Z asteroidu na chaotické orbitě kolem Země se vyklubala raketa éry Apollo

Bill Yeung byl už v roce 2002 dobře znám jako amatérský astronom, který dokázal objevit řadu do té doby neznámých asteroidů, a tak J002E3 měl být pouze další z nich. Nicméně astronomové z Minor Planet Centre rychle zjistili, že to není obvyklý objekt, jaký by Země dokázala zachytit svou gravitací. Vypovídala o tom právě jeho oběžná dráha, a ihned se tak objevila myšlenka, že by mohlo jít spíše o nějakou relikvii lidského vesmírného programu. 

 

 

Rozjelo se tak téměř detektivní vyšetřování, které začalo analýzou nedávných startů a hledáním toho, který by mohl ve vesmíru zanechat objekt na takové oběžné dráze, ale toto zkoumání nepřineslo žádné výsledky. Do věci se vložila Jet Propulsion Laboratory (JPL), kde se vědci zaměřili na zpětné určení oběžné dráhy onoho objektu a zjistili, že ten byl teprve v dubnu roku 2002 zachycen Zemí, takže dříve se v její gravitační studni nenacházel. 

 

Zpětným sledováním bylo dále určeno, že dříve tak J002E3 obíhal Slunce na své vlastní dráze, která ovšem byla velice podobná zemské dráze, a to nejspíše od února roku 1971, kdy měl objekt uniknout ze soustavy Měsíc-Země. To tak logicky ukázalo na program Apollo a rakety Saturn V. 

 

Věci se také chytil jiný tým vědců, a to z Arizonské univerzity a MIT, kteří provedli spektroskopickou analýzu objektu a zjistili, že ten bude nejspíše natřený barvou, která obsahuje TiO₂. I to tak odpovídalo raketám éry programu Apollo a nakonec na konkrétní třetí stupeň známý pod označením S-IVB. Jde o 18 metrů dlouhou část rakety, která se na rozdíl od prvního a druhého stupně pohybovala dlouhodobě ve vesmíru a nepadala zpět do zemské atmosféry (zde ale záleží na konkrétní misi, ve všech to neprobíhalo stejně). Při misích na Měsíc si tak S-IVB typicky několikrát obkroužil Zemi, než byl opět zažehnut a vyslán s nákladem právě k Měsíci. 

 

Další otázka ale zněla, který konkrétní S-IVB takto skončil? Třetí stupně v rámci Apolla 4 až 7 končily ještě v atmosféře Země, což platí i pro Saturn IB vozící astronauty na Skylab. V případě misí Apollo 13 až 17 byly zase S-IVB úmyslně navedeny tak, aby dopadly na povrch Měsíce a vytvořily umělé otřesy pro zaznamenání pomocí již dříve umístěných seismografů. Pak tu jsou ale mise Apollo 8 až 12 a právě v jejich případě byly S-IVB naváděny na heliocentrické oběžné dráhy a následně se pak vylučovací metodou přišlo na to, že J002E3 je s největší pravděpodobností třetí stupeň rakety Saturn V, která startovala v misi Apollo 12. 

 

via GIPHY

 

Návštěva tohoto objektu byla ale jen krátká, neboť ten se po několikerém obkroužení Země už v roce 2003 opět vrátil na heliocentrickou orbitu, když na své dráze potkal Měsíc, který jej vystřelil pryč.

 

Zdroj: Astronomy