Zálohování a archivace dat: jaké jsou možnosti?
17.10.2016, Jan Vítek, návod
Téma zálohování a dlouhodobé archivace dat je stále aktuální. Podívejme se na to, jaké máme dnes možnosti, kolik co stojí a jaké jsou vyhlídky, že archivovaná data na zvolených nosičích přežijí.
Kapitoly článku:
Když budeme rozlišovat zálohování dat a archivaci, musíme vzít v úvahu také schopnost různých médií vydržet v průběhu času. Běžný uživatel ocení především archivaci fotografií jako dat, která si chceme nechat v nezměněné podobě pokud možno do konce života. V jejich případě také asi nepůjde o terabajty, a tak lze říci, že se jako ideální způsob jeví vypálení na kvalitní optický disk. Jenomže musíme počítat i s tím, že je budeme muset mít i čím přečíst, takže je zřejmé, že životnost optických médií je úměrná tomu, jak dlouho nám vydrží pracovat mechanika, či prostě jak dlouho budou k dispozici potřebná čtecí zařízení. Nedá se ale říci, že by optické mechaniky měly brzy vymizet, však i dnes si můžeme běžně pořídit 3,5" disketovou mechaniku pro rozhraní USB, a to už diskety dávno považujeme za mrtvé médium.
Dá se tak říci, že ještě mnoho let bude možné najít způsob, jak dostat data z dnes aktuálních médií, a tak je třeba se ptát, zda se toho tato média dožijí. V případě optických je to jasné, u nich můžeme data na ně vypálit, média uložit a zapomenout na ně. K zajištění jejich dlouhé trvanlivosti nelze dělat nic jiného, než zajistit tmu a teplotně i vlhkostně stabilní prostředí. Jenomže v případě magnetických či elektronických médií je to jiná písnička, jelikož nejsou vhodná pro to samé, co optické disky. Nejsou navržena na to, abychom je využili stejným způsobem, a tak se od výrobců ani nedozvíme, jak dlouho jsou asi tak schopna si data udržet v případě, že zůstanou dlouhodobě vypnuta.
Co z toho vyplývá? Je třeba rozlišovat a především počítat s tím, že i přes proklamace výrobců je výdrž uložených dat značně nejistá. Však v případě optiky záleží nejen na kvalitě samotného média, ale také na kvalitě vypalovačky a způsobu zápisu. Obecně se říká, že pomalejším zápisem můžeme docílit i delší výdrže, ale kdo ví. Pokud tak máte data, o která skutečně nechcete přijít, je vhodné mít zálohovanou i zálohu, a to pokud možno na odlišných místech, aby byla minimalizovaná možnost, že o ně přijdete následkem povodně nebo jiného živlu (třeba i zločinného).
Co se týče starších médií, jako jsou magnetické pásky, v jejich případě je známo, že i když se nedostanou do kontaktu s magnetem, záznam začne postupně degradovat a rozpadat se mohou i samotné pásky. Pokud jim zajistíme optimální prostředí pro uložení, lze očekávat výdrž cca 30 let. Něco podobného platí i pro audio kazety.
Dle dosavadních průzkumů mají mít vypálená CD a DVD podobnou životnost, která se bohužel může pohybovat třeba jen kolem 5 let. Osobně mám ale vypálená CD, jejichž životnost se blíží 20 rokům a která lze bez problémů přečíst, přičemž se nedá říci, že by byla uložena v kontrolovaném prostředí (spíše poházená v různých šuplících). Ze zkušeností jiných se dá říci, že životnost i přes 20 let není výjimečná, ale o spolehlivosti blížící se 100 % se nedá mluvit. Proto je třeba jako vždy počítat s nejhorší možností, ovšem CD i DVD jsou dnes stejně za zenitem, takže jak jsou na tom Blu-ray?
V našem článku jsme se věnovali v případě Blu-ray disků především médiím firmy Verbatim, jež se chlubí, že využívá vysoce odolnou vrstvu Hard Coat odolnou především proti mechanickému poškození. To ale nezahrnuje degradaci zápisové vrstvy, i když Verbatim také mluví o "omezené doživotní záruce". Ta ale zahrnuje pouze možnost výměny v případě výrobních defektů, přičemž firma si vyhrazuje, že nezodpovídá za žádnou ztrátu dat. Blu-ray mají vydržet o něco déle než CD a DVD, ale vzhledem k tomu, že jsou nejmladší, to nemohlo být dost dobře ověřeno v praxi. Máme tu ale i další možnost.
