Vodní chlazení a dnešní nabídka

Za seriálem o nabídkách výrobců v oblasti počítačového chlazení uděláme dnes tečku formou článku věnujícímu se vodnímu chlazení a všemu, co s tím souvisí. Nesmí chybět tedy odkazy na předchozí díly, jež se týkaly počítačových skříní, chladičů procesorů a grafických karet.

• Počítačové skříně: jaká je dnes nabídka?
• Chladiče procesorů a dnešní nabídka
• Přehled chladičů grafických karet¨

Jak je na tom vůbec v těchto dnech vodní chlazení domácích počítačů? Na to není snadné odpovědět, ovšem pokud se nad tímto tématem zamyslíme, objeví se tři přetrvávající trendy. Jednak to jsou nenapravitelní kutilové, kteří si jsou schopni svého vodníka stvořit s využitím autovrakoviště, kovošrotu, železářství, domácí dílny a vlastních rukou. Ti šikovní se rozhodně nemají za co stydět, ale jen málokdy se jim podaří s pomocí běžných nástrojů stvořit to, co si mohou za peníze koupit od profesionálních výrobců.
Profesionální firmy, jež se přímo orientují na vodní chlazení, nejsou ve světě reklam příliš patrní, ale jejich práce mluví obvykle sama za sebe. Zmínit můžeme německý Innovatek a americké Danger Den, Swiftech či Koolance. Tito výrobci jsou schopni dodat celé kity pro vodní chlazení, ale také jednotlivé komponenty. Od zákazníků se očekávají jisté odborné znalosti, aby si byli schopni své vodní chlazení sami sestavit, protože to za ně nikdo neudělá (i když za láhev rumu třeba i ano).
A nakonec to jsou firmy, jež se zaměřují na masy, takže je o jejich produktech pochopitelně slyšet daleko nejvíce. Obvyklé také je, že v případech produktů od těchto firem není uživatelům obvykle nabídnuta ta nejvyšší kvalita, což se dá pochopit, ale především se naprosto trestuhodně zapomíná na největší potenciál vodního chlazení - vysoký výkon při nízkém hluku. Zákazníci se tak mohou často nachytat na silné marketingové řeči, aby pak nakonec seděli u řvoucího chladiče s hlučnou pumpou a užívali si výkonu, jejž je jim schopný přinést daleko levnější moderní vzduchový chladič. To však nemusí být pravidlem.
Mezi takové výrobce, kteří nemají vodní chlazení jako svou specializaci, můžeme zařadit Cooler Master, Gigabyte, Thermaltake, Zalman a nedávno také výrobce skříní SilverStone. Společným jmenovatelem těchto firem je, že jejich nabídka v porovnání s přechozími výrobci je omezená a také ceny bývají o něco nižší. Ovšem celková kvalita i výkon je často pochopitelně nižší také. V tomto případě se také setkáme především s celými kity vodního chlazení, jež přichází jako celek a dalších samostatně zakoupitelných komponent nebývá mnoho, což platí především pro bloky moderních a výkonných grafických karet.

Co je vše potřeba?

Abychom se na dalších stránkách mohli zabývat nabídkou firem, je vhodné si krátce připomenout, co vše je pro sestavení systému vodního chlazení třeba a také čím můžeme svůj systém případně ještě vylepšit. Dá se říci, že bezpodmínečně nutné jsou tři hlavní komponenty pospojované hadičkami s chladicím médiem - vodní blok, vodní pumpa a radiátor (tepelný výměník).

