Kam směřují PDA zařízení?

První zajímavou věcí jsou palivové články, o kterých již byla u nás řeč.

Majitelé starších diářů jistě s nostalgií vzpomínají, jak jejich kapesní hračky vydržely běžet týdny až měsíce na pár baterií. Poté se hlad po proudu z mnoha důvodů (barevné displeje) zvětšoval rychleji, než kapacita akumulátorů, což vedlo k nevyhnutelné věci - zkrácení výdrže na pouhé hodiny.

Dnes je zvykem ukládat PDA přes noc do kolébky (jak romantické...), aby druhý den začínalo plně odpočinuté a nabité novou energií (doslova). Lidé, kteří cestují, si také našli náhradní cesty k nabíjení (autoadaptéry), ale stále to není ono - prostě máte stále starost navíc.

Řešením by snad mohla být technologie umožňující napájení (nejen) PDA metanolem, který se proměňuje za poměrně jednoduché chemické reakce ve vodu, oxid uhličitý a energii.

Technologie má samozřejmě ještě svoje mouchy - např. kam s přebytečnou vodou, mimochodem, poslední prototypy vrací vodu do nádržky s metanolem a chytrá elektronika přizpůsobuje práci čerpadla a konverzní jednotky stále se snižující hladině metanolu. Možná se tak už brzy dočkáme doby, kdy budou stát třeba na benzínové pumpě hned vedle stojanu s AAA bateriemi jejich metanolové sestry.

Dalším kandidátem na zpříjemnění práce s PDA je displej umístěný velmi blízko očím.

Je pochopitelné, že každý by chtěl pracovat s daty na pořádně velkém monitoru, ovšem, pouze v případě, že by sebou nemusel tahat 20ti kilový kus hardwaru. Jednou z možností, jak se s tímto problémem vypořádat, by mohly být tzv. "near-eye" displeje (český pojem "blízkooční" raději nebudu používat, aby se, nedejbože, neuchytil...). Tyto displeje jsou umístěny blízko u oka a člověk má pocit, že se dívá na velký monitor třeba ze vzdálenosti metru.

Modely s jedním okem celým napevno zakrytým displejem a druhým odkrytým k volnému rozhlížení mají jednu zásadní nevýhodu. Přeneseně řečeno, zdá se, že autor tohoto nápadu zjevně neznal česká města, protože by s podobnou věcí na nose a bez prostorového vidění okamžitě spadl do nějakého výkopu.

Dle studie uspořádané Ohio State University se lidem, kteří toto příslušenství testovali, zdálo používání displeje zabudovaného na obroučce stejně příjemné, jako běžný monitor.

Každé PDA s displejem na brýlích je ale samozřejmě také potřeba nějak ovládat, techničtí vizionáři to vidí na malé trackbally, které budou zabudovány přímo do handheldů.

Co dodat? Že by návrat ke kořenům a starým dobrým (pevným) kostěným obroučkám?

Posledním zlepšovákem jsou virtuální klávesnice. Graffiti a další systémy pro rozpoznávání psaného písma nejsou špatné, ale co uživatelé potřebují je věc, na kterou jsou zvyklí a mají ji zažitou - a přesně tou je obyčejná kancelářská klávesnice.

Přesto, že například společnost Stowaway nabízí již nějaký čas skládací klávesnice, bylo by skutečně skvělé mít velkou klávesnici k dispozici v kapesní velikosti. Nezní to tak nemožně, jak se na první poslech zdá.

Virtuální klávesnice je v podstatě laserový projektor, který promítá obraz klávesnice na hladký povrch, na který lze potom "psát" jako na klávesnici. Stejně jako PDA s displejem na brýlích budou mít i nadále obvyklé displeje, tak samozřejmě i PDA s virtuálními klávesnicemi budou mít i nadále alternativní způsob zadávání znaků, hladký povrch totiž není vždy a všude k dispozici.