V přehledu cen jsme zmínili také média M-Disc, která se vyrábí a prodávají v podobě zapisovatelných DVD a Blu-ray. Z nich má smysl využívat právě Blu-ray, neboť cena za 1 GB na DVD verzích je neúměrně vysoká (cca 14 Kč), zatímco za Blu-ray M-Disc dáme kolem 4 Kč za 1 GB. M-Disc jsou prezentována jako média, která mají být čitelná i po 1000 letech, a to díky speciální kovové záznamové vrstvě. Jde pochopitelně pouze o teoretickou životnost, ale ve světle toho, co se uvádí o běžných Blu-ray nebo DVD, je to daleko optimističtější.
Pokud tak potřebujete archivovat své digitální rodinné poklady a opravdu si je pojistit, Blu-ray M-Disc budou ideální volba.
Kromě pásek můžeme v tomto případě zmínit také diskety, v jejichž případě byl problém už ten, že nemusela jít přečíst třeba i hned po zápisu dat. Dnes ale máme možnost využívat jedny z nejlevnějších magnetických médií, a to 3 až 4TB pevné disky, u nichž vychází cena za gigabajt nejlevněji. Zde je třeba rozlišovat, zda budeme takový disk používat, nebo jej využijeme pro zápis dat a uschováme. V prvním případě se musíme připravit na to, že disk může vydržet sotva pár let, respektive nevíme dne ani hodiny, kdy v něm něco selže, což vychází především z jejich mechanické nátury. Stejně tak jsou disky náchylné na mechanické poškození.
Pokud ale chceme koupit disk, ten zaplnit daty a schovat, můžeme se připravit na to, že vydrží i 10 až 20 let, než magnetický zápis degraduje. Uvádí se, že síla signálu sbíraného hlavičkami se každý rok snižuje až o procento (anebo pouze o promile). Pokud ale máte zájem na tom, aby takto zapsaná data vydržela, není nic snadnějšího, než si to sami pojistit pomocí utilit jako DiskFresh. Ty fungují prostě a jednoduše tak, že uložená data zkontrolují a osvěží opětovným zápisem, což by se mělo dělat ideálně jednou za 3 roky. I zde je důležité správné uchování disků, a to v prostředí bez vibrací, při pokojové teplotě bez velkých výkyvů, při normální vlhkosti a především pokud možno ne hned vedle krabice s magnety.
V takovém případě můžete jen s minimální starostí o údržbu získat médium, které bude skladné, trvanlivé a oproti optickým médiím M-Disc cenově výhodnější i při využití 2 HDD pro uložení těch samých dat.
O využití SSD, flash disků, paměťových karet a jiných médií s elektronickými paměťmi pro archivaci se obecně neuvažuje už jen kvůli vysoké ceně za gigabajt. I přesto nás ale zajímá, jak dlouho jsou tyto paměti schopny si bez napájení udržet náboj v buňkách, a tedy i data. Oproti pevným diskům je jejich výhodou odolnost vůči nárazům a dnes už jde také o média s vyšší hustotou uložení dat, což znamená, že ta nejlepší SSD předčila rozměrově stejně velké pevné disky v kapacitě. To ale ocení pouze provozovatelé datových center, ne běžný zákazník.
Problém SSD a spol. je ten, že jejich paměťové buňky se stále zmenšují a využívány jsou pro ukládání ne jednoho, dvou, ale běžně už tří bitů a brzy i čtyř. Je také známo, že buňky fungující jako pasti na elektrony mohou časem selhávat a v případě nových pamětí se počítá už doslova každý elektron. Nikdo tak neví, jakou životnost mohou mít data uložená na novém SSD, které nebude dlouhodobě zapojeno. Vědět to ani nemůžeme vzhledem k překotnému vývoji pamětí NAND Flash a jisté je jen to, že stejně jako v případě pevných disků lze data obnovovat opětovným zápisem, což ostatně SSD využívají sama.
Můžeme také říci, že kvalitnější SSD s buňkami, které mají vydržet více přepisů (čili tzv. mazacích a zapisovacích cyklů), mají také výhled na to, aby si déle udržely v buňkách náboj. Jenomže takováto SSD se ještě více prodraží, a tak je prostě lepší použít něco jiného.