Vodní blok je základním stavebním kamenem, jenž v procesu odvedení tepla stojí na prvním místě. Jeho úkolem je za pomoci proudícího chladicího média odebírat tepelnou energii od procesoru a transportovat ji dále. Může se také zdát, že na této komponentě ani tak moc nezáleží, ale je tomu právě naopak. Vodní bloky od dob klasických hadů prošly velkým vývojem s cílem nalézt optimální podobu vnitřní struktury, aby byl výkon co nejlepší. Počítá se s odporem kladeným médiu s použitím různých pump, tvořícími se turbulencemi kolem žeber, efektivitou proudění média skrz různé části bloku, atp. Dnes je to tedy spíše věda.
Pokud je vodní blok základním kamenem, pak vodní pumpa je srdcem chladicího systému. Jejím úkolem je pohánět médium skrz celý okruh a to co možná nejtišeji. V minulých dobách byly velmi populární akvarijní pumpy, například od nesmrtelného výrobce EHEIM, ovšem dnes je již nabídka mnohem pestřejší. Co se týče rozdělení typů, rozeznáváme dva základní - průtokové a ponorné. Jak již jejich označení napovídá, průtokové pumpy potřebují ke své práci jen přívodní a odvodní hadičku, zatímco ponorné potřebují být naloženy v lázni média, což činí jejich provoz méně pohodlným. Dnes se však setkáme snad jen s průtokovými.
A třetí hlavní komponentu - radiátor - bychom mohli trošku pokřiveně přirovnat k plicím, protože ty naši krev obohacují o kyslík, ale radiátor má za úkol médium spíše ochudit. Skrz jeho trubky, na něž bývají velmi hustě upevněna jemná žebra, proudí médium a ochlazuje se, aby si mohlo zase onen nekončící koloběh přes pumpu a blok zopakovat. A na radiátoru také velmi závisí celkový výkon a hlučnost systému. Největší výhodou je, že může být v podstatě libovolně velký, za čímž stojí celá myšlenka vodního chlazení - odvést teplo někam, kde se s ním můžeme lépe vypořádat.
Na to ovšem někteří výrobci zapomínají a nabízí jen malé radiátory pro jeden 120mm ventilátor a někteří je dokonce strkají do modulů určených pro 5,25" šachty skříní. Tím se celá myšlenka vodního chlazení zabíjí a uživateli zůstane pouze vědomí, že má také svého vodníka. Radiátory můžeme také rozdělit na dva hlavní typy - aktivní (často automobilové chladiče) a pasivní, jež bývají rozměrnější s hrubšími žebry, ale zato naprosto bezhlučné.

Vše se musí samozřejmě pospojovat hadičkami, kde máme na výběr především mezi materiály PVC a silikon, vybereme si dle toho velikost fitinek a celkový okruh se musí rovněž naplnit chladicím médiem, tedy nejlépe destilovanou vodou s příměsí nějaké látky zabraňující růstu řas a také korozi, pokud v okruhu máme zároveň měď i hliník bez eloxování.
Aby se nám však ono chladicí médium médium do okruhu lépe dostávalo, je vhodné si pořídit rovněž vhodnou expanzní nádobu, která dovolí zvýšit objem celé soustavy. Některé expanzní nádoby jsou také již prodávány jako součást vodní pumpy, což zjednodušuje celkovou instalaci, protože se nemusíme starat o to, jak "expanzku" dodatečně připevnit a vést k ní od pumpy další hadičku. A nesmíme zapomenout také na jistá All-In-One řešení některých výrobců, kteří nám dokáží v jedné krabici poskytnout řídicí jednotku, pumpu, expanzní nádobu a klidně i radiátor, takže jediná další součást takovéhoto produktu je vodní blok.
Ten samozřejmě nemusí být pouze jeden, takže jestli máme k dispozici dostatečně silné chlazení a výkonnou pumpu, můžeme si do série, nebo i paralelně snadno zapojit další bloky pro chlazení čipové sady, grafických karet, MOSFETů, paměťových modulů, pevných disků a někdo tak dokonce chladí i napájecí zdroj, což však není tak jednoduché.
Nyní se už dostáváme k drobnějšímu příslušenství, kam patří třeba průtokoměry, aby bylo jasně vidět, že médium opravdu koluje, teploměry pro odečítání teploty média (třeba i před a po projití radiátorem), odhlučňovací podložky pro montáž pumpy a pak třeba pružinky zabraňující zlomení hadiček v ostrých ohybech, či záslepky pro vyvedení hadiček mimo skříň. O ventilátorech se zde ani zmiňovat nebudu, protože to už bychom trošku odbočovali mimo zamýšlenou oblast. Ty jsou ale samozřejmě také velmi důležitou součástí vodního chlazení, pokud tedy využíváme radiátory, jež jsou pro ně uzpůsobené.