Záznamová média – něco z vývoje
11.4.2000, Emil Pavelka, zpráva
Děrný štítek/páska .. zavzpomínejte si s námi.
Děrný štítek, to je krásná kartička. Zřejmě první děrný štítek použil k programování tkalcovského stavu poháněného vodou Joseph-Maria Jacquard roku 1801. Nebyl to sice papírový štítek jako ten na obrázku, byl ze dřeva, ale to lze pochopit.
My jsme mohli potkat osmdesáti, nebo devadesáti sloupcový, pěkně tuhý, papírový, sem-tam s dírkou.Takový snímač děrných štítků, jako byl EC6112, jich přečetl 300 za minutu.
Děrná páska se mi už tolik nelíbí, připomíná mi to dálnopis (který ještě dnes leckde oblažuje své okolí zvýšenou hladinou hluku). Měla pět nebo osm stop a rychlost děrování kolem 50 znaků/s. Čtení bylo nejméně trojnásobně rychlejší. (Jako zástupce můžeme uvést snímač děrné pásky SPTP/3 dodávaný s několika typy snímačů z nichž nejvýkonnější dosahoval rychlosti čtení až 2000 znaků/s. Taková hračka vážila 42 kg a její příkon byl 350W).
Perličkou je tahle magnetická karta Robotron (na druhém obrázku). Vzpomněl jsem si na ni při návštěvě Paříže, po zakoupení celodenní jízdenky na metro. Proč? Tahle jízdenka je totiž její miniaturou.
Magnetická páska kazetová - šířka pásky 1/8", 2 stopy, 32 bit/mm ,rychlost přenosu dat max.10 kbit/s (například
kazetová pásková paměť CM5203 - vážila 30 kg a její příkon byl 130W).
Kotoučová - 1/2" nebo1/4", 9 stop - 8 informačních+1 paritní bit, s možností uložení 64 bitů na milimetr nebo 32 bitů na milimetr (například pásková jednotka CM5303 - vážila 60 kg, její příkon činil 750W. Na cívku o průměru 267 mm se vešlo až 20 MB, při přenosové rychlosti 36 KB/s - uff… a to u CM5302 byla přenosová rychlost 20 KB/s).
(na obrázku je páska vyfocena z obou stran - místo střihu je zvýrazněno)
Při přechodu k diskovým médiím nelze opomenout člověka jménem Alan Shugart. Ten vedl roku 1967 u IBM tým, který zkonstruoval první disketovou mechaniku. Roku 1973 vyvinula již jím založená společnost Shugart Associates rozhraní pro disketové mechaniky, které je základem těch dosud používaných, SASI (Shugart associates systém interface) - základ dnešního SCSI a disketovou mechaniku 5,25”. Při jejím uvedení už ovšem u této společnosti nepůsobil. Další jeho významnou aktivitou byl podíl na vzniku společnosti Seagate technology roku 1979, která navrhla rozhraní ST-506/412. Název tohoto rozhraní je kombinací názvů pevných disků, které tato společnost vyrobila. ST-506 (5 MB formátované kapacity) a ST-412 (10 MB formátované kapacity), který byl v počítači IBM XT při jeho uvedení.
Diskety
Disketa 8” je prababičkou disket. Používala kódování MFM. Rychlost otáčení byla 300 ot/s a vyráběla se ve třech provedeních:
Disketa 5,25” dočetl jsem se na ní, že je to formát “Mini” hmm… No menší je. To je pravda. Použité kódování je opět MFM. Rychlost otáčení 300 ot/s, až na DS HD, kde byla zvýšena na 360 ot/s. A s jakými provedeními se setkáme zde?
Disketa 3,5” něco co doposud obsahuje drtivá většina PC na světě. Stokrát zatracovaná, ale téměř nezbytná. Na rozdíl od svých předchůdkyň je mechanicky odolnější, byla totiž uzavřena do pevnějšího plastového pouzdra s krytkou čtecí štěrbiny.
To co máte doma už ovšem není historie. A tak nakonec obrázek s pěknou směsí. Ta obrovská zasypaná plotna patří Bulharskému disku ze sálového počítače SMEP. Je tam Taky Conner, jehož výrobce byl roku 1996 pohlcen společností Seagate a Miniscribe, jeden z prvních disků používaných v IBM PC, vyrobený dnes již neexistující společností.
My jsme mohli potkat osmdesáti, nebo devadesáti sloupcový, pěkně tuhý, papírový, sem-tam s dírkou.Takový snímač děrných štítků, jako byl EC6112, jich přečetl 300 za minutu.
