Zalman Reserator 2 - tichost sama

Instalace a zprovoznění

Instalace a následné zprovoznění vodního chlazení Reserator 2 se skládá ze dvou hlavních kroků, které můžete učinit nezávisle na sobě. Jednak je to naplnění vlastního rezervoáru chladicím médiem, pro něž budete právě potřebovat krátkou hadičku a propojovací kablík, které jsme viděli v příslušenství. A dále je to instalace vodních bloků, jejich propojení a vyvedení hadiček ven z počítače.
Naplnění rezervoáru má jeden zásadní problém, že je nutné někde získat 12 V stejnosměrného proudu, takže pokud nemáte po ruce nějaký zdroj, budete muset použít počítač. Předtím ale je ještě nutné, abyste k tělesu přišroubovali stabilizační nožky, odšroubovali víko od jeho zadní části a nalili do ní antikorozní roztok a litr destilované vody. Poté Zalman instalaci popisuje tak, že je nutné ze základní desky počítače vypojit veškeré napájecí kabely, malým kablíkem spojit na 20/24pinovém ATX konektoru zelený kabel se zemí, čímž se zdroj zapne, propojit výpuště Reseratoru krátkou hadičkou pro vytvoření okruhu a nakonec zapojit napájecí kabel do sítě a Peripheral Power ke zdroji. Nevím, jak u Zalmanu přemýšlejí, ale mě nenapadl jediný důvod, proč bych prostě nemohl použít jeden z volných Peripheral Power konektorů třeba i běžícího počítače a na co bych měl provádět takové opičárny s odpojováním kabelů. Krom toho jsem stejně raději použil vlastní zdroj stejnosměrného proudu, protože se s ním lépe pracuje.

Poté je nutné pozorovat na indikátoru průtoku, jestli médium uvnitř Reseratoru 2 dobře proudí, jestli tam nejsou stále bubliny. Při tomto je dobré napájení aspoň jednou odpojit, počkat, až se tekutina ustálí a následně opětovně zapnout. Pokud tekutina necirkuluje dobře, je možné chladič naklonit až o 70° a střídavě zapínat a vypínat pumpu pomocí předního tlačítka, až se situace spraví. Poté máme samotný reservoár připravený a můžeme se pustit do instalace vodních bloků, což je i dalším krokem v manuálu.
Vodní bloky mají vlastní manuály a podle nich se musíme při jejich instalaci také řídit. Vše je ale velice snadné, což pro starší AMD procesory v případě CPU bloku platí dvojnásob. Stačí jednoduše aplikovat teplovodivou pastu, přiložit blok a zajistit jej pomocí dodávané přítlačné spony. U procesorů Intel je nutné pouze použít dodávaný rámeček a na něj blok pomocí jiných spon přišroubovat.

