechod na 0.13 mikronů. Mezi další novinky bude patřit podpora rychlejší systémové sběrnice, nové instrukce SIMD Extension 2, aritmetická jednotka běžící na dvojnásobné frekvenci oproti frekvenci procesoru, vylepšené předpovídání větvení a další. Podrobněji se na ně podíváme příště.
Dle RealWorld Tech
Do první třetiny 90 let byly nové druhy procesorů firmy Intelu uváděny ve zhruba čtyřletých odstupech. Prudké zvýšení zájmu o výpočetní techniku a hlad po novinkách přiměli firmu Intel ke zrychlení tohoto procesu. Strategie byla jednoduchá. Ve chvíli, kdy jeden tým dokončí vývoj procesoru, začne se zabývat vývojem procesoru o dvě kategorie vyšším. Tímto způsobem měly jednotlivé týmy uvádět střídavě každé dva roky nové modely. Po dokončení Pentia v roce 1993 začal jeho vývojový tým pracovat na projektu P7. Mělo se jednat o 64 bitový, plně kompatibilní procesor s architekturou x86 (nepřipomíná vám to trochu Sledgehammer?), drobečka s 20 milióny tranzistory (Pentium Pro jich má 4x méně). Ovšem v roce 1994 vstoupil Intel do aliance s firmou Hewlett-Packard a všechno bylo jinak. Práce na P7 byly zastaveny a vývojáři začali implementovat architekturu IA-64, na které bude postaven procesor Merced (Itanium). Intel původně nepočítal s vývojem dalšího 32bitového procesoru, který bude založen na novém jádře. Merced se totiž měl začít prodávat již v roce 1998 a v dnešních dnech měl tepat ve většině počítačů. Realita je však jiná, Mercedu se dočkáme až letos a zpočátku nebude určen pro řadové zákazníky.
S uváděním procesorů K6 a hlavně Athlon začala Intelu trochu hořet půda pod nohama. V roce 1998 již bylo jasné, že se uvedení Mercedu podstatně opozdí. Proto se začal jeden z týmů zabývat novou generací 32bitového procesoru, který bude existovat i v budoucnu vedle Mercedu jako řešení pro levnější systémy. Projekt, označený kódovým jménem P67, již brzy přinese své plody. První vzorek, běžící na frekvenci 1,5 GHz, byl představen na vývojářské konferenci. Do prodeje by se pak měly první modely Willamette dostat ve čtvrtém kvartálu tohoto roku. Poběží na solidní frekvenci 1,3 GHz, rychlejší verze budou postupně následovat. Bude to opravdu za pět minut 12, protože Coppermine již pomalu dosahuje frekvenční hranice, kterou nepůjde překonat (což se nedá říci o konkurenčním Athlonu, který má ještě dostatečné rezervy).
Konkrétním novinkám se budeme věnovat v příštím díle tohoto miniseriálu, nyní jen ve zkratce základní parametry. Procesor bude zpočátku vyráběn 0.18 mikronovou technologií, později se však plánuje přechod na 0.13 mikronů. Mezi další novinky bude patřit podpora rychlejší systémové sběrnice, nové instrukce SIMD Extension 2, aritmetická jednotka běžící na dvojnásobné frekvenci oproti frekvenci procesoru, vylepšené předpovídání větvení a další. Podrobněji se na ně podíváme příště.
Dle RealWorld Tech
