MSI Z97 Gaming 3: levný herní konkurent

Pro test chlazení byl použit procesor Intel Core i7-4770K, procesorový chladič Noctua NH-U12S a paměti HyperX DDR3 od Kingstonu. Jako grafická karta nám od minulých testů zůstal Radeon HD 4870 od MSI, který je znám jako energeticky náročná a v provozu teplá karta.

Sestava byla uložena v recenzované skříni Cooler Master CM 690 II Advanced, což je sice již trošku starší, ale i tak stále velmi aktuální model. V našem případě šlo o chlazení základní desky, čili její čipové sady a napájecí oblasti, které jsou jediné opatřeny chladiči. Dle předpokladů s chlazením nebude žádný problém, však ani nejvýkonnější procesor Intel pro LGA 1150 není nijak moc žravý a především jde již o Haswell, který má vlastní regulátor napětí. Co se týče čipové sady, pak u moderních 9 Series, kam patří i naše Z97, Intel použil 32nm výrobní proces oproti 65nm, kterým byla vyráběna generace 7 Series. Čili díky tomu můžeme také očekávat snížení spotřeby i výdeje odpadního tepla.

Počítačová skříň, aby to deska neměla úplně nejlehčí, byla vybavena jen jedním zadním 120mm ventilátorem. Teploty jsme pak měřili pomocí infračerveného teploměru Fluke 62 Mini s fixně nastavenou emisivitou na 0,95 (hodí se pro většinu materiálů), čili na povrchu chladičů. To proto, abychom vyloučili případně špatně fungující čidla, přičemž k výsledné teplotě si pak můžeme přičíst kolem 4 - 6 °C, abychom získali teplotu samotných chlazených součástek. Zde je celá sestava:

Sestava byla testována při okolní teplotě 21°C celkem třikrát, a to jednak při provozu v klidu, kdy byla teplota odečtena ihned po otevření bočnice poté, co čidlo na čipové sadě ukázalo, že se přestala měnit. Stejným způsobem pak byla měřena i v dalších dvou případech, tedy při plně zatíženém procesoru pomocí Prime95 a pak při opakovaném testu 3DMark Vantage.

S chlazením čipové sady a MOSFETů zde nebyl problém, však existují desky, které pro podobné komponenty využívají i daleko menší pasivy.

Osobně mě zajímalo, zda má nějaký smysl využití systému Direct Audio Power, čili přímého napájení zvukových obvodů pomocí konektoru Peripheral Power přímo ze zdroje. K tomu poslouží redukce, jejíž prostřednictvím přivedeme k speciálnímu konektoru na spodní hraně desky napětí 5 V. Dle MSI to má zajistit lepší a stabilnější napájení, což bude mít za následek lepší zvuk. V originále se tedy píše o explozivních zážitcích z čistého zvuku, abyste o to nebyli ochuzeni.

Na desce je přepínač, kterým zapneme režim Direct Power Mode. Sluší podotknout, že zvukovka funguje v režimu Direct Power i bez zapojeného napájení ze zdroje, takže nejde o to, že by byla pak napájena výhradně přes tento konektor. Můžeme ale snadno a za běhu vyzkoušet, co se se zvukem stane po aktivaci onoho režimu. Vzal jsem si tedy velká sluchátka, jal se přepínat a poslouchat, zda hlasitá a dynamická hudba v kooperaci s Direct Power Mode nezajistí nějaké explozivní zážitky. Nicméně jediný efekt byl ten, že po přepnutí se zvuk občas na krátký moment přerušil, ovšem že by pak něco znělo jinak a lépe, to jsem nezjistil, čili můj subjektivní dojem je takový, že Direct Power Mode neměl žádný dopad.