M-Audio BX8 D2: bi-amp monitory pro všechny?

V dnešní recenzi se budeme věnovat nearfield monitorům, které jsou primárně určeny pro domácí studio. Nearfield monitory respektive studiové monitory, jak se často nazývají, jsou určeny pro blízký poslech v produkci nahrávání audio stop k hudebním materiálům, kde je nutné mít poměrně přesný „obraz“ toho, co se v nahrávce nachází. Když mluvíme o monitorech, tak obvykle myslíme takové reproduktory, které mají plochou křivku frekvenční odezvy. Jednoduše řečeno je potřeba, aby žádné z reprodukovaných pásem nebylo potlačeno nebo naopak zdůrazněno. Monitory by bez zkreslení měly reprodukovat to, co je v každé audio stopě přítomno. Jejich zvuk by tedy měl být opravdu přesný, což se týká v tomto případě hlavně stereofonních záznamů.

 

Monitory jsou v naprosté většině konstruovány tak, že jsou zcela nezávislé a mají každý svůj zesilovač a napájení. V praxi to tedy vypadá tak, že na rozdíl od běžných reproduktorů k PC potřebujete dvojici zásuvek a hlasitost každého monitoru nastavujete samostatně. Můžete si tedy teoreticky umístit do svého domácího studia těchto samostatných monitorů i více pro multikanálové záznamy. Většinou má ovšem uživatel na stole dvojici monitorů pro stereo.

Velká podobnost s běžnými aktivními PC monitory spočívá hlavně v tom, že monitory jsou aktivní, mají tedy svůj vlastní zesilovač v každém boxu a jsou určeny pro blízký poslech. Blízký poslech zmiňuji proto, že pokud byste uvažovali o regálových reproduktorech (pasivních) a běžném stereofonním zesilovači, pak musíte jednoznačně počítat s tím, že tyto reproduktory vyžadují více prostoru, abyste dosáhli ideálního poslechového trojúhelníku.

V praxi tak tyto reproduktory musí nutně skončit na stojanech vedle poměrně malého kancelářského stolu a také by měly být výškové reproduktory umístěny zhruba v úrovni uší. To je samozřejmě výrazně náročnější na prostor takovéto instalace. Toto řešení samozřejmě nezavrhuji a osobně jej preferuji, jelikož ve spojení s dobrým zesilovačem je pak radost takové malé regálové dvoupásmové reproduktory poslouchat, neboť vám vykouzlí u dobrých nahrávek skutečně plastický prostor.

Když ale začnete uvažovat nad tím, že vám běžné reproduktory k PC již nedostačují, protože v jejich řadách spíše vybíráte principem menšího zla, jsou studiové monitory logickým krokem na vaší cestě za lepším zvukem. Můžete je připojit na poměrně běžnou zvukovou kartu, mají svůj vlastní zesilovač a navíc je může mít na stole poměrně blízko sebe. Musíme si ovšem dát pozor na určitá specifika těchto speciální reproduktorů.

Monitory mají většinou specifickou vlastnost odhalovat nedostatky nahrávek nebo zbylého reprodukčního řetězce. Nezkoušejte je tedy připojit na běžnou integrovanou zvukovou kartu, protože se potážete se zlou. Pokud už investujete alespoň do slušné zvukové karty s kvalitním RCA stereo výstupem, pak zjistíte, že většina monitorů je vybavena speciálním XLR konektorem typickým spíše v profesionální sféře.

 

XLR konektor (jinak nazývaný cannon konektor) je typický svou trojicí pinů (může mít i 5 pinů pro ovládání zařízení – typicky např. osvětlení), kde jeden reprezentuje „zem“, druhý normální polaritu signálu (+) a třetí invertovanou polaritu signálu (-). Rozlišujeme zde také to, zda se jedná o „samce“ či „samici“ podle toho, zda piny vedou z konektoru ven nebo jsou na XLR konektoru přítomny pouze "díry".

Valná většina zvukových karet a externích DAC převodníků ovšem nemá XLR výstupy ve standardu, což znamená, že je třeba investovat do redukce nebo přímo speciálního kabelu např. RCA na XLR. Druhá možnost je jistě zajímavější, neboť z vedení signálu vyloučíte přechodový odpor reprezentovaný redukcí. Samozřejmě jde o asymetrický kabel se všemi jeho důsledky, které nás ovšem v tomto případě nemusí zajímat. Audio signál do monitorů dostaneme a zmiňovaný kabel nás nevyjde na více než par set korun.

Samozřejmě existují na trhu také zařízení respektive DAC převodníky, které již XLR ve standardu mají. Zde je ovšem nutno podotknout, že cena podobného zařízení se obvykle pohybuje v desítkách tisíc korun (Benchmark DAC1). Řešení nabízejí také profesionální zvukové karty, ale ty v běžných počítačích nehledejme, neboť patří ke specializovaným programům, jako je např. ProTools.

Když vyřešíte všechny tato problémy, čeká vás další dilema. Jaké monitory si vlastně mám pořídit? Monitorů v různých cenových relacích je poměrně mnoho a najdeme zde známé i méně známe značky. Příkladem může být japonská Yamaha či ve vodách spotřební elektroniky méně známé značky jako M-Audio, Behringer či Fostex. Na internetu existuje spousta diskuzí o tom, jaké monitory vybrat k PC vyloženě na poslech hudby. Univerzální návod neexistuje, ale měli byste dodržet několik zásad.

Nearfield monitory jsou v naprosté většině vybaveny basreflexem a vy musíte uvažovat, do jakého prostředí je budete instalovat. Pokud je váš stůl u zdi, tak je jasné, že basreflexový nátrubek orientovaný na stěnu ve spojení s nevelkou vzdáleností od stěny může dělat neplechu. Vyplatí se tedy uvažovat nad monitory s basreflexem na přední straně monitoru. Dále je potřeba uvažovat nad tím, že nejlepšího výsledku docílíte nejen v případě monitorů tím, že výškový reproduktor bude zhruba v úrovni vašich uší a vaše hlava zhruba ve vrcholu poslechového trojúhelníku.

Dále je nutné upozornit, že od monitorů nelze čekat podobné basy jako od běžného reproduktorového systému k PC. Monitory hrají přesně a rozhodně ne na efekt, z čehož může pramenit po jejich zakoupení mírné zklamání. Obecně se dá doporučit monitory kupovat spíše k určitých žánrům hudby, které jsou typické slušnými nahrávkami. Nyní ale už pojďme k testovaným monitorům M-Audio BX8 D2.