Zdroje pro zpracování videa - televizní normy

Nejfrekventovanější zařízení, na němž se v dnešních dnech video zobrazuje je televizní přijímač. Hodně standardů má původ v televizní technice. Spousta karet pro zachytávání videa má televizní tuner integrován, ale ani jeho samostatné dodatečné pořízení není dnes nákladnou záležitostí. Začneme tedy u klasické televize.

Podíváme se, co by se nám mohlo hodit vědět.
Bohužel, jako u všeho s sebou vývoj nese nekompatibilitu. Standard není jen jeden. Takže se můžeme setkat s následujícím:
NTSC - National Television Standards Committee se ve svých variantách používá v Severní a Jižní Americe a v Japonsku. Obraz se zde skládá z 525 řádků, na nichž je zobrazováno 60 půlsnímků za sekundu (29,97 prokládaných snímků) obrazový signál je rozdělen na jasovou složku a dva rozdílové signály barvy a jasu (YIQ model).
SECAM - Sequential Couleur Avec Memoire ten je nám blíže. Kdysi se u nás používal. Dodnes tomu tak je ve Francii a Rusku. Obraz se skládá z 625 řádků, na nichž je zobrazováno 50 půlsnímků (25 prokládaných snímků). Obrazový signál je rozdělen na jasovou složku a rozdílové barvonosné signály (YCBCR model).
PAL - Phase Alternative Line je používán v naší zemi. Stejně jako u SECAMu je obraz tvořen 625 řádky, na nichž je zobrazováno 50 půlsnímků (25 prokládaných snímků). Ještě si povíme, že úplný obrazový signál je rozdělen na jasovou složku a dva rozdílové signály barvy a jasu (YUV model).
I v těchto třech normách, které se nás nejvíce dotýkají, existují podskupiny, takže dochází k dalšímu členění. Tím se ale nebudeme zabývat, protože to nepotřebujeme. Dále budeme předpokládat, že máme náš současný PAL.

Video je samozřejmě nejen obraz, ale i zvuk. Takže zabrousíme i sem. Zde můžeme narazit na následující normy:
CCIR-B/G - takzvaná západní norma, u níž je odstup mezi nosnou frekvencí obrazu a jednotlivými kanály zvuku 5,5 a 5,73 MHz.
CCIR-D/K - takzvaná východní norma. Je používána u nás. Z minulosti ji možná znáte pod označením OIRT(Organisation internationale de radiodiffusion-television). Odstup mezi nosnou frekvencí obrazu a jednotlivými kanály zvuku je zde 6,5 a 6,25 MHz. Zařízení konstruovaná pro CCIR-B/G je většinou možno na naši normu upravit, což se také často děje. Příklad takové úpravy můžete vidět na následujícím obrázku.



Rozhodně je ovšem dobré, pokud tuto úpravu zajistí dovozce a poskytne na takto pozměněný výrobek záruku (jedná-li se o novou komponentu). Nosná frekvence o níž jsme se zde zmínili, je frekvence používaná jako transportní, pro umožnění přenosu v určitém prostředí.

Zvuková norma nás bude zajímat jen tehdy, pořizujeme-li si tuner. Z kamery, televize i videa už nám jde zvuk ve formě stravitelné pro zvukovou kartu, takže si s tím nemusíme lámat hlavu.



Takhle vypadá frekvenční spektrum televizního signálu.



O HDTV(high-definition television) se jen zmíníme, ale v žádné z podob se jí zabývat nebudeme (mívají poměr stran 5:3 nebo 1.67:1, obrovské rozlišení a tomu odpovídající šířku pásma. Vyskytuje se i v neprokládané podobě.)