BIOS - 4. díl: Advanced CMOS Setup - s větrem v zádech

APIC - vylepšený řadič přerušení

APIC (Advanced Programmable Interrupt Controller) dovoluje sdílet systémové prostředky (DMA, I/O, IRQ) několika na sobě nezávislými zařízeními. ACPI (Automatic Configuration and Power Interface) takto vlastně zajišťuje spolupráci mezi BIOSem a operačním systémem počítače (podporované jsou Windows 98 SE a novější verze). Ten pak převezme samotné řízení, přerozdělování a také správu napájení.

Proč ale dávat Windows takovou kontrolu? Jednoduše proto, že jedině tak dokáží využívat pokročilé formy šetření energií. V opačném případě by počítač nemusel být schopen obnovit stav systému uložený před vstupem do šetřícího režimu.

Povolení APIC ale může přinést i několik nepříjemností včetně občasné nestability instalovaného systému. Typickým příkladem takovýchto problémů může být třeba situace, kdy počítač běží několik hodin v kuse bez jakýchkoliv problémů, ale jakmile si chcete pustit nějaké video a trochu relaxovat, tak nemůžete, protože po několika sekundách přehrávání počítač zamrzá.

Pro správnou a bezchybnou funkci vylepšeného řadiče přerušení je třeba, aby veškeré instalované komponenty včetně jejich ovladačů podporovaly normu sběrnice PCI rev. 2.1.

Změna této položky v řádku APIC Mode (IOAPIC Function) si často vyžádá dokonce i reinstalaci Windows, při které se do systému nahrají potřebné ovladače. Pouhá změna nastavení standardně nepostačuje! Bez zmíněných driverů nebude OS schopen vůbec nabootovat, a zavádění skončí vždy strašidelnou černou obrazovkou. Nechce-li se vám reinstalovat a oželíte-li tuto funkci, stačí v BIOSu k navrácení původní funkčnosti obnovit staré nastavení.

Pozn: Existuje také několik neoficiálních postupů, které dokáží přimět operační systém, aby se smířil s novým nastavení i bez následné reinstalace. Nastíněná problematika je však velice široká, a proto se jí budu více zabývat (včetně způsobů řešení možných problémů a dalších triků) v některém z následujících dílu seriálu. Přesněji v tom, který se bude zabývat obrazovkou Power Managementu.

Stínu se bát nemusíte

Následující položka dnes nemá již téměř žádnou váhu, a tak tento odstavec můžete s klidným svědomím přeskočit. Pokud by vás ale přesto zajímalo, k čemu vlastně slouží tzv. stínování (shadowing), můžete směle číst dál.

Stínování je technologie, která zajistí kopii celého obsahu nějakého ROM čipu do operační paměti, odkud bude nadále využíván. Nastíněné bylo důležité především v minulosti, kdy byl přístup do jednotlivých čipů výrazně pomalejší než do paměti RAM.

Jako příklad můžeme uvést například stínování paměti grafické karty, které se v BIOSech dodnes vyskytuje. V řádku Video BIOS Shadowing jej tak můžete zapnout i vy. V dnešní době je to ale spíše na obtíž. Posuďte sami:

Po aktivaci této technologie jednak přijdete o určité množství paměti, jež zabere BIOS grafické karty, ale také je celkem pravděpodobné, že váš systém začne vykazovat jistou nestabilitu. Některým instalovaným programům totiž budete horko těžko vysvětlovat, že se k určitým paměťovým blokům nemají ani přibližovat, natož k nim pak přistupovat, nebo je nedejbože dokonce měnit. Z těchto důvodů doporučuji technologii vypnout nastavením hodnoty na Disabled.

Položkou, jež slouží k naprosto stejnému účelu, ovšem pro firmware (BIOS) jiného zařízení je konfigurační řádek XXXX-XXXX Shadow. K využití zmíněné funkce je také třeba, aby karta, u které chcete tuto "vymoženost" zapnout, funkci podporovala a abyste znali správný rozsah stínované paměti. V dnešní době je ale takovýto přístup již víceméně zbytečný. Windows totiž přistupují k hardwaru přímo - pomocí ovladačů.

MP nemá nic společného s vojenskou policí

MPS Version Control For OS (MPS Table Version) je dalším z konfiguračních řádků tohoto menu Setupu. Ve zkratce se dá říci, že je důležitá pouze u víceprocesorových systémů. Odtup pochází i zmíněná zkratka MPS, což značí MultiProcessor System.

Ačkoli je i dnes celkem málo uživatelů, kteří ve svém domácím počítači využívají výhod dvou (nebo i více) procesorů (vícejádrová CPU nyní vynechme), v oblasti serverů se již pěknou řádku let nejedná o žádné ohromující překvapení. Do nastavení této položky se dá zapsat v zásadě jedna ze dvou norem systému MPS - MPS 1.1 či MPS 1.4, přičemž druhá zmíněná přidává do systému několik nových vymožeností včetně podpory rozšířených konfiguračních tabulek důležitých pro podporu vícenásobné PCI sběrnice.

Důležité přitom ale je, aby se zvolenou normou uměl pracovat též použitý operační systém. Schopností práce s tou novější normou disponuje nejen dnes velice rozšířený Windows XP, ale i jeho předchůdce s rokem vydání 2000. Navíc podle mnoha informací na internetu je teoreticky možné MPS 1.4 použít i s OS Windows NT, ale s ohledem na stabilitu vám to příliš nedoporučuji.

Pozn: Operační systémy Unixové rodiny Linux často podporují normu MPS 1.4.

Stejně jako u změny položky APIC Mode je i změna tohoto řádku často doprovázena nutností reinstalace OS, což se vám může vymstít např. v případech, kdy flashujete BIOS základní desky. Stačí pak, aby v nové a aktuálně nahrávané verzi byl rozdíl oproti stávajícímu nastavení, a neznalého uživatele pak ani nenapadne hledat chybu právě zde.

V některých případech je v BIOSu zapsána fixní hodnota této položky, kterou pak nelze měnit. Ve většině případů se jedná o základní desky s podporou Pentií 4 a Hyper-Threadingu. Tedy technologie, která přidává jakoby další (virtuální) procesor - viz minulé pokračování našeho seriálu v kapitole "HT aneb Když dva dělají totéž, není to totéž".

Tímto dnes seriál ukončíme a budeme pokračovat příště.