Podobně jako UNIVAC 1101 (UNIVersal Automatic Computer 1101) nebo také ERA 1101 byl i UNIVAC 1102 (ERA 1102) sálový počítač z padesátých let minulého století, navržený Engineering Research Associates a vybudovaný ve společnosti Remington Rand pro Arnoldovo inženýrské výzkumné centrum Letectva Spojených států amerických. Vycházel z předchozího modelu 1101, oproti kterému měl magnetickou bubnovou paměť s menší kapacitou (8 192 slov o délce 24bitů). Mezi lety 1954-1956 byly dodány tři kusy za cenu celkem 1,4 milionu amerických dolarů. Ty byly připojeny na větrné tunely, kde zpracovávaly výsledky měření, výstup pak byl tištěn pěti elektromechanickými psacími stroji, pěti děrovačkami děrných štítků a čtyřmi plottery.

Ještě před dokončením sálového počítače UNIVAC 1101 (UNIversal Automatic Computer 1101) byla společnost Engineering Research Associates pověřena americkým námořnictvem pro vývoj a výrobu ještě výkonnějšího systému, nazvaného Atlas II. Vycházel z UNIVACu 1101 a vedle magnetické bubnové paměti o kapacitě 16 384 balíků dat o délce 24 bitů měl k dispozici i 36 Williamsových trubic o kapacitě 1 024 bitů, celkem tedy 1 024 slov o délce 36 bitů; do obou pamětí se přitom dalo přistupovat přímo. Systém používal 36bitové instrukce (6 bitů pro operační kód a 15bitová dvojice pro adresu operandu).

Roku 1952 se ERA dotázala námořnictva, zda může systém komerčně prodávat, načež svolení bylo uděleno s podmínkou, že budou odstraněny některé specializované instrukce. Systém byl představen výrobcem (Remington Rand) roku 1953 jako UNIVAC 1103, roku 1956 jej nahradil UNIVAC 1103A (UNIVAC Scientific), který nepříliš spolehlivé Williamsovy trubice nahradil pamětmi s magnetickými jádry o kapacitě 12 288 slov ve třech bancích po 4 096. Přidány také byly instrukce pro počítání s plovoucí desetinnou čárkou a HW přerušení.

Vůbec prvním komerčně vyráběným počítačem ve Spojených státech amerických byl UNIVAC I (UNIVersal Automatic Computer I). Za jeho návrhem stáli z převážné části J. Presper Eckert a John Mauchly, mj. designéři ENIACu, v rámci jejich společnosti (Eckert-Mauchly Computer Corporation), později odkoupené Remington Rand. První model byl dodán 23. března 1951 a uveden do provozu 14. června v Úřadu sčítání lidu USA. Zajímavostí je, že pátý dodaný model spočítal z 1% vzorku populace výsledek prezidentských voleb roku 1952. Počáteční cena 150 tisíc amerických dolarů narostla až na 1,25-1,5 milionu, prodáno však přesto bylo 46 kusů.

UNIVAC I používal na 5 200 elektronek a vážil 13 tun, přičemž při spotřebě 125 kW zvládl 1 905 operací za sekundu (pracoval tedy na frekvenci 2,25 MHz). Hlavní paměť sestávala ze sta rtuťových pamětí se zpožďovací linkou o celkové kapacitě 1 000 slov o délce 12 bitů, I/O paměť pojala 60 balíků dat. Do jednoho slova se vešly dvě 6bitové instrukce, existovaly ale i speciální verze Ovedrive se třemi 4bitovými instrukcemi. Sčítání trvalo 0,525 ms, dělení 2,15 ms. Systém byl sice vnitřně binární, ale navenek dekadický. Jedinou periferii skutečně připojovanou k UNIVACu I byla pásková mechanika UNISERVO s kapacitou 128 znaků/palec, mohl ale číst i pásky UNITYPER s kapacitou 20 znaků/palec. Později byla se systémem dodávána i off-line čtečka a děrovačka děrných štítků, spolupracující přímo s páskovou knihovnou.