Počítačové skříně, které ovlivnily svět PC
9.6.2015, Jan Vítek, článek
Skříně pro PC nejsou hardware, který by často procházel velkými změnami. Dá se říci, že ty už jsou za námi a další nemáme v dohledu. Stojí tedy za to se ohlédnout za jejich vývojem a představit si i zajímavé specialitky.
Kapitoly článku:
V devadesátých letech byla počítačová skříň ryze účelovým kusem hardwaru, který měl za úkol držet komponenty pohromadě, chránit je proti vnějším vlivům, zajistit jim uzemnění a také alespoň trošku utlumit hluk. Téměř nikoho v té době nezajímal vzhled počítačů PC a ten se více začal řešit až poté, co výrobci skříní zareagovali na poptávku a začali na trh chrlit modely, kterými se snažili odlišit od ostatních a nabídnout zákazníkům originální design, lepší chlazení či různé přídavné funkce.
- starší BigTower od firmy Chieftec -
My jsme na našem serveru začali reagovat na košatou nabídku počítačových skříní v roce 2003, kdy Martina Štěpánka zaujal hliníkový Fortrex AL-750 a od té doby jsme recenzovali už řadu různých modelů, mezi nimiž nechyběly další hliníkové modely, multimediální skříně, řada herních modelů nebo také skříň fungující jako chladič pro celou sestavu. Můžeme si tak zmapovat jejich vývoj za více než desetileté období, kdy se také objevila a buď přetrvala nebo zanikla řada trendů. Pokud jde o ty zaniklé, vzpomenout můžeme třeba na formát BTX nebo nadužívané lesklé materiály, či popřípadě na technologii NVIDIA ESA.
Všichni jistě dobře znáte formát ATX, kterým se označují jak základní desky či zdroje, ale také příslušné skříně, které pak můžeme dále dělit na malé, střední a velké věže, čili Towery, pak tu jsou třeba ležaté skříně pro HTPC, typ kostka (Cube) nebo jiné. Všechny byl ale měly mít společného to, že do nich můžeme umístit ATX zdroj a standardní desku ATX (a její deriváty) a do těch malých i Mini ITX.
základní deska formátu BTX
Intel se někdy v roce 2003 rozhodl představit nový formát BTX (Balanced Technology Extended) a doufal, že ten postupně nahradí ATX, který prý přestával vyhovovat. Byla to totiž doba procesorů Pentium 4 s vysokou spotřebou a tehdy zrovna nastupovaly na scénu CPU Prescott (přezdívané Prskot) a stále více se projevovaly problémy s chlazením. Intel reagoval právě formátem BTX, v němž byl procesorový socket na okraji desky, kde k němu mohl být přiveden plastový tunel. Chladič procesoru tak mohl využívat proud čerstvého vzduchu, díky čemuž byl efektivnější. Dobře to ukazuje následující obrázek mapující průtok vzduchu skrz takovou skříň.
Intel počítal s výrobou základních desek třech hlavních formátů, Micro BTX a Pico BTX, které se měly objevit již v roce 2004 společně s příslušnými skříněmi. Ty se skutečně objevily a Intel podpořily firmy jako Dell či Gateway a po dvou letech bylo oznámeno, že jej využívá cca čtvrtina nových počítačů s procesory Intel. Běžní zákazníci však BTX s chutí ignorovali, takže se tento formát prosazoval především u podnikových PC. Nedlouho na to, konkrétně v září roku 2006, Intel oznámil, že od BTX zatím dává ruce pryč. Však v té době shodou okolností nastoupily první procesory s architekturou Core 2, která dala sbohem relativně neúspěšnému Netburstu. Core 2 Duo "Conroe" byl se svým 65W TDP schopen překonat i 130W Pentium D, takže hlavní důvod pro prosazování formátu BTX byl ten tam a Intel se rozhodl, že nemá cenu investovat tolik energie do pokoření stále většinového formátu ATX.
Nedlouho na to se Intel definitivně rozhodl, že BTX už dále nebude prosazovat, čímž byl tento formát odsouzen k zániku a dnes už po něm nenajdeme ani stopu. Svůj podíl na tom jistě má také rozšíření procesorových chladičů využívajících heatpipe, které nastoupily právě i jako reakce na procesory Prescott a od roku 2004 se začaly rychle rozšiřovat. V roce 2005 se objevil třeba známý chladič Scythe Ninja ve své první verzi a také se už prodávaly snadno použitelné kity pro vodní chlazení, třeba Zalman Reserator Plus. Formát ATX byl zachráněn, přežil do dnešních dnů a ani to nevypadá, že by jej něco mělo v dohledné době nahradit. Spíše můžeme řick, že jestli formát ATX skončí, bude to i konec desktopových PC, jak je známe.