Nakonec jen pár slov ke cloudu, kde životnost dat primárně pochopitelně neovlivníme, neboť příslušný hardware a úložný prostor si spravuje či pouze pronajímá poskytovatel služby. Teoreticky se nemusíme o ztrátu dat obávat, i když možné je vše, a to i nehledě na možnost zcizení dat (hollywoodské hvězdy by mohly vyprávět). A když opět připomeneme na příkladu Microsoftu, jak snadno se mohou podmínky užívání takové služby změnit, je jasné, že cloudová úložiště v žádném případě nelze brát jako spolehlivý způsob dlouhodobého uložení dat. Spíše jde o doplňkové služby pro ty, kteří potřebují mít některá svá data neustále k dispozici a nechtějí si k tomu zařizovat osobní cloud na domácím NASu či jiném zařízení.
Zdroje: PC World, Storagecraft
Dá se tak říci, že ještě mnoho let bude možné najít způsob, jak dostat data z dnes aktuálních médií, a tak je třeba se ptát, zda se toho tato média dožijí. V případě optických je to jasné, u nich můžeme data na ně vypálit, média uložit a zapomenout na ně. K zajištění jejich dlouhé trvanlivosti nelze dělat nic jiného, než zajistit tmu a teplotně i vlhkostně stabilní prostředí. Jenomže v případě magnetických či elektronických médií je to jiná písnička, jelikož nejsou vhodná pro to samé, co optické disky. Nejsou navržena na to, abychom je využili stejným způsobem, a tak se od výrobců ani nedozvíme, jak dlouho jsou asi tak schopna si data udržet v případě, že zůstanou dlouhodobě vypnuta.
Co z toho vyplývá? Je třeba rozlišovat a především počítat s tím, že i přes proklamace výrobců je výdrž uložených dat značně nejistá. Však v případě optiky záleží nejen na kvalitě samotného média, ale také na kvalitě vypalovačky a způsobu zápisu. Obecně se říká, že pomalejším zápisem můžeme docílit i delší výdrže, ale kdo ví. Pokud tak máte data, o která skutečně nechcete přijít, je vhodné mít zálohovanou i zálohu, a to pokud možno na odlišných místech, aby byla minimalizovaná možnost, že o ně přijdete následkem povodně nebo jiného živlu (třeba i zločinného).
Co se týče starších médií, jako jsou magnetické pásky, v jejich případě je známo, že i když se nedostanou do kontaktu s magnetem, záznam začne postupně degradovat a rozpadat se mohou i samotné pásky. Pokud jim zajistíme optimální prostředí pro uložení, lze očekávat výdrž cca 30 let. Něco podobného platí i pro audio kazety.
Životnost optických médií
Dle dosavadních průzkumů mají mít vypálená CD a DVD podobnou životnost, která se bohužel může pohybovat třeba jen kolem 5 let. Osobně mám ale vypálená CD, jejichž životnost se blíží 20 rokům a která lze bez problémů přečíst, přičemž se nedá říci, že by byla uložena v kontrolovaném prostředí (spíše poházená v různých šuplících). Ze zkušeností jiných se dá říci, že životnost i přes 20 let není výjimečná, ale o spolehlivosti blížící se 100 % se nedá mluvit. Proto je třeba jako vždy počítat s nejhorší možností, ovšem CD i DVD jsou dnes stejně za zenitem, takže jak jsou na tom Blu-ray?
V našem článku jsme se věnovali v případě Blu-ray disků především médiím firmy Verbatim, jež se chlubí, že využívá vysoce odolnou vrstvu Hard Coat odolnou především proti mechanickému poškození. To ale nezahrnuje degradaci zápisové vrstvy, i když Verbatim také mluví o "omezené doživotní záruce". Ta ale zahrnuje pouze možnost výměny v případě výrobních defektů, přičemž firma si vyhrazuje, že nezodpovídá za žádnou ztrátu dat. Blu-ray mají vydržet o něco déle než CD a DVD, ale vzhledem k tomu, že jsou nejmladší, to nemohlo být dost dobře ověřeno v praxi. Máme tu ale i další možnost.
V přehledu cen jsme zmínili také média M-Disc, která se vyrábí a prodávají v podobě zapisovatelných DVD a Blu-ray. Z nich má smysl využívat právě Blu-ray, neboť cena za 1 GB na DVD verzích je neúměrně vysoká (cca 14 Kč), zatímco za Blu-ray M-Disc dáme kolem 4 Kč za 1 GB. M-Disc jsou prezentována jako média, která mají být čitelná i po 1000 letech, a to díky speciální kovové záznamové vrstvě. Jde pochopitelně pouze o teoretickou životnost, ale ve světle toho, co se uvádí o běžných Blu-ray nebo DVD, je to daleko optimističtější.