U grafické karty se situace liší podle rozteče a umístění montážních otvorů. Na připravené packy bloku si našroubujeme do zvolených pozic jakési ‘distanční šroubky’, kartu na vodní blok s namazaným GPU nasuneme a z druhé strany ji přišroubujeme. Přitom samozřejmě nesmíme zapomenout na ochranné podložky, aby nedošlo k poškození PCB. Situace je tedy jasná i zde. Zbývá do jedné z pozic nainstalovat záslepku, skrz níž dovnitř projdou hadičky a také kabel na 12 V a všechny komponenty pospojovat hadičkami. Pak je třeba vše vyzkoušet v testovacím provozu a zjistit, zda někde neteče médium ze spojů či snad z bloků a zde se právě hodí, když vodní chlazení bude operovat bez napájené základní desky a veškerých vodou chlazeních komponent. V tomto případě jsem ale také raději použil externí zdroj. A pokud máte rádi menší riziko a natolik si věříte, jistě by se nic nestalo, kdybyste počítač prostě a jednoduše zapnuli, protože naplnění hadic trvá pár okamžiků a komponentám se za takovou dobu nic nestane.
Nakonec je ještě důležité sdělit, že počítač a Reserator 2 mají být položeny ve stejné výšce, jinak by se mohlo stát, že chlazení nebude fungovat korektně, nebo nebude fungovat vůbec.
Víme tedy, jak se má Reserator 2 nainstalovat, ale jaké jsou reálné postřehy z této akce? V podstatě veskrze dobré, až na menší zádrhely. Co se týče naplnění rezervoáru, pak to proběhlo v podstatě bez problémů. Do zadní věže jsem nalil médium až téměř po okraj, zapnul jeden kabel do sítě a do druhého přivedl ze zdroje +12 V. Čerpadlo Reseratoru 2 se kuckavě rozjelo a po chvíli se modré podstvícení předního panelu změnilo v hrozivě červenou a ozval se pískot. Čerpadlo jednoduše nebylo s to překonat odpor vzduchu uvnitř trubek a indikátor průtoku se zastavil. Stačilo rezervoár podle instrukcí naklonit a pětisekundovým stiskem předního tlačítka zařízení restartovat. Po ještě jednom vypnutí byly vzduchové bubliny ty tam a rezervoár byl připraven. Přední tlačítko má však ještě jednu, zdánlivě nedůležitou funkci, za kterou si však Zalman zaslouží pochvalu. Jeho krátkým stiskem totiž můžete podsvícení vypnout, což v noci rozhodně přijde vhod. Osobně mi ostré modré světlo velmi leze na nervy a čekám na konec této módy jak na smilování.
Následovalo už jen propojení hadiček s nainstalovanými bloky, kdy je nutné dbát na to, aby se hadičky nikde nezlomily, protože jsou poměrně měkké. Zde jsem nebyl nadšen z toho, že je nutné vzít konce výpustí z odvzdušňovací hadičky, protože jiné v balení nejsou. To však znamená jejich odříznutí, protože z hadiček vytáhnout nejdou ani velkou silou. Propojení hadiček je již jasné. Z otvoru Reseratoru 2 označeného jako OUT povedeme hadičku a připojíme ji do středu procesorového bloku. Dále následuje grafická karta a nakonec zpět do otvoru IN. Tím je okruh uzavřen a zbývalo před ostrým provozem nechat chlazení běžet několik minut bez zapnutého počítače, aby se projevily případné netěsnosti, ale vše bylo v pořádku, takže byly na čase testy.


Testovací sestava:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: AMD Athlon 64 FX-55@2.6GHz - zvýšené napětí z 1,5 V na 1,55 V
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: Gigabyte Radeon X1950 GT 256 MB - jádro 600 MHz
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Teplotní testy

Sledování teplot muselo kvůli koncepci tohoto chlazení probíhat dlouhodobě - jedná se o pasivní chlazení, takže se zde velmi projevuje jeho setrvačnost, kdy se dlouhou dobu zahřívá a také samozřejmě dlouhou dobu ochlazuje. Nejdříve jsem vyzkoušel, jak je Reserator 2 schopen ochladit procesor Athlon 64 FX-55, jenž byl provozován na základní frekvenci 2,6 GHz, ale bylo mu jako u testů CPU chladičů zvýšeno napětí na 1,55 V. V klidovém režimu byl procesor chlazen na 32 °C, přičemž okolní vzduch měl po dobu provádění testů 22 °C (+/- 0,5 °C). Po zapnutí zátěže teplota téměř ihned vyskočila na 40 °C a poté hodinu pozvolna stoupala až na 49 °C. Vypnutí Prime95 způsobilo okamžitý pokles teploty procesoru na 38 °C a poté se muselo na další poklesy dlouho čekat. S ohledem na zvýšenou voltáž je to však velmi dobrý výsledek, i když výkonné vzduchové chladiče dokáží tento procesor chladit lépe.

Dalším krokem bylo zapojení grafické karty Radeon X1950 GT do okruhu. Ten byl přetaktován na 600 MHz, tedy ještě o 25 MHz více, než mají Radeony X1950 Pro. Jak zareagovaly teploty procesoru na přítomnost grafické karty v okruhu, to je vidět na dolním obrázku. Chlazení tedy dokázalo v normálních podmínkách bez problému uchladit tepelně velmi výkonný procesor a přetaktovanou grafickou kartu, která je však již starší. Otázkou je, zda by Reserator 2 měl dostatečný výkon i na připojení moderní grafické karty, avšak chlazení takové GeForce 8800 GT by němělo být problém.

A nakonec musím zmínit vlastnost asi nejdůležitější a tou je v podstatě bezhlučný provoz. Chlazení bylo slyšet pouze tehdy, když byl rezervoár přímo na desce stolu, kde se projevovaly vibrace čerpadla jemným vrněním. Stačí jej ale položit na koberec, nebo jinou měkkou podložku a rázem je vrnění to tam.