Formát BTX zanikl shodou okolností v období, kdy se začaly rozšiřovat skříně kombinující modré vysokosvítivé LED, boční plexi, obrovské ventilátory a lesklé materiály, či alespoň něco z toho. Výrobci skříní od sebe rádi opisují, takže je vždy jisté, že pokud někdo vymyslí novinku, která na trhu zaujme, pak ji zanedlouho bude nabízet každý (čest výjimkám). Tomuto rozšiřování trendů ostatně napomáhá i fakt, že řada firem nemá vlastní výrobní kapacity a využívá stejné smluvní výrobce. Stává se tak často i to, že se na trh dostávají skříně různých značek, jež se liší jen v detailech, třeba v provedení předního plastového panelu.
Trend modrých LED a lesklých materiálů se tedy u počítačových skříní (a nejen u nich) rozšířil jako mor, ale postupně naštěstí oslábl a dnes už spíše výjimečně narazíme na skříň, která využívá lesklý plast nebo zrcadlový nátěr kovových částí. Však takové zpracování může v reklamních materiálech vypadat dobře, ale jinak je nepraktické. Vidět je každé smítko a každý otisk prstu a lesklé plasty také prach přímo přitahují. Stejně tak už není tak časté, aby výrobce použil pro kontrolku LED, která v noci dokáže osvítit protější stěnu pokoje. Tyto kolotočové doby jsou naštěstí již za námi, takže dnes není problém si koupit decentně vypadající skříň, respektive můžeme říci, že výrobci už nejsou tak přehnaně odvázaní.
Oproti tomu některé prvky vytrvaly. Ventilátory tedy již přestaly růst a namísto obrovských lopatek v bočnici se prodávají skříně s pozicemi především pro 120 a 140mm modely. Boční plexiskla jsou ale stále populární.
Platforma ESA (Enthusiast System Architecture) byla ke konci roku 2007 představena firmami NVIDIA a tehdejší OCZ Technology (dnes OCZ Storage Solutions). Později jsme v souvislosti s ESA mluvili už v podstatě pouze o společnosti NVIDIA, která ESA vyvíjela jako platformu propojující různé hardwarové komponenty, které pak můžeme sledovat a ovládat. Spolupráci slíbily firmy jako Alienware (Dell), HP, Asus, Gigabyte, MSI, CoolIt, Cooler Master, OCZ (PC Power & Cooling), Tagan a Thermaltake.
ESA byla od začátku spojena s čipovými sadami nForce a nabízela ji třeba recenzovaná základní deska EVGA nForce 780i SLI. Společnosti NVIDIA pak pomáhal především Cooler Master, který prodával třeba vodní chladič Aquagate Max nebo skříň Cosmos 1010. ESA nakonec u platformy nForce zůstala a existuje jen jedna její softwarová implementace, a to System Tools with ESA Support, která pracuje právě jen na nForce a OS Windows. Platforma ESA nebyla v polovině roku 2008 dokonalá a ani zdaleka neuměla to, co předtím slibovala. Stopa čipových sad nForce přitom končí v roce 2009, kdy se objevil čip nForce 980a SLI. ESA je ale nejvíce spojována s nForce řady 700, které přestaly být aktuální s procesory Intel Core 2 či AMD Phenom/Athlon 64 X2.
Sen o široce podporovaném a otevřeném standardu a systému, který bude monitorovat stav, výkon a práci jednotlivých komponent, se rychle rozplynul. Ještě v polovině roku 2008 byly prezentovány chystané produkty, jako třeba zdroje PC Power & Cooling TurboCool s podporou ESA, ale pak jako když utne. Těžko říci, co způsobilo konec této platformy, zda nezájem zákazníků, partnerských společností, pomalý rozvoj nebo prostě jen zjištění, že tudy cesta nevede. Možná šlo především o konec čipsetů nForce, které byly s ESA pevně spojeny.
