Blendle v USA, deseticentové mikroplatby za články aneb iTunes žurnalistiky

Dnešní stav internetových médií je velmi komplikovaný zejména co se provozní stránky týče. Dlouhé roky byly placeny zejména nepřímo shlédnutím nebo klikáním na reklamy, tento způsob se ale stává čím dále méně únosným. Cena reklam má tendenci spíše klesat a kvůli velmi populárním systémům blokování reklamy se příjmy dále snižují (nemluvě o tom, že tyto systémy začínají být integrovány přímo v prohlížečích, např. od Applu nebo Opery). To má nepříznivý vliv na zisk, který čím dál častěji přechází do ztráty a média ukončují činnost nebo se snaží ztráty nějak nahradit (zablokovat přístup těm, kteří blokují, rozkouskování kapitol pro větší počet impresí,...). V budoucnu se ale možná častěji budeme setkávat s různými mediálními systémy jako je Blendle, který po Nizozemí a Německu přichází nově i do USA.
Jde o systém mikroplateb čtenářů za články, recenze a jiné. Ceny se obvykle pohybují v řádech desítek centů (obvykle kolem 15 až 30 centů, někdy ale i kolem eura/dolaru) a v americké verzi najdete např. the New York Times, Wall Street Journal, Time nebo The Washington Post. Mnoho internetových médií už nabízí různé formy předplatného. Pokud ale člověk nechce platit relativně velké částky za přístup ke všem článkům, ale chce si jen občas něco málo přečíst, je pro něj výhodnější platba za článek. A právě sem míří projekt Blendle, který byl spuštěn v roce 2014 v Holandsku a později i v Německu. K dnešnímu dni jej dle autora projektu Alexander Klöppinga používá přes 650 tisíc lidí. Je jasné, že za tímto "paywallem" nemá smysl umisťovat běžné aktuality, které si člověk může dohledat kdekoli jinde a zadarmo (úplně zadarmo ne, ve skutečnosti zaplatí shlédnutím reklamy).
Blendle spíše cílí na unikátní články, analýzy a obecně jedinečný obsah. Výsledkem by měla být i kvalitnější žurnalistika, neboť jen za jedinečný obsah bude chtít čtenář platit. Dalším důvodem je to, že čtenář má právo zažádat o vrácení peněz, pokud s článkem není spokojen, musí však uvést důvod (na výběr je např. to, že článek je příliš krátký, není o tom, o čem čekal, že bude,...). Míra vrácení peněz se údajně pohybuje mezi 4 až 10 %. Díky tomuto modelu je Blendle hodně přirovnáván k iTunes pro žurnalisty, neboť také nemusíte platit za celé médium (jako za celé album u iTunes), ale jen za konkrétní články. Je ale dobře možné, že časem začne Blendle nabízet i něco ve formě předplatného, čímž by se mohl více podobat např. slovenskému systému Piano, kde si předplácíte celý systém obsahující necelou desítku médií i filmy.
Slovensko je totiž mnohem menší mediální trh než náš a malý počet čtenářů spolu s vzrůstající oblibou systémů blokování reklamy jsou pro bezplatná média nezřídka téměř likvidační. I proto u našich sousedů najdete o něco více přímo placených médií, někdy ale od tohoto modelu upouštějí. Blendle ale není jediný systém, který se o něco podobného snaží. Konkurencí mu může být Apple News, který je ale financován reklamami. Podobně se o mediální systémy snaží Google a Facebook. Kdo z nich to vyhraje, ukáže až čas. Každopádně ideální by bylo, kdyby oněch systémů nebylo až příliš mnoho.

Ostatně i hudba má své iTunes nebo dnes především Spotify, video zase Netflix a YouTube včetně Red verze. Blendle v USA zatím běží v beta programu a nabízí místo pro 10 tisíc uživatelů. Provize pro Blendle činí 30 % z ceny článku, což je stejně, kolik si bere Apple z reklamy v systému Apple News. Zda se rozšíří celosvětově a budeme jej mít i u nás, uvidíme v budoucnu.

Zdroj: venturebeat.com, blendle.com, wired.com