Takove clanky stoji za to cist. Priklady z praxe jsou nejlepsi. Pro laika srozumitelne napsano.

"Vezměte v úvahu, že to za pár kliků myší není zrovna málo; i když jde o podmíněný trest, se záznamem v rejstříku trestů může nastat velký problém např. při hledání zaměstnání, založení živnosti a tak dále.­"

Obtížnost nerozhoduje. Někoho zabít může být otázkou jednoho ohlídnutí se stranou, když vjíždím na přechod. Trest odpovídá. Stejný problém může potkat i tu druhou ženu. Dnes si běžně zaměstnavatelé projdou ­"internetový profil­" uchazeče o zaměstání. A to nemluvím o tom, když na to narazí jeji blízcí.

Paní příště použije notebook a připojí se přes nějakou Free WiFi v nějakém obchodním centru... Vím, že to nejde příkladem, ale paní vynaložila víc úsilí na svou obhajobu než na plánování svého činu. Zcela zjevně šlo o akt z afektu, kdy zjistila, že ji manžel podvádí. Tento čin nechci nijak obhajovat ­(..., ale pořád lepší než kdyby mu koupila kafe o žida...­). Rád bych zmínil jednu skutečnost, na který tento případ poukazuje. Tím je počítačová negramotnost běžných lidí, kteří stále žijí v domnění, že internet je anonymní, a že si na něm můžou dělat beztrestně cokoliv se jim zachce. Ano, myslím, že kdyby se paní připojila přes Free WiFi, náročnost její dohledatelnosti by jistě vzrostla, ale kdo ví... třeba by někde byl videozáznam, který by dokazoval, že v danou chvíli na byla v místě a pracovala na notebooku... Nejlepší by ovšem bylo, kdyby paní daný foťák s fotkou zabavila ­(coby předmět doličný­). U následného rozvodového soudu pak z manžela vytáhla poslední ­"cent­", a pomstou sousedce by pak bylo právě veřejné projednávání, a při drbání se jinými sousedy by ji mohla pořádně ­"oficiálně­" zdrbat...