Nanokrychličky rhodia umí s pomocí světla vytvořit metan
8.3.2017, Jan Vítek, aktualita
Výzkumníci z Duke University našli zajímavé využití pro nanokrychličky vytvořené z rhodia, a to jako katalyzátor, který dokáže přeměnit kysličník uhličitý a vodík v metan, pro což potřebuje pouze sluneční světlo.
Výzkumníci z Duke University tak říkají, že nanokrychličky vytvořené z rhodia mohou levně posloužit jako zdroj paliva, který je navíc rychlý a efektivní a využití se může najít třeba ve vesmírných programech nebo v enviromentální chemii. Rhodium se jako prvek platinové skupiny chová podobně jako samotná platina nebo iridium a dnes se využívá také v automobilových katalyzátorech, aby zbavovalo výfukové plyny uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidů dusíku a přeměňovalo je na vodní páru, oxid uhličitý či dusík.
Díky možnosti tvořit nanokrychličky z rhodia o velice přesných rozměrech se tak může i přesně vyladit samotný proces, který má v tomto případě pracovat předvídatelně a stabilně tvořit z CO2 a vodíku s pomocí světla metan, čili CH4. Jde přitom o absorbci viditelného světla i ultrafialového, které poskytne samo slunce, takže celý proces probíhá pod ním automaticky, není třeba žádné další energie a může být ovládán právě regulací přísunu světla. Výsledný materiál je navíc téměř čistý, takže ani není třeba jej dále zpracovávat a upravovat.
Tato technologie by mohla pomoci při vesmírných letech, a to třeba na Mars, kde téměř celou atmosféru tvoří právě oxid uhličitý. A právě rakety společnosti SpaceX mohou využívat metan jako palivo pro své motory Raptor. Možná že tedy ještě uslyšíme o této technologii právě ve spojení se společností SpaceX, ovšem i když se dá CO2 snadno získat z marťanské atmosféry, s vodíkem to bude těžší, neboť ložiska vody na Marsu tak snadno přístupná nebudou. K tomu je ale ještě dlouhá cesta, pokud po ní vůbec někdo půjde. Samotní výzkumníci z Duke University uvádějí, že zatím jen začínají objevovat možnosti skryté ve využití podobných nanomateriálů.
Zdroj: Duke.edu
Díky možnosti tvořit nanokrychličky z rhodia o velice přesných rozměrech se tak může i přesně vyladit samotný proces, který má v tomto případě pracovat předvídatelně a stabilně tvořit z CO2 a vodíku s pomocí světla metan, čili CH4. Jde přitom o absorbci viditelného světla i ultrafialového, které poskytne samo slunce, takže celý proces probíhá pod ním automaticky, není třeba žádné další energie a může být ovládán právě regulací přísunu světla. Výsledný materiál je navíc téměř čistý, takže ani není třeba jej dále zpracovávat a upravovat.
Tato technologie by mohla pomoci při vesmírných letech, a to třeba na Mars, kde téměř celou atmosféru tvoří právě oxid uhličitý. A právě rakety společnosti SpaceX mohou využívat metan jako palivo pro své motory Raptor. Možná že tedy ještě uslyšíme o této technologii právě ve spojení se společností SpaceX, ovšem i když se dá CO2 snadno získat z marťanské atmosféry, s vodíkem to bude těžší, neboť ložiska vody na Marsu tak snadno přístupná nebudou. K tomu je ale ještě dlouhá cesta, pokud po ní vůbec někdo půjde. Samotní výzkumníci z Duke University uvádějí, že zatím jen začínají objevovat možnosti skryté ve využití podobných nanomateriálů.
Zdroj: Duke.edu
