Začínáme s PDA: co je dobré vědět

Co je to PDA?

Kapesní počítač neboli PDA (personal digital asistant, v překladu osobní digitální asistent) je přístroj nabízející řadu funkcí stolních počítačů v malém "balení". PDA jsou jen o málo větší než mobilní telefony, avšak co se dovedností týče, dokáží toho několikanásobně více. Stejně jako PC se skládají ze základní desky s procesorem (200 – 600 MHz), místo pevného disku se pro ukládání uživatelských dat používá flash paměť, klasickou paměť závislou na dodávce elektrické energie v PDA najdeme také (slouží pro potřeby spuštěných programů).
Integrovaná paměť většinou nestačí, což ale příliš nevadí, protože většina dnešních PDA disponuje slotem na paměťové karty CF, SD či micro SD (tj. ty druhy karet používaných např. ve fotoaparátech či MP3 přehrávačích).


Paměť u PDA

U paměti se na chvíli zastavme. Přístroje se značkou HP, Asus, či třeba Acer, tj. všechny používající Windows Mobile, nabízí uživateli dva druhy paměti. Prvním typem je RAM, paměť umožňující čtení a zápis. Slouží jak pro potřeby operačního systému, tak i pro právě běžící aplikace. Data uložená v RAM jsou závislá na přísunu elektrické energie, tzn. že po resetu se data ztratí. U dnes prodávaných přístrojů začíná velikost RAM na 64 MB s tím, že pro potřeby uživatele zůstane k dispozici cca 25 – 35 MB. To je dost paměti pro práci s cca 4 aplikacemi současně (záleží samozřejmě na paměťové náročnosti jednotlivých programů). Je však třeba vzít v potaz, že některé programy (zejména hry) potřebují ke spuštění několik desítek MB RAM. Pokud tedy plánujete používat kapesní počítač také jako herní konzoli, je vhodné být při výběru patřičného modelu obezřetný.

Druhým typem paměti používané ve Windows Mobile zařízeních je Flash ROM obsahující operační systém. Krom toho nabízí Flash ROM i několik desítek, u nových modelů dokonce stovek, megabajtů prostoru pro uložení uživatelských dat (programů, hudby, obrázků atp.). Tato paměť nepotřebuje k uchování dat stálý přísun energie, takže pokud z PDA vyjmete akumulátor, o dokumenty a jiná data nepřijdete. Vzhledem ke stále klesajícím cenám paměťových karet není třeba kapacitě ROM paměti přisuzovat přílišnou důležitost.

U nových kapesních počítačů s Palm OS se většinou uvádí jen jedna hodnota kapacity paměti. Jde o Flash ROM obsahující samotný systém a slouží také k uložení programů a jiných dat. Pokud plánujete pořízení vysokokapacitní paměťové karty, není třeba se kapacitou Flash ROM příliš zabývat. Jen je třeba dbát na to, aby bylo k dispozici alespoň 4 – 5 MB volných, jinak bude přístroj pracovat pomaleji než obvykle.

Palmy disponují také RAM pamětí, výrobce (tj. společnost Palm) však na webu tuto hodnotu neuvádí. Např. Palm TX, současný nejlepší a vlastně i jediný u nás dostupný model Palmu, má 32 MB RAM. Nižší hodnota RAM ve srovnání s Windows Mobile zařízeními není na závadu, protože Palm OS aplikace mají menší paměťové nároky. Druhým důvodem je fakt, že možnost práce s více programy současně není na takové úrovni jako u Windows Mobile. V případě Palmu de facto nelze pracovat s více aplikacemi současně, jen některé programy (nejčastěji IM klienti a přehrávače multimédií) dokáží běžet na pozadí.


Zpracování PDA

Většinu čelní stěny přístroje zaujímá displej, ten je dotekový (ovládá se dodávanou tužkou, tzv. stylusem), rozlišení se pohybuje od 160 x 160 bodů (u starších přístrojů) po 640 x 480 o úhlopříčce kolem 3,5 – 4", ale začínají se pomalu prodávat i modely s větším rozlišením. Pod displejem najdete několik tlačítek pro spouštění aplikací a interakci s přístrojem. Dnes prodávané přístroje disponují displejem o rozlišení alespoň 240 x 240 bodů s podporou 65 tisíc barev.
Klávesnici pro psaní textu u většiny PDA nenajdete. Můžete si ale nechat na displeji zobrazit malou klávesnici a dodávanou tužkou (ano, jde o dříve zmíněný stylus) na jednotlivá písmena a jiné znaky "ťukat" (tzv. tapat). Román sice tímto způsobem nenapíšete, ale pro zaznamenání schůzky klávesnice na displeji stačí.

Pokud máte trochu trpělivosti, můžete zkusit i systém pro rozpoznávání psaných znaků, kterých existuje několik v závislosti na použitém operačním systému (viz dále). Jedno však mají všechny společné – aby uživatel nepotřeboval několikadenní trénink, vychází tyto systémy z kapitálek. Velké písmeno je totiž těžko zaměnitelné s jiným, tzn. pokud se trochu odchýlíte od výrobcem použitého tvaru písmena (např. u "B" nakreslíte horní "bříško" znatelně větší než spodní), přístroj by měl i tak písmeno rozpoznat.

Tím jsme zmínili i jednu z největších nevýhod rozpoznávání psaných znaků – pokud máte velmi specifický rukopis i při psaní kapitálek, na rozpoznávání písmen raději zapomeňte. "Vyťukávání" textu stylusem na softwarové klávesničce na displeji bude rychlejší a přesnější způsob psaní. Ani to však není spásné řešení, např. při cestě kodrcajícím se autobusem je obtížné strefit se do kýženého písmenka.

Ve srovnání s hardwarovou QWERTY klávesnicí má rozpoznávání textu a softwarová klávesnice zobrazená na displeji jednu výhodu – obojí je mnohem operativnější. Vzhledem k tomu, že velká část QWERTY klávesnic u kapesních počítačů je vysouvací, vyplatí se pro napsaní krátké poznámky či vytvoření nové schůzky použít softwarovou klávesnici či rozpoznávání textu.
Jste-li vášnivým psavcem, můžete si vybrat některý z přístrojů nabízejících hardwarovou QWERTY klávesnici. Je však třeba mít na zřeteli, že výrobci PDA s hardwarovou klávesnicí většinou neintegrují do přístroje rozpoznávání písma, neboť je díky přítomnosti "velké" klávesnice ve většině případů zbytečné. Když vám nebude stačit ani tohle, lze u několika modelů připojit klasickou PC klávesnici s USB konektorem, případně si vyberte některou z nabízených univerzálních PDA klávesnic připojitelných přes Bluetooth či infračervený port.