Základy diagnostiky počítačů

Hlavně overclockeři, ale i lidé mající problémy s počítačem, využijí při hledání onoho pověstného jádra pudla specializované programy pro zjištění stavu srdce počítače, čili procesoru (CPU). Zřejmě nejoblíbenější utilitou tohoto druhu je CoreTemp. V malém balení vám poskytne detailní informace o vašem procesoru, o jeho taktech, teplotách na jednotlivých jádrech i o jejich vytížení. Jeho hlavní výhodou je spolehlivost měření a za zmínku stojí rovněž to, že ho vedle sebe snese hojně využívaný benchmark OCCT (viz níže).

Teploty vám kromě dalších informací změří i RealTemp. Navíc s ním můžete nakalibrovat DTS teplotní čidlo. Bohužel je určen pouze pro procesory Intel.

Pro majitele procesorů AMD je tu AMD64 CPU assistant. Z dalších programů poskytujících informace o CPU jsou to například Crystal CPUID a výše uvedený CPU-Z.

Někteří výrobci základních desek přidávají k svým produktům své diagnosticko-taktovací utility. Například u Gigabyte je to EasyTune, který mj. umožňuje sledování stavu systému a i základní přetaktování z prostředí operačního systému.

Tím se dostáváme k nástrojům užitečným při taktování procesoru. Jak už bylo uvedeno, lze taktovat i z prostředí operačního systému. Pokud to ale někdo myslí jen trochu vážně a chce dosáhnout optimálních výsledků, nastavuje hodnoty FSB, násobiče a dalších přímo v BIOSu. Změněná nastavení je třeba důkladně otestovat na stabilitu a eventuální přehřívání. Používáme tedy jednak software pro testování stability systému a společně s ním programy pro měření teplot procesoru. O těch je už pojednáno výše v tomto oddíle, a tak se můžeme věnovat těm zátěžovým.

Jsou koncipovány tak, aby za pomoci různých náročných výpočtů zatěžovaly procesor na sto procent a to po dlouhou dobu. Drtivá většina procesorů na takový výkon nikdy nepoběží a tak je takový úspěšně proběhlý test velice slušnou zárukou, že na daných frekvencích bude procesor fungovat spolehlivě.

Jako první zde zmíním Stress Prime 2004 ORTHOS. Používá se jako první rychlý test stability při zvyšování taktu. Pokud počítač ustojí při rozumných teplotách prvních 10 až 15 minut, lze přikročit k nasazení dalších programů. Samozřejmě ho lze použít i pro dlouhodobé testování.

Pokud CPU projde testem Orthosu, můžeme dále použít třeba již zmíněný OCCT. Defaultně provádí hodinový test procesoru a po jeho skončení dá k dispozici řadu grafů zobrazujících průběh zatížení, změny voltáže a další veličiny.

OCCT měří v průběhu testu i teploty jader. Někdy má ale problémy s jejich přesností, a tak nastupuje již uvedená rada o užitečnosti použití více programů za účelem získání objektivních výsledků. Tady je trošku problém s jeho snášenlivostí s jinými SW a z vlastní zkušenosti vím, že vedle sebe toleruje aspoň CoreTemp. Zvlášť když se už dostáváte na hranu rozumných hodnot stupňů Celsia daných pro váš procesor, je lepší vědět, kolik to hřeje co nejpřesněji. Stejně jako u Orthosu se dají nastavit i další typy testů, u OCCT je i zatěžovací test napájecího zdroje (na vlastní nebezpečí...).

Dalším oblíbeným nástrojem pro zatížení procesoru a pamětí je Prime95, který počítá prvočísla a jednou z jeho funkcí je Torture test, jehož název mluví za vše. Pokud váš počítač "přežije" několik hodin některého z těchto programů při rozumných teplotách, můžete ho na daných taktech považovat za stabilní.