Pokud tak potřebujete archivovat své digitální rodinné poklady a opravdu si je pojistit, Blu-ray M-Disc budou ideální volba.
Magnetická média
Kromě pásek můžeme v tomto případě zmínit také diskety, v jejichž případě byl problém už ten, že nemusela jít přečíst třeba i hned po zápisu dat. Dnes ale máme možnost využívat jedny z nejlevnějších magnetických médií, a to 3 až 4TB pevné disky, u nichž vychází cena za gigabajt nejlevněji. Zde je třeba rozlišovat, zda budeme takový disk používat, nebo jej využijeme pro zápis dat a uschováme. V prvním případě se musíme připravit na to, že disk může vydržet sotva pár let, respektive nevíme dne ani hodiny, kdy v něm něco selže, což vychází především z jejich mechanické nátury. Stejně tak jsou disky náchylné na mechanické poškození.
Pokud ale chceme koupit disk, ten zaplnit daty a schovat, můžeme se připravit na to, že vydrží i 10 až 20 let, než magnetický zápis degraduje. Uvádí se, že síla signálu sbíraného hlavičkami se každý rok snižuje až o procento (anebo pouze o promile). Pokud ale máte zájem na tom, aby takto zapsaná data vydržela, není nic snadnějšího, než si to sami pojistit pomocí utilit jako DiskFresh. Ty fungují prostě a jednoduše tak, že uložená data zkontrolují a osvěží opětovným zápisem, což by se mělo dělat ideálně jednou za 3 roky. I zde je důležité správné uchování disků, a to v prostředí bez vibrací, při pokojové teplotě bez velkých výkyvů, při normální vlhkosti a především pokud možno ne hned vedle krabice s magnety.
V takovém případě můžete jen s minimální starostí o údržbu získat médium, které bude skladné, trvanlivé a oproti optickým médiím M-Disc cenově výhodnější i při využití 2 HDD pro uložení těch samých dat.
Elektronická média
O využití SSD, flash disků, paměťových karet a jiných médií s elektronickými paměťmi pro archivaci se obecně neuvažuje už jen kvůli vysoké ceně za gigabajt. I přesto nás ale zajímá, jak dlouho jsou tyto paměti schopny si bez napájení udržet náboj v buňkách, a tedy i data. Oproti pevným diskům je jejich výhodou odolnost vůči nárazům a dnes už jde také o média s vyšší hustotou uložení dat, což znamená, že ta nejlepší SSD předčila rozměrově stejně velké pevné disky v kapacitě. To ale ocení pouze provozovatelé datových center, ne běžný zákazník.
Problém SSD a spol. je ten, že jejich paměťové buňky se stále zmenšují a využívány jsou pro ukládání ne jednoho, dvou, ale běžně už tří bitů a brzy i čtyř. Je také známo, že buňky fungující jako pasti na elektrony mohou časem selhávat a v případě nových pamětí se počítá už doslova každý elektron. Nikdo tak neví, jakou životnost mohou mít data uložená na novém SSD, které nebude dlouhodobě zapojeno. Vědět to ani nemůžeme vzhledem k překotnému vývoji pamětí NAND Flash a jisté je jen to, že stejně jako v případě pevných disků lze data obnovovat opětovným zápisem, což ostatně SSD využívají sama.
Můžeme také říci, že kvalitnější SSD s buňkami, které mají vydržet více přepisů (čili tzv. mazacích a zapisovacích cyklů), mají také výhled na to, aby si déle udržely v buňkách náboj. Jenomže takováto SSD se ještě více prodraží, a tak je prostě lepší použít něco jiného.
Cloud
Nakonec jen pár slov ke cloudu, kde životnost dat primárně pochopitelně neovlivníme, neboť příslušný hardware a úložný prostor si spravuje či pouze pronajímá poskytovatel služby. Teoreticky se nemusíme o ztrátu dat obávat, i když možné je vše, a to i nehledě na možnost zcizení dat (hollywoodské hvězdy by mohly vyprávět). A když opět připomeneme na příkladu Microsoftu, jak snadno se mohou podmínky užívání takové služby změnit, je jasné, že cloudová úložiště v žádném případě nelze brát jako spolehlivý způsob dlouhodobého uložení dat. Spíše jde o doplňkové služby pro ty, kteří potřebují mít některá svá data neustále k dispozici a nechtějí si k tomu zařizovat osobní cloud na domácím NASu či jiném zařízení.
Zdroje: PC World, Storagecraft