ESA ale dostala nástupce v podobě Corsair Link, který ale od začátku nebyl vyvíjen jako otevřený standard, ale jako firemní technologie, která dokáže monitorovat různé komponenty. Jenže tyto různé komponenty jsou omezeny na to, co produkuje společnost Corsair, takže jde o chladiče, skříně, zdroje a paměti, přičemž je tu možnost ještě ovládat podsvícení a ventilátory. Ještě v minulém roce Corsair představil Commander Mini, čili modul pro Link, který slouží k ovládání ventilátorů a podsvícení. Corsair Link je tedy stále aktuální, ale nemá ambice se stát široce používaným standardem jako ESA.
- starší BigTower od firmy Chieftec -
My jsme na našem serveru začali reagovat na košatou nabídku počítačových skříní v roce 2003, kdy Martina Štěpánka zaujal hliníkový Fortrex AL-750 a od té doby jsme recenzovali už řadu různých modelů, mezi nimiž nechyběly další hliníkové modely, multimediální skříně, řada herních modelů nebo také skříň fungující jako chladič pro celou sestavu. Můžeme si tak zmapovat jejich vývoj za více než desetileté období, kdy se také objevila a buď přetrvala nebo zanikla řada trendů. Pokud jde o ty zaniklé, vzpomenout můžeme třeba na formát BTX nebo nadužívané lesklé materiály, či popřípadě na technologii NVIDIA ESA.
BTX: nástupce ATX, který se neujal
Všichni jistě dobře znáte formát ATX, kterým se označují jak základní desky či zdroje, ale také příslušné skříně, které pak můžeme dále dělit na malé, střední a velké věže, čili Towery, pak tu jsou třeba ležaté skříně pro HTPC, typ kostka (Cube) nebo jiné. Všechny byl ale měly mít společného to, že do nich můžeme umístit ATX zdroj a standardní desku ATX (a její deriváty) a do těch malých i Mini ITX.
základní deska formátu BTX
Intel se někdy v roce 2003 rozhodl představit nový formát BTX (Balanced Technology Extended) a doufal, že ten postupně nahradí ATX, který prý přestával vyhovovat. Byla to totiž doba procesorů Pentium 4 s vysokou spotřebou a tehdy zrovna nastupovaly na scénu CPU Prescott (přezdívané Prskot) a stále více se projevovaly problémy s chlazením. Intel reagoval právě formátem BTX, v němž byl procesorový socket na okraji desky, kde k němu mohl být přiveden plastový tunel. Chladič procesoru tak mohl využívat proud čerstvého vzduchu, díky čemuž byl efektivnější. Dobře to ukazuje následující obrázek mapující průtok vzduchu skrz takovou skříň.
Intel počítal s výrobou základních desek třech hlavních formátů, Micro BTX a Pico BTX, které se měly objevit již v roce 2004 společně s příslušnými skříněmi. Ty se skutečně objevily a Intel podpořily firmy jako Dell či Gateway a po dvou letech bylo oznámeno, že jej využívá cca čtvrtina nových počítačů s procesory Intel. Běžní zákazníci však BTX s chutí ignorovali, takže se tento formát prosazoval především u podnikových PC. Nedlouho na to, konkrétně v září roku 2006, Intel oznámil, že od BTX zatím dává ruce pryč. Však v té době shodou okolností nastoupily první procesory s architekturou Core 2, která dala sbohem relativně neúspěšnému Netburstu. Core 2 Duo "Conroe" byl se svým 65W TDP schopen překonat i 130W Pentium D, takže hlavní důvod pro prosazování formátu BTX byl ten tam a Intel se rozhodl, že nemá cenu investovat tolik energie do pokoření stále většinového formátu ATX.
Nedlouho na to se Intel definitivně rozhodl, že BTX už dále nebude prosazovat, čímž byl tento formát odsouzen k zániku a dnes už po něm nenajdeme ani stopu. Svůj podíl na tom jistě má také rozšíření procesorových chladičů využívajících heatpipe, které nastoupily právě i jako reakce na procesory Prescott a od roku 2004 se začaly rychle rozšiřovat. V roce 2005 se objevil třeba známý chladič Scythe Ninja ve své první verzi a také se už prodávaly snadno použitelné kity pro vodní chlazení, třeba Zalman Reserator Plus. Formát ATX byl zachráněn, přežil do dnešních dnů a ani to nevypadá, že by jej něco mělo v dohledné době nahradit. Spíše můžeme řick, že jestli formát ATX skončí, bude to i konec desktopových PC, jak je známe.