Děrná páska se mi už tolik nelíbí, připomíná mi to dálnopis (který ještě dnes leckde oblažuje své okolí zvýšenou hladinou hluku). Měla pět nebo osm stop a rychlost děrování kolem 50 znaků/s. Čtení bylo nejméně trojnásobně rychlejší. (Jako zástupce můžeme uvést snímač děrné pásky SPTP/3 dodávaný s několika typy snímačů z nichž nejvýkonnější dosahoval rychlosti čtení až 2000 znaků/s. Taková hračka vážila 42 kg a její příkon byl 350W).
Perličkou je tahle magnetická karta Robotron (na druhém obrázku). Vzpomněl jsem si na ni při návštěvě Paříže, po zakoupení celodenní jízdenky na metro. Proč? Tahle jízdenka je totiž její miniaturou.
Magnetická páska kazetová - šířka pásky 1/8", 2 stopy, 32 bit/mm ,rychlost přenosu dat max.10 kbit/s (například
kazetová pásková paměť CM5203 - vážila 30 kg a její příkon byl 130W).
Kotoučová - 1/2" nebo1/4", 9 stop - 8 informačních+1 paritní bit, s možností uložení 64 bitů na milimetr nebo 32 bitů na milimetr (například pásková jednotka CM5303 - vážila 60 kg, její příkon činil 750W. Na cívku o průměru 267 mm se vešlo až 20 MB, při přenosové rychlosti 36 KB/s - uff… a to u CM5302 byla přenosová rychlost 20 KB/s).
(na obrázku je páska vyfocena z obou stran - místo střihu je zvýrazněno)
Při přechodu k diskovým médiím nelze opomenout člověka jménem Alan Shugart. Ten vedl roku 1967 u IBM tým, který zkonstruoval první disketovou mechaniku. Roku 1973 vyvinula již jím založená společnost Shugart Associates rozhraní pro disketové mechaniky, které je základem těch dosud používaných, SASI (Shugart associates systém interface) - základ dnešního SCSI a disketovou mechaniku 5,25”. Při jejím uvedení už ovšem u této společnosti nepůsobil. Další jeho významnou aktivitou byl podíl na vzniku společnosti Seagate technology roku 1979, která navrhla rozhraní ST-506/412. Název tohoto rozhraní je kombinací názvů pevných disků, které tato společnost vyrobila. ST-506 (5 MB formátované kapacity) a ST-412 (10 MB formátované kapacity), který byl v počítači IBM XT při jeho uvedení.
Diskety
Disketa 8” je prababičkou disket. Používala kódování MFM. Rychlost otáčení byla 300 ot/s a vyráběla se ve třech provedeních:
- SS SD (Single side single density) - jednostranné, s jednoduchou hustotou záznamu. Dosahující kapacity 400 kB (neformátovaná)
- SS DD (Single side double density) - jednostranné, s dvojitou hustotou záznamu. Dosahující kapacity 800 kB (neformátovaná)
- DS DD (Double side double density) - dvoustranné, s dvojitou hustotou záznamu. Dosahující kapacity 1600 kB (neformátovaná)
Disketa 5,25” dočetl jsem se na ní, že je to formát “Mini” hmm… No menší je. To je pravda. Použité kódování je opět MFM. Rychlost otáčení 300 ot/s, až na DS HD, kde byla zvýšena na 360 ot/s. A s jakými provedeními se setkáme zde?
- SS SD (Single side single density) - jednostranné, s jednoduchou hustotou záznamu. S kapacitou 240 kB (neformátovaná)
- DS DD (Double side double density) - dvoustranné, s dvojitou hustotou záznamu. S kapacitou 480 kB (neformátovaná)
- DS QD (Double side quad density) - dvoustranné, s čtyřnásobnou hustotou záznamu. S kapacitou 960 kB (neformátovaná)
- DS HD (Double side high density) - dvoustranné, s vysokou hustotou záznamu. S kapacitou 1,6 MB (neformátovaná)
Disketa 3,5” něco co doposud obsahuje drtivá většina PC na světě. Stokrát zatracovaná, ale téměř nezbytná. Na rozdíl od svých předchůdkyň je mechanicky odolnější, byla totiž uzavřena do pevnějšího plastového pouzdra s krytkou čtecí štěrbiny.
To co máte doma už ovšem není historie. A tak nakonec obrázek s pěknou směsí. Ta obrovská zasypaná plotna patří Bulharskému disku ze sálového počítače SMEP. Je tam Taky Conner, jehož výrobce byl roku 1996 pohlcen společností Seagate a Miniscribe, jeden z prvních disků používaných v IBM PC, vyrobený dnes již neexistující společností.