Lesklé plasty a modré LED
Formát BTX zanikl shodou okolností v období, kdy se začaly rozšiřovat skříně kombinující modré vysokosvítivé LED, boční plexi, obrovské ventilátory a lesklé materiály, či alespoň něco z toho. Výrobci skříní od sebe rádi opisují, takže je vždy jisté, že pokud někdo vymyslí novinku, která na trhu zaujme, pak ji zanedlouho bude nabízet každý (čest výjimkám). Tomuto rozšiřování trendů ostatně napomáhá i fakt, že řada firem nemá vlastní výrobní kapacity a využívá stejné smluvní výrobce. Stává se tak často i to, že se na trh dostávají skříně různých značek, jež se liší jen v detailech, třeba v provedení předního plastového panelu.
Trend modrých LED a lesklých materiálů se tedy u počítačových skříní (a nejen u nich) rozšířil jako mor, ale postupně naštěstí oslábl a dnes už spíše výjimečně narazíme na skříň, která využívá lesklý plast nebo zrcadlový nátěr kovových částí. Však takové zpracování může v reklamních materiálech vypadat dobře, ale jinak je nepraktické. Vidět je každé smítko a každý otisk prstu a lesklé plasty také prach přímo přitahují. Stejně tak už není tak časté, aby výrobce použil pro kontrolku LED, která v noci dokáže osvítit protější stěnu pokoje. Tyto kolotočové doby jsou naštěstí již za námi, takže dnes není problém si koupit decentně vypadající skříň, respektive můžeme říci, že výrobci už nejsou tak přehnaně odvázaní.
Oproti tomu některé prvky vytrvaly. Ventilátory tedy již přestaly růst a namísto obrovských lopatek v bočnici se prodávají skříně s pozicemi především pro 120 a 140mm modely. Boční plexiskla jsou ale stále populární.
NVIDIA ESA: platforma pro nadšence, která nenadchla
Platforma ESA (Enthusiast System Architecture) byla ke konci roku 2007 představena firmami NVIDIA a tehdejší OCZ Technology (dnes OCZ Storage Solutions). Později jsme v souvislosti s ESA mluvili už v podstatě pouze o společnosti NVIDIA, která ESA vyvíjela jako platformu propojující různé hardwarové komponenty, které pak můžeme sledovat a ovládat. Spolupráci slíbily firmy jako Alienware (Dell), HP, Asus, Gigabyte, MSI, CoolIt, Cooler Master, OCZ (PC Power & Cooling), Tagan a Thermaltake.
ESA byla od začátku spojena s čipovými sadami nForce a nabízela ji třeba recenzovaná základní deska EVGA nForce 780i SLI. Společnosti NVIDIA pak pomáhal především Cooler Master, který prodával třeba vodní chladič Aquagate Max nebo skříň Cosmos 1010. ESA nakonec u platformy nForce zůstala a existuje jen jedna její softwarová implementace, a to System Tools with ESA Support, která pracuje právě jen na nForce a OS Windows. Platforma ESA nebyla v polovině roku 2008 dokonalá a ani zdaleka neuměla to, co předtím slibovala. Stopa čipových sad nForce přitom končí v roce 2009, kdy se objevil čip nForce 980a SLI. ESA je ale nejvíce spojována s nForce řady 700, které přestaly být aktuální s procesory Intel Core 2 či AMD Phenom/Athlon 64 X2.
Sen o široce podporovaném a otevřeném standardu a systému, který bude monitorovat stav, výkon a práci jednotlivých komponent, se rychle rozplynul. Ještě v polovině roku 2008 byly prezentovány chystané produkty, jako třeba zdroje PC Power & Cooling TurboCool s podporou ESA, ale pak jako když utne. Těžko říci, co způsobilo konec této platformy, zda nezájem zákazníků, partnerských společností, pomalý rozvoj nebo prostě jen zjištění, že tudy cesta nevede. Možná šlo především o konec čipsetů nForce, které byly s ESA pevně spojeny.
ESA ale dostala nástupce v podobě Corsair Link, který ale od začátku nebyl vyvíjen jako otevřený standard, ale jako firemní technologie, která dokáže monitorovat různé komponenty. Jenže tyto různé komponenty jsou omezeny na to, co produkuje společnost Corsair, takže jde o chladiče, skříně, zdroje a paměti, přičemž je tu možnost ještě ovládat podsvícení a ventilátory. Ještě v minulém roce Corsair představil Commander Mini, čili modul pro Link, který slouží k ovládání ventilátorů a podsvícení. Corsair Link je tedy stále aktuální, ale nemá ambice se stát široce používaným standardem jako ESA.
